Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Měl bych do léta udělat nějakou formu, ať si můžu sundat u vody tričko."
"Já taky, všude mi lezou kosti, pár kilo svalů by se hodilo."
"A jak by si chtěl nakonec vypadat?"
"No, jako nabušeně, a ty?"
"Jako model, byly by mi vidět svaly, a tak. Prostě dobře."
Vtom přijde třetí kamarád.
"Teda vy jste naivní. Léto je za 2 měsíce, a ty máš postavu jak po pobytu na opuštěném ostrově, a chceš svaly, a ty máš víc tuku než svalů a chceš to zhubnout? Příští rok si vás vezmu pod křídla a změním vás, teď to nestihneme, naivky.
Elektrická energie se ztratila a svět přišel o výdobytky civilizace. Situaci přežívají dva muži.
Slovák Matej ze společenství činžovního domu v Praze. A Prepper, survivorista, majitel e-shopu Bible přežití, v přestavěném bunkru uprostřed brdských lesů.
Volně podle námětu Martina Súvy – Výpadek.
Žižkov
Pred tsunami nejde utiecť.
Dýchať a bežať. Husitská nedovoľovala pripustiť si, že ide o prelud. Hučala, domy znásobovali nárazy. Mechanika tekutín vytláčala poklopy nefunkčnej kanalizácie.
Muž sa hral s deťmi pri hojdačkách. Bežte sa skryť, kričal som. Dnešok mohol byť návratom k fungovaniu spoločnosti.
„Rebrík,“ bol som doma.
VP Jince
Dunění připomínající přetržení obzoru zmobilizovalo základnu. Následoval ohňostroj signalizačních světlic.
Z hangárů, po kolejích, o kterých Prepper neměl tušení vyrazila mechanická drezína, poháněna šesticí vojáků.
Informace se omezily: Nejvyšší stav ohrožení!
Prepper osaměl. Nepozorované opuštění základny se ještě včera zdálo nemožné.
Vytratil se. V bunkru ho čeká hladové zvíře.
“Teto San! Já viděla chiméru! V Jižní věži je chiméra!”
Teta San, toho času provádějící laboratorní experiment, si povzdechla. Od chvíle, co přečetla Stráčeti pohádku (už teď toho litovala), to byla už šestá chiméra kterou cácorka objevila.
“A kde prosím tebe?”
“U Morwen a Ciana v pokoji! Viděla jsem dovnitř škvírou a bylo tam něco co funělo a mělo to několik hlav!”
Sandru polil studený pot. V duchu si přislíbila, že ty dva shodí z věže; předtím ale musela čelit zvídavému dětskému obličeji a to bylo tisíckrát horší než krvavá bitva s drakobijci.
“Víš, Strako… to nebyla tak docela chiméra.”
Od Desíti zvonců jí vyhodili.
“Na sekeru nenalejvám, Annie. Mazej!”
Zatracená věc! Za gin utratila peníze na nocleh. Ale však ještě není pozdě. Whitechapel nikdy nespí - to by bylo, aby pár hejlů nenarazila. Pak si dá teplou večeři a najde místo na spaní. Annie si představila pokojík s opravdovou postelí a duchnou, umyvadlo s čistou vodou.
Jo, holka, tak to si jí dřív strháš, než na tuto vyděláš, pomyslela si hořce.
Anebo ne…? Počkat…!
Ulicí se k ní blížil jakýsi gentleman. Na sto honů byl cítit penězi.
Možná mám štěstí, pomyslela si Annie. Konečně.
Usmála se a vyrazila mu naproti.
Poznali jste asi, o co jde. A pokud ne, utajený fandom napoví.
S dobrodružnýma výpravama končím. Proč si všichni myslí, že krčmy jsou dobré místo na nábor členů týmu? Já bych byl pro ústředí, kam by lidi nosili životopisy a někdo je vyzpovídal, jestli jsou skutečně nadaní věšteckým darem (který pak dokážou používat velmi selektivně).
Pak bysme rozhodně neskončili s Vydrošem (to je zas jméno), který o sobě tvrdí, že je bard, ale jediný, na co se zmůže jsou blbý fóry.
A v Lese nejtemnějším, kde je každý hluk osudný, dostane škytavku.
„Chi-chi-chi!“
„Chechtáním škytavku nevyléčíš, Vydroši.“
„Chi-chi-chi!!“
„Stáhnu tě z kůže, Vydroš.“
„Chi-chi-chiméra!!!“
Otočíme se. Možná o tu kůži přijdem všichni.
Vítejte mě zde! Jsem ostřílený český vrápenec.
Lidštinu jsem dal do ostrých závorek.
Letíte na lov, za dveřmi flákáte echolokaci a najednou lup, jste v netopýrařské síti a šup s vámi do boxu.
Přibyla ke mně mladá vrápenka.
"Už to znám. Chvíli budou dělat humbuk a pak nás pustí," řekl jsem jí.
"To je hezká představa," fňukla. "Sežerou nás!"
Dorazila lidská mláďata a začala na nás agresivně vejrat.
<"Jsou to kluk a holka,"> řekla naše držitelka.
<"Jé, jak poznám chlapečka?">
Ani omylem! Otočil jsem se bříškem k perlince.
"Copak, tenhle humbuk se ti nelíbí?" rýpla si vrápenka.
Lidské mládě fňukalo, že chce vidět, jaký jsem chlapeček.
Něco jsem zavrčel a vypadl, jakmile mi otevřeli dvířka.
Holka zaváhala, ale za chvíli se připojila.
Chiméra jako klamná představa doufám stačí :) a doufám, že zadeček už se dostavit nemusel, když je tam předeček
Odchyty se obvykle dělají za účelem monitoringu, ale proč to nespojit s popularizací :)
Poručík Mary Sue dělá svému jménu čest.
Přestože je klasickou mařenou, byla zařazena do Nebelvíru, k veliké nelibosti profesorky McGonagallove a smutku profesora Snapea (toho času stále pod mařením vlivem; děláme, co můžeme).
Jsouc neskutečně citlivou a vnímající bytostí, postřehla Mary Sue už za dvanáct dní, že ji profesorka McGonagallová nemá ráda, a rozhodla se jí dokázat své schopnosti tím, že se stane zvěromágem.
„Jen si nemůžu vybrat,“ usmívá se. „Budu radši drak? Nespoutaná síla? Nebo lev? Erbovní zvíře Nebelvíru?“
Mávnutí hůlkou...
Hvězdičky...
Smích.
„Vepředu lev, vzadu drak,“ hodnotí Gwen.
„A celá koza,“ přisadím si. „Žij dlouho a v Praze!“
Dokud byl plukovník doma, v hlavě mu vířily myšlenky jako můry kolem světla, z předchozího dne si moc nepamatoval a rostlina ho vábila i děsila zároveň. Venku ho však sladká vůně a smích dětí, které přes zákazy rodičů zase přiběhly, zase opojily do bezmyšlenkovitého štěstí. Možná že rostlina sama nevěděla, jestli je přítel nebo nepřítel, v těchto intencích rostliny neuvažují, jsou ryze pragmatické. Když jste celý život vázáni k jednomu místu, kde se ocitnete náhodně a bez možnosti změny, musíte z něj vytěžit maximum, ať už jde o symbiózu nebo parazitismus, tenhle život vám byl předurčen a žádný jiný nebude.
chiméru používám ve smyslu přeludu, snad je tam téma vidět
“Máte dobré zprávy, pane doktore?”
V ženině hlase je slyšet naděje, nervozita, strach. Lékař si přisouvá židli k nemocniční posteli.
Matka se povzbudivě dívá na osmiletou dcerku a doufá, že již brzy budou moci odejít. Ona o ledvinu lehčí, dcera o funkční ledvinu bohatší.
Lékař je v rozpacích, ale snaží se to na sobě nedat znát.
“Podívejte se, paní Vomáčková, dělali jsme vám celou řadu genetických testů, aby bylo jisté, že transplantovaná ledvina také neselže, a výsledek jednoho z nich je… poněkud zarážející.”
“Co tím chcete říct? Že jí tu ledvinu nemůžu dát?”
“Víte… podle toho testu nejste její matka.”
Tohle je historka (nepamatuju si ji úplně do podrobna, tak si ji přibarvuju, ale to gro tam je), kterou jsem slyšela snad v prváku na medicíně (asi v genetice).
Když už totiž chiméra, tak chimérismus. Je to odborný pojem pro jedince, který je složen z buněk s různou genetickou informací. U lidí k tomu dochází tak, že v děloze jsou původně dvě oplozená vajíčka, ale místo toho, aby se z nich vyvíjela dvojvaječná dvojčata, dochází ke splynutí a vyvine se jen jeden člověk, který je ale náhodně složený z buněk, které mají DNA jakoby dvou různých lidí. Člověk o tom nemusí celý život vědět. Může dojít ke splynutí i třeba původně "ženského" a "mužského" zárodku a výsledný jedinec má některé buňky XX a jiné XY (takže argumenty "pohlaví jsou dvě a vše ostatní jsou výmysly" jsou vědecky dost nepodložené a ti lidi o tom vlastně moc neví). Někdy to může být docela chaos a náročné a matoucí (hlavně pro pacienty, ale i pro zdravotníky).
Matka v této historce byla právě touto chimérou. Vajíčko, ze kterého vznikla její dcera, mělo jinou genetickou informaci, než buňky, že kterých se dělaly genetické testy. A logicky nemohla nebýt její matkou - nepodstoupila IVF a dceru skutečně porodila. (což je ta důležitá a pravdivá část reálného příběhu)
Taky jsem na medině často slýchávala ohledně dětí "matka je vždy jistá, otec je vždy nejistý". No, zjevně ne vždy.
Text ze stále ještě (byť čím dál méně) totalitního prostředí
Hana, Dana a Jana se se svými kufříky s osobními věcmi zařadily do dlouhého proudu vyhnanců z tajného vládního krytu. Vykračovaly si zvesela do neznáma a švitořily o zážitcích posledních hodin.
"Těšila jsem se na slunce," posteskla si Hana.
"Je noc, ale noc zázraků! To se přece děje věcí! A jsme venku!" utěšovala ji Dana.
"Myslíte, že ten hrabě je nějak spojený s těmi americkými špióny?" změnila Jana téma.
"Ten první špión říkal, že jim ukradli poštu. A poštu založili Thurn-Taxisové, učili jsme se to na poštovním učilišti."
"Ty myslíš, že jsou nepřátelé?"
"Kdepak, holky, to je jen nějaká chiméra."
Osnovy dnešního učebního oboru Manipulant poštovního provozu a přepravy nezahrnují předmět Dějiny evropského poštovnictví. Zato mají předměty Výchova pro zdraví a Estetika.
