Různé

Prstýnek z pouti a celý miniseriál od kytky měl naprosto úžasnou prosluněnou atmosféru se špetkou nebezpečí v pozadí
Hlubina od Aries. Ostatně celý seriál byl dechberoucí a skláním se před schopností popsat ošklivé věci neskutečně lyricky.
Něžně dojemné jsou Třpytky od Birute.
Pán je znalec od Alešandra_Velikého pobavilo.
Kluci z Ostrovů (za všechny Máš být v posteli) od Tess byli tou správnou směsicí dětského dobrodružství. Vybraný dílek mi velmi připomněl Vlaštovky a Amazonky.

Čtyři od Kleio
Duše od Blueberry Lady
Svoji, napořád od striggy
Síla vstát od ef77
...ale nikdy krutá od Blancy
Bez podmínek od striggy
Šance pro 503 od Ellušky
Hora Hancock od ef77
Na tenhle vlak si už nemusíš kupovat jízdenku od Saphiry
Чехосабаши od Blueberry Lady

Víte, co se děje poslední dubnovou noc? Jsou přeci čarodějnice!
Noci z 30. dubna na 1. května se říká Valpuržina nebo také filipojakubská noc. O této noci mají prý zlé síly neobyčejnou moc. Na ochranu proti nim se na kopcích zapalovaly ohně. Mládež přes den připravila vysokou hranici ze dřeva, které za soumraku zapálili. Legendy taky říkají, že o půlnoci se prý otevírá země a vydává své poklady.
Ale nebojte se, dnes už žádné čarodějnice na obloze nepoletují. Filipojakubská noc se v dnešní době spíš nese ve znamení posezení u ohně, opékání špekáčků a možná i nějakého toho hledání pokladů.

Je jaro. Někde ještě leží sníh, ale jinde už kvetou bílé sněženky. Sluníčko vstává čím dál dřív, a čím dál víc hřeje. Horské potůčky bublají a na stráních okolo se pasou ovečky.

Honzík a Eliška chtějí k potoku. Mají dřevěný mlýnek. Dají ho do vody, aby se točil. Malá Ema chce také k potoku. Vezmeme vozík a povezeme ji, říká Honzík. Jen pozor, řekla jim maminka, ať se nenamočíte.

Honzík táhne vozík s Emou k potoku. Na břehu roste vrba. Větve má dlouhé až do vody. Honzík s Eliškou postaví mlýnek do potoka. Klapy klap, zpívá mlýnek a točí se.

Vráně bylo s Gustavem a Isidorem dobře. Vesničani byli milí a děti na ni byly hodné, ale co je to platné. Vráně bylo smutno.
Navíc se blížila zima a všude se začalo ozývat cizí krákání.
Vrána posedávala smutně u kamen, ani přes louky si nevyletěla.
"Stýská se jí," řekl Gustav, "potřebuje někoho svého."
"Ale vždyť má nás a ty tu taky nemáš žádné další vlky... tobě se taky stýská?"
"Už ne. Ale jí musíme sehnat kamaráda."
A tak celá vesnice i s beránkem a vlkem propátrávala les. Dlouho bez úspěchu. Až jednoho dne, už napadl sníh, uslyšel Jenda smutné krákání.

Isidor s Gustavem odpočívali u lesa, když zalechli smutné krákání.
"Co to je?"
Na pařezu seděla vrána a plakala. Ale jaká! Bílá jako mléko, dočista jako Gustav. Vlk k ní přišel a zeptal se:
"Co se ti stalo?"
Vrána popotáhla.
"Nikdo mě nechce, rodina mě vyhnala."
"Proč?" zeptal se Isidor.
"Proč asi? Podívej se na mě!"
Vrána roztáhla křídla.
Vlk i beránek ji pečlivě prohlédli.
"Já nevím, co je špatně," řekl Isidor.
"Nejsem černá! A nikdy nebudu!" vrána se znovu rozplakala.
Gustav se podíval na Isidora. Isidor na Gustava.
"Nechceš k nám?"
"K vám?" vrzla vrána.
"No, k nám. Domů."

„KUP MI PIVO, PŘÍŠTĚ ZVU NA MALÝ, už se to nedá vydržet! Taková debilní sázka!“
„Prosímtě, není snad tak zle? Vypadáš mega střeleně, vyděláváš prachy, rychle je utrácíš. Dobrá story.“
„CHCEŠ KOUPIT VÝHRADNÍ PRÁVA? Ach! Nevydělávám ani neutrácím já, jsem jenom loutka tý strašný kštice! HEJ, PUSO, CO TAK ZA MNOU STOJÍŠ? CHCEŠ TO TROCHU ROZJET?“
-Co si to dovoluješ, prase!
„Pardon, to ne já, to ty vlasy, SEŠ ROZKOŠNÁ, KDYŽ SE ZLOBÍŠ, KOTĚ!“
„Ok, vidím, že to nemáš úplně jednoduchý.“
„NECHCEŠ SI KOUPIT TUHLE TUŽKU?! Já už to fakt nedávám!“ *vzlyk* "Byznys, párty, byznys... já chci jen chvíli klidu!“