DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2024. Téma: Podvodník - postavy z obrázku

Kazatel na pokraji šílenství, nyní spíš prorok zkázy v plamenech pekelných, doprovází milence na cestě bez šťastného konce. Mezitím se poustevník vydává ke zrůdám, své adoptivní rodině, aby přinesl mír. Bezúspěšně. Oběšenec celý z kovu čeká léta, až ho zachrání ze středu slunce.
Poutník po dlouhé cestě spatřuje hostinec, spíš než místo je to společenství. Útočiště.
Dříve rytíř, snad hrdina, dnes pouhá schránka, zlomený muž, který otupil své smysly v náručí Sirén. Jako věrný, poutí však znavený pes chce spočinout u nohou své paní.
Nepatřím mezi ně. Ví to jen ďábel, vytrvale na mě zírající z obrazovky, když potemí. Sbohem.

Hostinský čepoval pivo zákazníkům. Střídala se u něj pestrá směsice hostů, lidé či polobytosti, andělé a démoni. Zažil různé situace, ale dnešní byla naprostou novinkou.
U výčepního pultu se zastavil rytíř.
„Rád bych si pronajal dva pokoje.“
„Pro vás a pro koho dalšího?“
„Pro moji magickou krávu.“
„Magickou… to myslíte vážně? A jak asi vyjde schody? Co umí?“
„Má křídla, lítá.“
„To se podívám.“ Byl v šoku, že kráva žádná křídla neměla. „Podvodníku! Ať tě tu už nevidím!“
Tur se za ohybem cesty proměnil v démona. „Tak co? Máš?“
„Mám.“ Rytíř vytáhl naditý váček. Zacinkaly mince.
Dvojice se spokojeně rozesmála.

"Nechcete hrnek kafe?" zeptal se Trins.
"ČAJ BY NEBYL?"
"Ale ovšem! Mléko? Cukr?"
Smrť odkýval oboje. Za chvíli před ním přistál obsažný hrnek plný silného Earl Graye, doplněného mlékem a skandálním množstvím cukru.
Smrť usrkl a spokojeně objal rukama hrnek.
"DOBRÉ..."
"Máme i dort. Pohovte si, kluci se tam určitě zdrží a vy toho taky máte plný zuby, co?"
"ANI NEVÍTE... MRTVOLA, CO TVRDÍ, ŽE JE NAŽIVU, MINOTAURUS, CO TVRDÍ, ŽE JE KRÁVA, KOUZELNÁ KRÁVA, CO ŘÍKÁ, ŽE JE ČLOVĚK... ALE NEVYČÍTÁM JIM TO."
"No, podvést Smrt... to je něco, co se každýmu hodí do životopisu."
"JEDINÝ NEPODVODNÍCI JSOU ČARODĚJNICE."

Smrt ukradla manželovi život. Umožnila mi stát se královnou, vlastně carevnou. Potřebovala jsem rádce. Časem jsem ho našla. Nebo on našel mne?

Pod jeho vedením se z mnoha vojáků staly mrtvoly. Jeho vojenská kariéra strmě rostla. Byl úspěšný i v dobývání mého srdce. Místo zbraní používal bonmoty, nádherný zpěv, bystrý úsudek, důvtip. Každopádně byl skvělým organizátorem, administrátorem a také milencem. Tahal za nitky, ale nikterak mne neohrožoval a stal se mým neoficiálním spoluvládcem.

Ačkoli trpěl depresemi, nebyl blázen, i když někdo jeho grandiózní kousek může považovat za bláznovství. Nebo byl jeho vynalézavý podvod geniální? Vždyť se stal pojmem. Posuďte sami.

"Hele, máš tu oznámení od soudu. Ten Král, co jsme u něj byli na šetření, zemřel. Tak mám pocit, že ta vaše dohoda, že to přijde do konce měsíce asi padla," předávám kolegovi dokument určující notáře k vedení dědického řízení.

"Zmetek jeden podvodnická," pronese kolega a převezme papír. "Ani smrt ho neuchrání před hněvem pracovníka finanční správy! Teď abych vytáhl lopatu, jinak bude ADIS řvát, že nepovolí přihlášku do dědickýho," dodává otráveným hlasem, zvedá telefon a volá na registr. "Zdar, když si vykopu jednoho subjekta z hrobu, která z vás mi ho oživí? Ty, tak super, takže rodný číslo je..."

Kroky.
„Nechalas v kuchyni… všechno.“
Tichavský se posadí vedle mě a podá mi termohrnek a mobil.
„Jak jsi věděl…?“
Debilní otázka. Na tapetě mám moji gepardí kámošku.
„Minuli jsme se ve dveřích.“
„Nemusels mě hledat.“
Aspoň nebudu chvíli myslet na rozdrápanou mrtvolu.
„Dlužím ti vysvětlení. Nejsem zvyklý na vyvolávání vizí.“ Věštěním se živí jen šarlatáni. „Myslím… že jsem si omylem nabral příliš hodně.“
„Co používáš?“
„Bílou šalvěj.“
„Je čistá?“ Otrava by vysvětlovala leccos.
„Určitě.“
„Ukaž.“
Proměním se na chvilku ve psa a přičichnu k papírovému sáčku.
„Je vylepšená durmanem.“
„Cože…?“ Najednou mi vytrhne sáček z ruky. „Já toho debila uškrtím!“

Missy netušila, proč souhlasila s karetním večerem. Na stole se množila esa neodpovídající počtu karet. Se záminkou rozvázané tkaničky se sklonila obhlédnout situaci. Její starší já mělo přilepené karty zespoda desky. Doktor se zul a přejížděl Donně levou nohou po lýtku. Na pravém koleni měl Shaunovu ruku. Ach, ten úchyl. Vynořila se zpod stolu.
"Řekni něco hezkého," poradila svému mladšímu já.
"Cože?" ošil se, když ho škubla za rukáv, z kterého se vysypala hromada karet.
"Ty podvádíš!" vyskočil na nohy starší, převrátil stůl a shodil své karty.
"Ale to není hezké," usmívala se, když se oba podvodníci pustili do rvačky.

Za devatero osmitisícovkami a vyschlým korytem řeky leží malá vesnice. Terasovitá pole s kukuřicí, stovky nouzových přístřešků rozesetých po kopcích, jedna škola. Děti tu skotačí jako kůzlata. Kůzlata si hrají jako děti.
V jednopokojovém zámku s výhledem na suchem rozpraskaný hliněný dvorek tam žije víla. Příliš vysoká, kyprá, vlasy ostříhané na dva centimetry.
Vítr o ní roznáší skandální pravdy.
„Místo pohodlné cesty na střeše autobusu chodí pěšky!“
„Mluví divným jazykem, nikdo jí nerozumí!“
„Když vidí hada, piští jako myš!“
„Je šílená!“
Místní rytíři jí nadbíhají dnem i nocí. Je tak světlá! Nejbělejší vstupenka do zemí zaslíbených.
Manžel? Není na překážku.

Kolovaly léta ještě zkazky rozličné, proč čeští stavové bitvu bělohorskou prohráli. I došli mnozí k závěru, že stejně jako Trójané a Spartánci, i oni byli zrazeni.
Vyslal prý král Fridrich do Prahy zloděje, co život svůj vyměnil za příslib odemčení brány. Zloděj pak v převleku v krčmě strážné okradl o klíče, celou noc pak s nevěstkami prohýřil a nad ránem pustil katolická vojska do města.
Pravda byla prostá, hladoví Pražané sami se vzdali Fridrichovi, ještě když Šlik válčil natisknutý ke zdi. Ale historka s podvodníkem, co v rozličných převlecích lid i krále šálil, se u piva vypráví s větší chutí.

Seděla Alena u Stalina.
Hořké slzy omývaly iPhone 15 Pro Max v lehkém titanovém designu. Smutně zoomovala levou ruku ďábla, stínového ministra čehokoliv. Po dopadu na tvrdý asfalt se změnil v poněkud neúhlednou mrtvolu, marketingovým týmem okamžitě přikrytou barevnými balónky.
„Nevadí,“ vytáhl předseda z kapsy jezulátko a políbil ho. Kamery se potěšeně oblízly. Titulka pro storíčko.
„Povolám dalšího.“
Toho se bála. Třesoucí se rukou sevřela řetízek na krku a škubla. Zlatý křížek odletěl do křoví, a keř promluvil.
„Mrtvého lze materializovat z dýmu.“
Zvedla uslzenou tvář. „Jako že stačí počkat, až bude po volbách?“
„Ó, jak jsi bystrá, moje milá.“