Poezim č. 2 pro 2. 11. 2025. Téma: Hrdinský epos

Vyletěv z nory na louce zelené,
Griffin naštěstí nemá nic zlomené.
Náhle z díry se hluk a ryk tlačí,
blíží se kronikář i nevěsta dračí.

Griffin přemítá, zda východ se blíží,
nohy jsou těžké, oči se klíží,

tu spatří na konci tunelu světlo,
kdyby to byl vlak, by hrdinovi jeblo.

Griffin teď padá už bludným tunelem,
marně se snaží brzdit to kolenem.
Stáňa kdes nahoře do tunelu zírá,
je to dost hluboká, tajemná díra.

Přes bludný kořen, a druhý, a třetí,
Králičí norou — to dítě letí,

I zemí nezemí, či zemí Oz, i jí?
objeví Narnii či Terabitii?

Stáňa se rozpálí a jasné je jí,
že závisí jen na ní rytíř její.
Kronikář vytáhne sváteční brk,
záznam z té výpravy žádá si trh!

Utíkat lesem se nevyplácí
Vždyť skrýt může věci horší než draci.
Griffin klopýtá, zakopne, letí
přes bludný kořen, druhý, i třetí...

Rytíř Griffin utíká, co nohy mohou,
rychle pryč, vždyť Stáňa je vdovou!
Musí si najít bezpečné zázemí,
než pomyslí na mezidruhové... mazlení.

Lechtání chmýří v čumáku dračím
přivodí kýchnutí než mrknout stačím.
Rýmička odvěký problém je mužský.
Hlasitý výbuch, a z draka jsou cucky.

Tu zbytek brku se vznesl jak kos
a vítr zavál jej v dračí nos.
Chmýří útočí do nosní dírky
s vervou střelného prachu a sirky.

Stal se vzduch před slují plamennou vanou,
Zůstal živ kronikář, co tam stál stranou.
Zlomený brk mu vypadl z ruky.
“Copak teď dělat mám? Ztratil jsem kluky!”