DMD č. 07. pro 7. 4. 2025. Téma: Fraktura rohu

Anina se opět veze na koni, tentokrát si podložila nohy houní. Na druhém jede Januš s Medou. Chvátají. Rádi by do večera dojeli k nějakému stavení. V dálce zahlédli houf mužů, kdoví, zda to nejsou zběhové. Ve statku by byli ve větším bezpečí.
Meda se rozhlíží. Na kraji úvozu zahlédne pohyb. Mrštně sjede ze sedla dřív, než Januš stačí zastavit.
Ve vzrostlé trávě leží mršina krávy. Z puklého břicha trčí k nebi polámaná žebra, hlava zlomeným rohem zarytá v zemi. U zbytků ocasu se krčí malý psík.
„Tati!“ křičí Meda, „že ho tu nenecháme, že ne?“
Fenka jí olízne nos.

Felix knihu zahlédl jen na vteřinu, a k tomu zezadu, ale dva detaily stačily.
První - všechny vnější rohy byli zalomené, dvakrát stotřicetpět stupňů - a druhý - na obalu byla ještě nálepka s cenou.
Kniha z Kolonií, a ne jeden z otrhaných kousků, které nějak přežili celou cestu domů. Nová.
Na nejbližší zastávce vyběhl z metra, jeho původní cíl zapomenutý. Doufal, že to bude nějaká z jeho oblíbených, ale bral by třeba i knihu pohádek.
Knihkupectví. Oddělení novinek.
Zarazil se.
Titul mu nic neříkal, ale jméno Gaius Baltar zatím zapomenout nedokázal.
Naštěstí u sebe nenosil zapalovač, jinak by ho zavřeli za žhářství.

Hrabě s Dragomirou si u jezírka otevřeli lahvinku padesát let starého vína.
„Baronko, když tu spolu takto otevřeně diskutujeme, rád bych se vás optal, jak se stavíte k užívání rozličných erotických předmětů?“
„Neodmítám je, ale jsem velmi opatrná.“
„V jakém ohledu?“
„Stala se mi jednou nepříjemná nehoda.“
„Prosím, netrapte mou zvědavost, jaká?“
„Popíjela jsem jednou při četbě medovinu-“
„Takže lahev!“
„Nepřerušujte! Kdepak lahev, použila jsem roh, ze kterého jsem pila. Představovala jsem si aférku s hrdinou oné knihy, a měla jsem tak mocný orgasmus, že při mých stazích onen roh praskl a způsobil mi nepříjemné zranění.“
„Jak vášeň může zranit.“

"Cvrkavý cvrček pro Malátného motýla. Jak to zvládáte?"
"Vedro," suše poznamená Motýl, "a co vy? Už jste uklidili po té koridě?"
"Ne. Je vedro," cvrkne Cvrček.
"Pánofé?"
"Ano, Hansi?"
"Corrida? U fás?"
"Počkej, ty nic nevíš?"
"Ne."
"Zatajili to, zbabělci... i tobě!"
"A co se flastně...?"
"Splašili se tu krávy, to se stalo. Proběhly vesnicí a servaly tu vaši výzdobu. Jenže na pastvině za vsí je bejk. A ty vaše prápory jsou co?"
"Mein Gott... kolik mrtfých?"
"Ale žádný. Nějaké ty odřeniny, potrhané gatě... nejhůř je na tom vlastně Charles. Ten býk. Zlomil si jeden roh a teď vypadá blbě."

„Já něco zahraju!“ škytne mladší muž a vytáhne z pouzdra lesní roh.
„Kdes ho vzal?“
„Od Basilia.“
„On ti půjčil svůj roh? Umíš na to hrát?“
„Ne a ne,“ řekne mladík rozjařeně. „To vadí?“
Zhluboka zaduje a roh praskne.
„Čeká tě týden obkreslování hvězdných map,“ řekne pobaveně jeho společník.
„Nečeká, když Basiliovi nic neřekneš.“
„Já tě mám krýt?“ pozvedne obočí. „A když se zeptá, kde je?“
„Šel na pastvu.“
„A vy, volové, táhněte za ním!“ ozve se z okna nad nimi.
Obsah vylitého nočníku neomylně nachází svůj cíl.
Druhý den jsou profesor filozofie i jeden z jeho studentů záhadně indisponováni.

O týden později čtveřice vězeňských lodí s dopoledním odlivem zvedla kotvy. A s nimi i Skřivánek. Neradostně. Bez očekávání. Po třech úspěšných letech dělal hlídacího psa houfu rozeschlých kocábek na cestě do pekel. V podpalubí doutnalo sedmnáct rozžhavených uhlíků.

Nikdo nebyl schopen říci, kdo a proč tu šarvátku vyvolal. Torney rozlomil talíř o hlavu Michaela Donnellyho. Fergus mu na oplátku zlomil nos a vyrazil dva zuby. Čtvrtým provinilcem byl Bowes. Nechtěl nechat kamaráda ve štychu.
Frances po tom, kdo si začal, nepátrala.
Tři si vysloužili dva tucty ran za rvačku. Donnelly dostal dvojnásobek za to, že pana Miltona nazval usmrkancem.

Když se k Bicáčkovi přistěhovala Kočena, bylo mně to jedno. Jsem sebevědomý zralý muž a ROZHODNĚ mě nerozhodí, že můj postpubertální spolubydlící má zrovna holku a já ne. Dal jsem jim klid na sžití, ale nějaký zlý jazyk tvrdí, že jsem týden trucoval. Tsssss.

Osmý den jsme byli ve voliéře čtyři.

Našli ji nedávno se zlomeným ukazovákem, tím prstem na rohu křídla. Pak byla dlouho na ošetřovně a teď se buď rozlétá, nebo zůstane s námi. Zůstat by jí nevadilo. Najíst se a zalézt do budky je ideál.

Lidé ji říkají Rafaela neboli Netopýr tlustý, ale pro mě je Dokonalá.

Po několika týdnech se pan Kaplan objevil ve třídě.
Pánpresor, já pomlouvám. Já nemohl tu být. Já mít frakturu rohu.
„Vy si vzal frak na túru?“ nechápala Olga Tarnovská.
„Fuj. On roznášel drby,“ pohoršila se slečna Goldbergová.
„Ne, já mít fraktura rohu,“ trval na svém Pan Kaplan.
„He, he, my nevědět, že máte parohy,“ rozchechtal se Norman Bloom.
„Kdo vám ten roh zlomil?“ projevil zájem pan Perez.
„Zlo myl on sám. Kdo by chtěl parohy, no ne?“ vysvětlil Oskar Trabisch.
„Vy nerozumět,“ bránil se pan Kaplan. „Moje kostka udělala rup.“
„Pan Kaplan si zlomil nohu,“ konstatoval s povzdechem profesor Parkhill.

Nejdřív to titáně jen řvalo, pilo, spalo, a... to čtvrté si domyslete sami. Titáni mají ale očividně rychlejší vývoj, takže netrvalo dlouho, a ze zlatovlasého kojence se stalo zlatovlasé batole. Batole s titánským apetitem.

Už tehdy mě napadlo, jestli ty nymfy neměly pravdu, a nakonec nebudu muset opustit mléčnou dietu, ale doufala jsem, že na to nedojde. Bohužel marně.

Batole nemělo jen titánský apetit, ale i titánskou sílu, a když jsme jednou hráli na přetahovanou, zabralo trochu víc. Rázem byla jeskyně plná jídla všeho druhu, ale ten otesánek všechno do minuty spořádal.

Toho fakana bude fakt lepší šatit než živit.

Xénie přejíždí konečky prstů po oteklé dlani. Krvavé šmouhy vykreslují obrazce lomených úhlů. Děsí ji, jak chabě tu její hojivá síla působí.
Nakonec Evžen netrpělivě uškubne ruku: „Už je to lepší.“
Společně obejdou pobořený roh zídky nejbližší zahrady.
Evžen hlasitě zaklepe na okno. Žádná odezva. Přesune se tedy ke dveřím a překvapeně zjistí, že jsou nedovřené.
„Je tu někdo?“
Úmyslně hlučným krokem postoupí do tmy a vykouzlí sféru. Ukáže se rákosový kobereček, rozvrzaný botník, věšák ze špiček kravských rohů. Ovzduší v předsíni naplňuje stejný dusivý pach s příměsí krve, jaký cítil v autě.
Chabý svit sféry se zakalí nafialovělou mlhou.