DMD Bonus č. 7 pro 25. 4. 2024. Téma: První čtení

Kdysi dávno všichni lidé uměli čarovat. Byli dobří čarodějové a čarodějky, jako jsou dnes kolem nás. Ale taky byli zlí černokněžníci a černokněžnice.
Tehdy byly často války. Zlí válčili mezi sebou. Zlí válčili s dobrými.
Pak se magie začala ztrácet a války ustaly. Lidé objevovali svět a vynalézali nové věci. Kouzla už nepotřebovali.
Lidé se i dnes můžou narodil jako čarodějové. Poznají to, když vyrostou. Někdo ze tvé třídy může být čaroděj. Třeba ty, tvoje kamarádka nebo tvůj soused v lavici.
Zlých černokněžníků se dneska bát nemusíme. Všichni jsou pod zámkem. Hlídají je dobří čarodějové a osm mocných lovců černokněžníků.

Malý chlapeček, jmenoval se Oziáš, neposlouchal maminku. Maminka mu říkala, aby si čistil zoubky, ale on si usmyslel, že se na to vykašle, protože kamarád má taky žluté zuby. Když si malý Oziášek všiml, že mu zoubky začínají černat, lekl se, a běžel k mamince. Maminka rozhodla, že musí teď hned za zubařkou. Paní zubařka se podívala, a pronesla: Chlapečku, dříve si si zoubky nečistil, tak teď ti je vyčistím já.
Oziášek řval, plakal, cukal se, ale nebylo mu to nic platné. Po dlouhé době paní zubařka přestala. Řekla, že vyčistit to nejde, a bude mu muset všechny zoubky vytrhat.

The party enters the dungeon.
The ranger goes first, her cat eyes see through darkness.
The others follow about twenty feet back.
The cleric sends up an orb of light.
What colour is the light?
"It's purple."
It reflects on water and moss on the walls.
There is a door on the right.
The ranger signs "STOP".
"I open the door!"
There is a room.
"We search it!"
You hear SQUEAK, SQUEAK from a corner.
There is a nest. Of rats.
"I want to THWACK them!"
Roll a D20.
"13"
Is that more or less than 8?
"More. I win!"

Víte, co se děje poslední dubnovou noc? Jsou přeci čarodějnice!
Noci z 30. dubna na 1. května se říká Valpuržina nebo také filipojakubská noc. O této noci mají prý zlé síly neobyčejnou moc. Na ochranu proti nim se na kopcích zapalovaly ohně. Mládež přes den připravila vysokou hranici ze dřeva, které za soumraku zapálili. Legendy taky říkají, že o půlnoci se prý otevírá země a vydává své poklady.
Ale nebojte se, dnes už žádné čarodějnice na obloze nepoletují. Filipojakubská noc se v dnešní době spíš nese ve znamení posezení u ohně, opékání špekáčků a možná i nějakého toho hledání pokladů.

Děsný drak uchvátil město.
Smrděl, prděl a šťoural se ve všech šesti nosních dírách. Špinavými pazourami.
Lhal, až se mu od tlam prášilo. Lákal oběti k sobě. Kdo mu uvěřil, toho si přitáhl. Zavřel do podzemí. Ve tmě čekali na smrt.
Lidé se báli vycházet z domů. Hřiště byla zavřená. Pejskové kňučeli po procházkách.
Děti vymyslely plán.
Nabídly drakovi zlatou korunu s diamanty. Pro nejchytřejší hlavu.
Každá po ní toužila.
Hádka přerostla v pranici. Obrátily se proti sobě. Ostré tesáky se zakously do krků. Hustá, páchnoucí krev se rozlila po pláni.
Namyšlená a ješitná obluda vykrvácela.
Hloupé hlavy se nedohodnou.

"Ten Kája je nepořádný," zlobila se maminka. "Já už na to nemám nervy."
"Maminka ztratila nervy," pomyslel si Alík. "Ještě, že má mě. Já jí nervy najdu. Psi umí hledat nejlíp na světě."

Alík hledal nervy v komoře. Díval se do kýblu, ale ten byl prázdný.

Potom hledal v dílně a našel klubko špagátu. Přinesl ho mamince.
"Jsou tohle nervy?"
"To je šňůra na prádlo," řekla maminka.

Alík hledal v pokoji. Pod postelí našel kružítko. Přinesl ho mamince.
"Jsou tohle nervy?"
"Hodný pejsek" radovala se maminka. "Tak dlouho jsme to hledali!"

"Zajímavé," pomyslel si Alík. "Maminčiny nervy jsou ze železa."

Nedávno, blízko Londýna, žil chlapec. Jmenoval se divně. Warlock.
Divná byla taky jeho chůva.
Vyprávěla mu příběhy. Jejich hrdinové dělali zlé věci. Zadupávali žížaly a házeli hlemýžďě o zem. Špatně narostlé kytky vytrhávali s kořínky, pro výstrahu ostatním.
Jistě si teď stejně jako Warlock říkáte, že takové věci se nedělají!
Chůva ale mluvila i o Evě, která ochutnala zakázané jablko a Bůh jí za to potrestal. O hadovi, který to všechno způsobil a proto byl s Evinými potomky po další a další staletí. O andělovi, který neposlouchal příkazy a daroval lidem na ochranu svůj plamenný meč.
Udělal to, protože chtěl.

Víte jaký stadion je největší na světě? Dnes je to kriketový stadion v Indii, kam se najednou vejde 132 tisíc lidí, což je víc, než je obyvatel Liberce.
Před dvěma tisíci lety ale starověcí Římané mohli navštěvovat stadion ještě větší, Circus Maximus (čti Cirkus Maximus).
Sem se vešlo přes 150 tisíc lidí a pravidelně se tu pořádala různá utkání, z nichž nejoblíbenější nebyly gladiátorské zápasy, ale závody spřežení.
Vozy tažené čtyřmi koni se řítily plnou rychlostí před diváky, kteří fandili, sázeli se a kupovali suvenýry. Úspěšní závodníci byli slavní a bohatí, ti neúspěšní bohužel skončili mrtví.
Aspoň to se změnilo.

V jedné daleké zemi, co se jmenuje Francie, žil jeden pes. Jmenoval se Bob. Nebyl to žádný trpaslík. Byl vysoký asi jako ty a silný a chlupatý jako medvěd. Bob bydlel se svým člověkem v domečku na břehu oceánu. Měl moc důležitou práci.

Bobův člověk byl rybář. Každý den ráno vyjížděl na moře a odpoledne se vracel s nachytanými rybami. Někdy ale přišly veliké vlny a jeho lodička neměla dost síly, aby se dostala domů. Tehdy rybář hodil do vody lano a pes Bob skočil za ním. Chytil lano do zubů a táhl a táhl, až loďku dotáhl do přístavu.

Poplašňák mele maso
Poplašňák mele maso
Poplašňák má mísu
Poplašňák má v míse maso
Poplašňák má v míse myši

Duchové jsou chasa
Duchové jsou chasa
Duchové straší
Máma se bojí
Táta taky tak

Poplašňák a okno
Poplašňák má okno
Okno je skleněné
Pan učitel není duch
Pan učitel letí z oka

Krátká neobrázková povídka o krásném princi Poplašňákovi
Poplašňák je princ. Poplašňák je modrý jako nebe. Poplašňák umí létat. Poplašňák nejí čokoládu. Poplašňák nejí maso. Poplašňák nejí nic. Poplašňák je krásný. Polašňák hází věcmi. Poplašňák nerozbil žádné okno. Poplašňák je pohádkový princ. Poplašňák nevyhodil nikoho z okna. Polašnák je nádherný.