DMD č. 07. pro 7. 4. 2025. Téma: Fraktura rohu

Heron nedůvěřivě pohlédl na roh, který mu Zeus nabídl. "K čemu to je?"

"Díky rohu budeme moct komunikovat na větší vzdálenosti," vysvětlil Zeus. "Ať už jsi kdekoliv, stačí do něj promluvit a uslyším tě."

Heron přikývl. "Děkuji." Roh schoval mezi ostatní věci a záhy na něj zapomněl.

Později

Probrat se z bezvědomí a zjistit, že jeho otec je mrtvý, bylo jako noční můra. Oneiroi se musí smíchy za břicho popadat.

Aby přišel na jiné myšlenky, probíral se svými věcmi. Roh mu vklouzl do ruky.

"Tati?" zašeptal s bláhovou nadějí.

Jedinou odpovědí bylo zničující ticho.

S výkřikem roh roztříštil o zeď.

Nejlepším tanečníkem disca byl zvolen bělozubka Iíít. Kostlivec Matěj ztratil při závěrečné choreografii kšiltovku, proto byl jeho ctihodností Poplašňákem diskvalifikován. Slečně Karle scházela pravá ruka. Největší tragédie však přišla přesně v 6.46, kdy v zámku zachrastily klíče správce sbírek.
Ozvalo se zlověstné rupnutí a roh vycpaného narvala ležel zlomený na hromádce kostí. Horečné chřestění vystřídalo hrobové ticho.
Daniel von Drak vstoupil do sálu. Okamžitě věděl, že něco není v pořádku. Zamířil do oddělení kostí.
„Poskládat!“ poručil a otočil se. „Běda, jak najdu jedinou chybu!“ zavolal přes rameno. Promnul si bolavé spánky a šel najít lepidlo na zlomený narvalí zub.

Guillaumovi trvalo, než se v šeru obchodu rozkoukal. Pak rozpoznal sbírku pokrouceného alchymistického skla.
Ze stropu visel vycpaný ještěr. Lékárník byl tradicionalista. Stěny byly obložené policemi s lékovkami. Popisky v šeru nemohl přečíst.
"Trápí tě zuby?" ozval se lékárník s brýlemi na nose.
"Zuby?"
"Zkoumáš lístky řeřišnice, jehož květy, jsouce podobné zubům, k jejich léčbě se užiti dají," odcitoval učenec.
"Cože?"
"Bůh zařídil přírodu tak, aby podoba rostlin lékařům ukazovala, co se jimi dá léčit. Galén a Dioscorides se na tom shodují."
"Ne, zuby mě nebolí."
"Co tedy sháníš?"
Guillaume ostýchavě ukázal na jednorožčí roh.
"Aha. Půl lotu v prášku?"

„Vždycky mě zajímalo,“ začal Zlatoslav přemýšlivě, „když se vaří hipogryf, jí se jenom ptačí část, nebo i ta koňská?“
Hagrid se snažil udržet při představě, že by jeho mazlíček měl posloužit jako jídlo.
„Snažím se vymyslet, co si dáme na večeři,“ objasnil Lockhart laškovně.
Zlatoslav ho doprovázel, když našel v lese zraněného jednorožce. Výsledkem pomoci byl jednorožec s frakturou rohu.
Jak se tohle Lockhartovi podařilo, nechápal. Toužil mu část ulomeného rohu narvat do zadku. Jediné štěstí bylo, že se jednorožci rychle hojili.
„Jejda.“ Zlatoslav se provinile usmál a pohodil kšticí.
Hagrid zjihl. Nakonec mu tam večer strčil něco úplně jiného.

„Nejsem nemocná. Jen těhotná! Kdybych vám to já husa neřekla, ještě byste to na mě nepoznali!“
Koukali na podlahu.
„Neblbni, ty Roháče jsou fakt do kopce,” ozvala se Eva.
„Nejsem pitomá! Ale nebudu sedět celý svátky doma a brečet. Pořád jsme snad jedna parta!“
Ticho houstlo v dusno. Už jsem neměla blízko k slzám. Tak jsem se na ten přechod těšila. Nic mi není. V nejhorším to prostě zabalím.
Nevydržel to Marek. Gentleman jako vždycky.
„Tak snad pomůžeme. Pár kilo navíc unesu. Kdyby to fakt nešlo, já s tebou dolů dojdu.“
Stálo to za pokus. Krivý Roh na zlomené srdce.

Liána zdeformovala vejce do podivných koulí, držících pohromadě jen díky prorostlému pletivu. Puch zastuzených zárodků lákal k hostině.
Hniláci a hlístníci se shromáždili v koruně. Rozkladači zaplnili opuštěné hnízdo. Prodrat se. Urvat svůj díl. Přežijí nejsilnější.
Samička nosorožíka bojovala statečně. Jí stačila míza nebo šťáva poraněného stromu, ale larvy potřebují tlející zbytky.
První náraz skořápka vydržela, ale pod chitinovým tlakem se křehký zárodek rozmělnil.
Napodruhé se zlomený roh zaryl do ztvrdlé skořápky s překvapivou lehkostí. Místo pevného odporu se ozvalo křupnutí. Vejce prasklo. Z nitra se vyvalila hustá, našedlá tekutina, promísená s průsvitnými vlákny aflézie.
Jedovatý oblak klesal k zemi.

Otřesený Ihuarraquax z posledních sil ještě jednou skočil.
Po oceánu, vyprahlé poušti a osadě nepřátelských bobolaků bylo tohle místo jako ráj.
Okraj prastarého dubového lesa končícího u mohutného skaliska.

Ztěžka dokulhal ke skále. Naprasklý roh, zlomená levá zadní a hluboký šrám v plecích. Pokusil se zaostřit na písmo vyryté v kameni.

Svitla naděje.

Mocně zařehtal a ztratil vědomí.

***

Vzbudil ho zvuk dusajících nohou. Zpod přivřených víček rozeznával pomenší postavy s loučemi.

"Tutaj léží, chudérka, i róžek má polámaný!"
"Aha! Dovalte drátek, kósinek prkénka a jakýs fáč! To by bylo, žeby sa nám přes Mahakam túlal přizabitý jednorožec! Neboj sa, nebooj!

V parčíku stojí bronzový rudoarmějec. V pravici kulomet, levici napřaženou k výloze hodinářství: "Davaj časy!"

Lojza se vyučil horníkem, ale pod zemí se cítí jako v kobce. Ostatně i nad zemí: jeho snem je stát se mořeplavcem: jen on, nekonečný oceán, nekonečná svoboda. Jenomže se píše rok třiapadesát a z moře může mít leda slanečka v šedé konzervě.

Každý den se Davajčasy na Lojzu šklebí, každý den se sápe po něčem, co by mělo patřit Lojzovi. A nepatří.

Jedné noci mu Lojza tu nenasytnou pazouru urazí: trocha dynamitu bude stačit.

Pomník přijde o kus rohu.
Lojza o pět let svobody.

pukl mi roh
když jsme si spolu připíjeli
na společné vyhlídky
místo toho
abychom si nalili čistého vína

z rukou si vytahuju
úlomky věcí
cos mi nikdy neslíbil
ale které jsem ti stejně věřil
protože jsem si myslel
že pijeme oba to samé

ale
já jsem se opíjel
ty ses rozlíval do dvou pohárů
a šeptal mi
že se mnou toho přece vypiješ víc

věřil jsem ti
protože jsi byl první
u koho jsem se nemusel bát
že mi nalévá něco jiného
než mi celou dobu tvrdí

ale i otrávená medovina
dokáže být sladká
protože všechen jed
začíná jako lék

Takhle si svoji poslední dovolenou nepředstavoval. Chtěl pro změnu někam do tepla a ONI ho poslali do tepláků, potom do padesátejch let a nakonec na oprátku.
"Ty, kdo vstupuješ, vzdej se všech nadějí." Přečetl si, jen co popadl dech a otevřel oči.
"Jízdenku prosím," popichoval ho rohatý klučík vidličkou. Okolo bylo takových klučíků hned několik. Proti gustu pana Anděla začalo být horko až příliš.
Odborová rekreace byla pokaždé stejná komedie, jen v případě téhle si až teď vzpomněl, co k ní vedlo:

Včasným nezaplacením členského příspěvku se stal jedincem - trnem v oku masy. Nebyl nic víc než jen fraktura ROHu.