DMD č. 25. pro 25. 4. 2023. Téma: Páka

Měl na věci svoje páky a uměl tahat za nitky, dobře si to spočítat. Když jste mu dali pevný bod, uměl pohnout zeměkoulí, ale jím nepohnul ani pár volů. Ve svém oboru byl těžká váha, s nikým se nedělil ani nemazal. Dokud nepřišla ona, tak přitažlivá, že si připadal jako úplná nula, jeho láska se násobila s každou akcí a reakcí a byla umocněná natolik, že nebylo potřeba zákonu setrvačnosti, aby k ní směřoval jako ke světlému bodu každého dne. On vodič po večírcích, ona spotřebič jeho financí a mezi nimi elektrizující energie. Dokud ji nepřitáhl magnetismus ještě nabitější peněženky.

„Poslyš nejsi ty v kanceláři nejmladší?“ ptala se Hermiona Denise.
„Ne, Martin Montague a Kathy Ackerleyová, jsou ještě mladší, jinak máš pravdu většina je starších.“
„Jak to zvládáš jako jejich vedoucí?“
„Musíš vědět jak na ně, najít správnou páku. Třeba Havraspárští milují informace a práci s nimi, vyhledat, srovnat a zanalyzovat.
Zmijozelové jsou výborní politici, když jim správně pohladíš ego, utáhneš je na vařené nudli, a když dostanou roupy, nadhodím jim Voldemorta. Nikdo nechce být srovnáván s tím psychopatem. Nebelvírská kuráž a smysl pro improvizaci je předurčují pro práci v terénu. Mrzimoři se svou nekonfliktností a loajalitou jsou tmelem kolektivu.

"Tak už tahej! Mačkej! Kruť! Šoupej! Cokoliv se s tou pitomou páčkou dělá, udělej to!" ječel Jack na Doctora, co bláznivě obíhal řídící konzoli kolem dokola a sledoval blikající čudlíky.
"Jak daleko jsou ti nasraní Rusové?" zeptal se Doctor. Místo odpovědi vletěl do Tardis prvotřídní molotovův koktejl.
"Moc ne, chápu," zavrčel. "Potřebuju pomoc."
Jack se vší silou opíral o dveře, do kterých se z druhé strany snažilo dostat šest Ruských vojáků v plné polní. "Já pomáhám, věř mi."
"Áha!" Doktor zatáhl za jednu z páček a Tardis konečně ožila.
"Uf," zamručel Jack, když se ozvalo vwooooorp! vwoooorp! "To bylo těsné."

Batole Ledňáček, jindy tak skvěle artikulující a hovorné, vrčí, mezi zuby cedí cosi, co zní trochu jako kuře, kozy nebo krize. Rodič 2 zoufale nabízí oné hromádce vzteku a neštěstí nové podněty, ale planoucí tváře batolete hlásí jednoznačný příchod hysterie. A už se válí v trávě jako mohamedán, ječí jako muezzin a na okamžik není jisté, jestli hledá Mekku nebo matku.
Rodič 2 stojí a čeká, nemá na Ledňáčka žádné páky, neví, kudy do toho. Slzy se valí jako hrachy, batole začíná v trávě rotovat.
A pak přijde rodič 1. Batole se postaví, nahodí mód ignor a jde si hrát.

"Nastupují Tom Peterson a Matěj Svítr. Připravte se, start."
"Urghhh, ten má síluuuuuu," úpím, ale nakonec vyhraji.
"Vyhrál Tom Peterson za osm vteřin. Tom Peterson nastupuje proti Karlu Sonnovi, Karel je trochu silnější, tak se uvidí."
"Jak to ten Tom dělá, Matějě jsem zničil raz dva," říkal si Karel.
"Tom Peterson vyhrál za dvacet vteřin. Titulový zápas o první místo. Nastupuje obávaný nováček Tom Peterson proti ostřílenému Samuelovi Vlčkovi. Tady půjde o vteřiny. START!"
"Do prčiic, musím porazit toho Samuela. Je z Prahyyyy," řvu.
"Tom Peterson vyhrál za neuvěřitelných šest vteřin."
Vyhrál jsem 2000 Kč, Samuel 1000 a ostatní 500.

„Přines whiskey.“
„Nemusím tě-“ poslouchat, chtěl pokračovat, když se zarazil. Musel. Spike na něj měl páku.
Pár dní zpět poslechl radu, aby řešil stres masturbací. Jenomže byl krutě vyrušen.
Blonďák protočil oči v sloup, než si prohlédl časopis, nad kterým se ukájel. „Kdyby přemožitelka věděla, že schovává přihřátého hošíka,“ ušklíbl se.
Takže ochotně donesl Spikeovi cokoliv – whiskey, krev…
„Ty si vážně myslíš, že by tě vyhodili?“ Blonďák protočil panenky v reakci na poznámku o vydírání.
Díval se jinak. Před ním stál upír a díval se na něj jako na kořist.
Znenadání Spike zaútočil. Ne na jeho hrdo, ale na rty.

Ve tmě svítily liščí oči a bělostné peří slepice, kterou držela v tlamě. Měsíční paprsek se odrazil na hlavni winchestrovky. Cvakl závěr. Ale výstřel nezaštěkal. Něčí ruka stáhla hlaveň k zemi.
"Nech ji běžet."
"Aby dál řádila v kurníku?"
Zrzavá lupička se ztratila mezi stromy.
"Vždycky ji můžeš střelit později, kdyby se vrátila."
"Jsi nenapravitelný, bratříčku. Znovu bys mi zadržel ruku."
Zrzavý muž se pousmál. Byla to pravda. I když dokázal zvednout děvče nad hlavu a přeprat tři chlapy, aniž se u toho zapotil, ovládal ještě větší sílu. Jeho rozhodnost a vlídný pohled dokázali přimět změnit názor i samotného Ďábla.

„To ne!“ zavrtěla Liv nešťastně hlavou nad hromotlukem na pitevním stole.
„Ale jo,“ zakřenil se škodolibě Ravi.
„Tílko, řetěz a ‚America great again?‘ Neeee!“
„A tetování s hrubkama!“ S gustem jí podal pilku na kosti.

Do baru vpadla klátivým krokem a rozvalila se v křesle s roztaženýma nohama.
„Co čumíš, buzno?“ zahulákala na zírajícího vousáče. „Chceš do držky?“
„Nějaká drzá! Bejt chlap…“
„Seš posranej, co? Tak pojď, dáme páku! No?“
Muž vstal.
„Tak… my půjdeme,“ vyvlekl ji Ravi za ruku ven.
„Hej! Porazila bych ho!“
„Porazila. A vzápětí mu urvala hlavu a posvačila frontální lalok. Což by se blbě vysvětlovalo!“

K malému domečku stojícímu na uvedené adrese to není daleko. Hezká čtvrť domků se zahrádkami.

Zkusí branku.
Zamčeno.
Lehké přizvednutí, zapáčení.
Lup.
Vstup k domečku se otevírá.
Kontrola Glocku schovaného vzadu za opaskem pod bundou a jde se dál.
Ticho a klid. Nikde nikdo.
U domku zvonek: Stella Smith.
To souhlasí.
S nasazenou rukavicí zkusí kliku.
Zamčeno.
Přitiskne se za dveře a zazvoní.
Znovu a dlouze.
Poslouchá a...
Nic. Naprostý klid.
Na narušení dveří to nevypadá. Chybí soudní příkaz. A za násilné vniknutí by ji ani tatíček nevysekal.
Zkusí se rozhlédnout kolem domu.
Okno, záclony roztažené. Neskutečný nepořádek uvnitř. Sakra!

"To byl teda nápad!" nadával Eduard. "Moc se s nimi mažeš. Mohli jsme je naložit na kozu, ale my je místo toho taháme na vozu."
"Zaprvé, to není vůz, ale trakař," hájil se Adam. "Zadruhé, koza by je brzo shodila a zdrhla k nejbližšímu dlabanci."
"Tak mohli jít pěšky!" zlobil se Eduard.
"Blázníš? Utekli by nám!"
"Moc vám to s tím trakařem nejde," uchechtla se Anežka. "V páce by vás porazil i křeček. Vycpanej."
"Moc neprovokuj, nebo ti něco zahraju!" nakrkl se Eduard.
Vtom se před nimi otevřela země. Z pukliny vystoupal nepříjemný žár a svalnatá postava s růžovou motyčkou.