DMD č. 1. pro 1. 4. 2024. Téma: Slepičárna

"Bůh? Ty? Prosím tě, o čem to mluvíš?"

Uvědomění přicházelo postupně, jako probouzení ze sna. Nikdo další z Dvanácti si nevšiml, leda snad Máří. Jsou srdcem v nebi, ale jinak slepí. A tak promluvil sám.

Jenže všechna ta "musím s tebou mluvit" a "nech si přece poradit" přinesla jen odmítnutí. "Posloucháš mě vůbec?" ani "vždycky jsem stál při tobě" nepomáhala. Z varování se stávaly hádky.

Jak se to mohlo stát? Vždyť jejich vize byla tak krásná.
Zbyly z ní kecy a sladká, ale prázdná slova.

Až ostatní odejdou, zkusí to znovu. Ježíš ho jistě vyslyší.

A všechno bude v pořádku.

Seržant Kvák byla spokojená slepice, vždy to tak bylo. Starali se o ní dobře a dožila se mnohem vyššího věku, než kdyby zůstala na farmě, kde se narodila. Její domov byl navíc zajímavější, než farma. I když hlučnější.

Kvák byla také důležitá slepice. A to i přesto, že neznala své jméno ani oficiální hodnost seržanta US ARMY.

Seržant Kvák nevěděla, že právě plní misi, na kterou se připravovala celý svůj život. V tomto speciálním kurníku přece byla za svůj život už mnohokrát. Nové bylo to tikání, ale co to bylo proti hluku vojenské základny.

Poslední tik. A země se pohnula.

INTERIÉR. Designově vymazlený stan. Charitativní speciál nejmenovaného pořadu o pečení.

Moderátorka: Jsem tak ráda, že můžu konečně dokázat svůj talent. Že, Václave?
Václav: Jsem sice komická vložka, ale mám city.

Slavná herečka: Jestli nevyhraju, zapálím tenhle stupidní stan a pak samu sebe.

Porotce: Tohle je ta nejhnusnější buchta, jakou jsem kdy viděl.
Slavná herečka: To se mě vůbec nedotklo.

Porotkyně: Vítězí tento dort, protože se jako jediný dal žrát.

Slavná herečka: Vítězi to přeju.

Václav: Naše vztahy byly nenávratně poškozeny. Už spolu nikdy nebudeme pracovat.
Moderátorka: Krásný večer všem!

EXTERIÉR. Slavná herečka odchází v dál, za ní stan v plamenech.

Ginny se nejistě rozhlížela po kurníku. “Co je toto zase za opičárnu?”
“Myslíš slepičárnu?” pousmál se Draco. “Budou Velikonoce, tak jsem chtěl udělat něco tradičního.”
Jeho bezelstný úsměv a nadšení ji řeklo víc, než potřebovala.
“Draco?” Zeptala se opatrně. “Víš, že velikonoční vejce se buď vaří ve vodě s barvivem nebo se vyrábí v Ráji z čokolády, že?”
“...Nedělají?”
Povzdechla si. “Nejsou vařená, že ne?”
“...Nejsou.”
Něco v jeho nejistém pohledu ji donutilo zabořit zuby do nejbližšího kusu. Zorničky se rozšířily.
“Nejlepší belgická čokoláda. Tajný recept. Prvotřídní peruánské kakao… Lektvar jsem přidal do krmiva. Promiň… hned to zruším…”
“Mmmm… Ne.”

Předseda Zdeněk nervózně kráčel po kanceláři.
„Přátelé…“ Tón jeho hlasu dvojici soudruhů vylekal. „V posledních měsících klesla produkce vajec v našich kurinech o třicet procent. Co uděláme?“
Účetní Ondro se zamyslel. „Dejme slepicím sluchátka s hudbou.“
„To už použili na krávy, Ondríku. Něco jiného?“
„Kupme nového kohouta,“ navrhla vedoucí změny Jiřina. „Slepice se potěší.“
„A pomůže to?“ Zdeněk se rozvalil ve svém křesle. „Vážně vám nic nenapadá?“
„Nové slepice?“ „Ukrást vejce sousednímu družstvu?“ „Slepičí lekce tance?“
Návrhy jen tak letěly, ale ne ho přesvědčit. Váhavě sáhl po pálence.
„Ještě to probereme, přátelé,“ rozhodl. „Avšak ten tanec… jak vám jde balet?“

Někdo vzal za kliku, zvonek se nadechl k cinknutí, když tu ho umlčela hbitá dlaň. Crowley strčil hlavu do dveří knihkupectví, začichal a když ve vzduchu nezachytil charakteristický pach, spokojeně pustil zvonek, který se hned rozezněl, a vešel.
Azirafal se zjevil prakticky okamžitě: „To jsou k nám hosté. Škoda, žes nepřišel o půl hodinky dřív, minul jsi madam Tracy.“
„Och, to je tak strašná škoda, že jsem tady nebyl na vašem nepravidelném slepičím dýchánku, ale ty mi určitě shrneš ty nejdůležitější drby ze života seržanta Shadwella,“ pronesl démon a otřásl se při myšlence, že by zrovna dnes přišel moc brzy.

Byl to teprv týden, co se rodiče vypravili do Lindonu, ale Elrohirovi se to zdálo jako věčnost. Nebylo to poprvé, kdy byl bez matky, ale poprvé byl bez ní tady, doma.
Skrytý pod kápí přeběhl dvorek, přeskočil nízká vrátka a zhluboka si oddechl. Unikl. Žádná dvorní dáma, žádná snaživá tetička se ho tu nebude ptát, jestli mu něco nechybí, jestli si nedá krajíc chleba, jestli nechce hrnek mléka - jak vůbec všechny přišly na to, že zrovna on potřebuje opečovávat?
Popadl ošatku zrní a začal ho sypat kolem. Slepičky k němu vděčně, kolébavě utíkaly. “Nic nepotřebuju, vy slepice,” procedil mezi zuby.

Ve snášedle je tak příjemně.
Stojí v rohu kurníku, pěkně v přítmí.
Uvnitř je teplo, měkko a bezpečno.
Dá se slepice považovat za zátěžovou přikrývku?
To je fuk. Hlavně si nedělat starosti.
Starosti se dělají samy. Stejně jako kuřata. Stejně jako sny.
Vejci se zdá o zlatém, stříbrném a olověném snášedle. Ono samo je v tom olověném. Tam se mu nelíbí. Chce zpět své útulno. Chce pryč. Kamkoli jinam. Prosím.
Mele sebou a bojuje. Slepice je příliš těžká, dříve tak útěšný tlak je náhle k nesnesení.
Jen ještě jednou zabrat!
Skořápka praská.
Porcius si protírá oči.
Je konečně sám sebou.

Dobrý den, vážení studenti, vítám vás opět ve svých sbírkách. Dnes navštívíme uličku dvacet sedm. Tuším, že jste zde dosud nebyli.
Co se v ní skrývá? Nechte se překvapit.
Ano, ano. Ulička je věnována ptákům z čeledi hrabaví. Naleznete zde převážně příslušníky a příslušnice rodu Gallus; zejména pak zástupce jeho domestikované formy.
Správně, jedná se o kura domácího neboli slepici. Tento byl vyšlechtěn pravděpodobně z kura bankivského žijícího v jihovýchodní Asii, kde ostatně byly slepice domestikovány.
V Evropě je chov kura domácího doložen již v sedmém století před Kristem. Možná i on si po svém zmrtvýchvstání mohl dát míchaná vajíčka.

"Ta nová picárna! Ta vůně, co z těch dveří se vyfukuje!"
"Já picnu! Ze slepicárny neni vůně ale smrad."
"Má pravdu, to je smrad, že se z něj člověku zvedá žloudek."
"Žloudek je vejce, ze smradu se zvedá se žalud!"
"Pche, vy možná smrdíte, já picárnu vonim."
"Neřiká se vonim, ale cítim."
"Já cítím žál..."
"Slepicárna neni to pravý slovo, pravější je slepičkárna."
"Jaká slepičkárna, kurník šopa?!"
"Dámyjapánové! Vy pletete jídelní lupínek! Tady neni řeč o kuřecím, ale o pice."
"Co sem pletete opice, Kaplan?!"

Profesor Parkhill vykroužil na tabuli slovo "Pizzerie" a rezignovaně se posadil. Nějak ho rozbolel žloudek.