DMD č. 1. pro 1. 4. 2024. Téma: Slepičárna

Muž zaklopal na dvere. Otvorila mu mladá žena.
- Vitaj, Richard. Obed bude každú chvíľu hotový.
- Elsa, vyzeráš byť mladšia minimálne o štyridsať rokov.
- Veď vieš, že je to vďaka tebe, Richard.
- Viem, a nezabúdaj, čo si mi za to sľúbila.
Muž vošiel do domu. Žena za ním zatvorila dvere. Spoločne sa pobrali do jedálne.
- Čo je na obed, Elsa?
- Sliepky. Tá, ktorú sme použili včera. A nejaké ďalšie. Do kurníka vtrhol v noci tchor a pár ich zahrdúsil. Zdá sa, že mu jedna nestačila.
Žena sa vyčítavo zahľadela na muža. Muž sa zasmial.
- Myslím, že aj tchor chce byť mladý.

"Rozuměl jsi příkazům lékaře?"
Gwen hleděla na Mossiho, který jí to oplácel vší silou rekonvalescenta po těžké chorobě.
"Mám se šetřit."
"Neni kam spěchat," ozval se Tyros, "jestli to přeženeš..."
"Já vim," Mossi máchl vyhublou rukou.
"Neblbni, bráško. Byls týden mimo a měsíc si spal. Nepřeháněj to."
To promluvil Mimas.
Mossi vzdychl.
"Rozumím..."

…

"Takže si nerozuměl. Myslela jsem, že to půjde. Ujišťovals mě, že to bude jenom takový šolíchání. Kurník. Tohle je kurník?"
Gwenino gesto obsáhlo stavbu. Velikou stavbu. Pro tucet slepic a tucet slonů.
"Co s tím?"
"Já zavolám do Xaverova, aby si pro to přijeli, ne?" řekl Thon.

Izzy Kamiš shlížejí z provaziště.

„Dneska zkouším zájmeno oni, díky!“

Tam dole se od minula ze sporů o to, zda existuje divadelní hra pro tři ženy, staly spory o Viktora. Jestli někoho má, jestli rád buchty a jestli se fakt neobejdeme bez chlapa.

Pokud nutně potřebujete mužskou postavu, já bych si to klidně střihnul,“ prohlásil Izzy na minulé zkoušce.
„Slezte z jeviště, Kamišová!“ reagovala režisérka.
Izzy vylezl zpět ke světlům a vychutnával si aspoň tu absurditu.

Viktor sem, Viktor tam, aspoň už pro režisérku nebudeme milé dámy.
Konečně je tady.
„Dobrý den, dámy, dobrý den, Viktore. Vezmeme to od –“

ZHAS.

Posunul brýle na nose, rozhlédl se po kuchyni. Mrtvoly rozházené jako konfety, roztříštěné nádobí, zápach připáleného jídla. Dokonce by přísahal, že nad pultem se vznášelo peří. Připadal si jako ve slepičárně.
A nad vším se tyčil Hannibal se sekáčkem v ruce a sněhově bílým límečkem od krve.

Na tříleté výročí šli do pětihvězdičkové restaurace. Všechno vypadalo dokonale, dokud Hannibal nezačal s nechutí na jazyku převalovat kus masa. A zavolal si obsluhu.

Jednoznačná chyba šéfkuchaře. Neměl Chesapeakskému trhači říkat, že má kulinářství nechat na odborníkovi.

Will si povzdychl.
Pátrání po nich vyhlásí zřejmě i na Kubě. Bylo načase jít znovu zabalit.

Mizerné služky! Místo aby se věnovaly svým povinnostem, postávají na dvoře a klábosí!
„Co je to tu za slepičí sněm? Nemáte snad nic na práci?“ obořím se na ně, když je míjím. „Uklidit zem! Podívejte, v čem tu musím šlapat!“
„Kokoko…“ zaslechnu za zády posměšné zašeptání.
Prudce se otočím, ale všechny se tváří nevinně. Když odcházím, slyším jednu z nich tlumeně se hihňat.
Kokoko, kokoko, nosí se jen naoko, nos má jako poklice, klepe se jí palice!
Udržím si důstojnost, dokud nezajdu dovnitř a nezavřu za sebou dveře pokoje. Zrcadlo mi zlomyslně vrátí můj pokřivený odraz a já se rozpláču.

Do vyššího stupně vzdělávání se z nějakého tajemného důvodu hlásí spíš děvčata.
Norman se rozhlédl kolem. Moc kluků ve třídě neviděl (aspoň se letos vyhne Charlesovi!) a ti, které znal, se mu pohledem vyhýbali.
Nováček ne. Ten se na něj usmál.
Aspoň někdo.
Zvonek je vypustil do svobody v několika chumlech a trousících se jednotlivcích.
Norman se přimknul k záchraně.
„Nechceš si jít zakopat?“
„Musím zkontrolovat kuřata, jestli maj v líhni dost tepla.“
„A můžu s tebou?“

Nezvyklá stavba. Smrdí. Divně.
„Teda... co to je?“ ptá se Norman.
„Kurník, přece. Ty neznáš kurník?“
„Ne.“
„Kde jsi vyrostl, símtě...“
No právě.

Probudil se na budík a rozhlédl se po okolí. Dříve se tomu říkalo králíkárna, ale dnes to nesedělo. Vylezl z postele. Materiál povlečení sice neměl peří poškozovat, ale stále vypadal jako salát. Ptáci spí vestoje, a proto ten problém nemají. Šel do koupelny a důkladně si uhladil každé kropenaté pírko. Až na to bude, změní barvu. Kvůli tomu musel vstávat dřív. V kuchyni už čekala snídaně. Latté a avokádový toust posypaný skořápkami. Jiní brali vápník v tabletkách, ale on preferoval čistě přírodní zdroje. Obul se a vylezl na balkón. „Ahoj, drahoušku!“ Roztáhl křídla a plachtil z dvanáctého patra k zastávce.

Autobus v poklidu projížděl mírně zvlněnou krajinou.
Cesta ubíhala poklidně až na těch osm vpředu.
Hlasitě pronášené myšlenky střídaly šílené výbuchy smíchu, kdy další osoba kontrovala ještě větším slovním kalibrem doprovázeným ještě větší salvou smíchu.
"A, a, vzpomínáte..." začala jedna z dam.
Najednou dopředu došel hoch.
"Co je, Danieli? Co potřebuješ?"
"Nemohly byste se trošku ztišit? My vzadu si chceme taky povídat. Je to tu jak jeden velký KUKUŘINEC, paní učitelky!" pronesl s důrazem a hrdě odkráčel na své místo.
Následoval snad největší výbuch smíchu, ale oslovené dámy se již přece jen trochu ztišily.
I řidič si v duchu oddechl.

"Chutná to jako kuře," řekla Marcille a znovu si kousla do baziliščího stehna.
"Ne jako had? Teorie říkají, že bazilišek je spíše had se slepičím tělem než slepice s hadí hlavou. Možná záleží na procentech hmotnosti?" Laois zkoumal svůj úlovek. "Ty vejce jsou hadí."
"Na omeletu dobré! Můžeme také udělat tempuru," zahlásil Senshi.
"Třeba bych jich šlo nachytat víc a udělat slepičí farmu? Mají mnohem víc masa a větší vejce než běžná slepice!"
"Běžná slepice se tě nepokouší zabít, když jdeš pro vejce."
"To bych netvrdil, honila tě někdy naštvaná slepice?"
"Prosím tě, nemysli a jez. Ten bazilišek ti vystydne."

Kvok. Kvok. Kokodák!
Píp, píp, píp.
Ná, puťa puťa, ná..
Zob. Kvok. Zob. Zob. Kvok.
Kdák, kdák, kokodák!
Hudry, hudry? Kváč! Ķáč, káč.
Píp. Píp píp. Píííííp!
Kvok, kvok, kvokyty kvok.

Haf!

Kvááááá!
Pí pí pí pí pí!
Hudry hudry hudry.

Ná, puťa puťa ná..
Píp?
Kdák. Kvok kvok? Kdák!
Zob, zob, hop, zob, kokodák.
Píp.. píp. Zob, zob, zob.

Ťap, ťap... kykyryký!
Kdák, kvok kvok kvok, kdák! Kokodák.
Píp, píp, pí pí, píp.
Káč, kváč, káč káč.
Hudry... kokodák!

Vrrr haf!
Kykyry-
Ham.

Píp?

Kvá! Kokodák! Hudry! Kvok kvok! Píp!

Vrrr...

Píp!
Kdák.
Kvok.

No Azore? Fuj je to!