iZombie

„Vraní oko, babské ucho…“ mhouřil Clive znechuceně oči na zažloutlý papír. „Ta bába byla nějaká šáhlá rádobyčarodejnice, nebo co?“
„Kdepak rádoby, panáčku,“ zaskřípěla Liv hlasem náhle o desítky let starším. „Mocná čarodějka! Velmi mocná!“
„Jasně. Tak mocná, že ji vzal šutrem první feťák, kterýmu se připletla do rány,“ opáčil detektiv. „A jestli jedla babský uši, tak šáhlá byla pořádně!“
„To se má Liv ohledně svačin na co těšit,“ zakřenil se Ravi.
„No dovol,“ vystartovala, tentokrát už hlasem vlastním. „Za co mě máš?! Žádný babský uši jíst nebudu, fuj! Nic babskýho!“

„Leda mozek,“ připustila vzápětí. „A to je něco úplně jinýho.“

„To ne!“ zavrtěla Liv nešťastně hlavou nad hromotlukem na pitevním stole.
„Ale jo,“ zakřenil se škodolibě Ravi.
„Tílko, řetěz a ‚America great again?‘ Neeee!“
„A tetování s hrubkama!“ S gustem jí podal pilku na kosti.

Do baru vpadla klátivým krokem a rozvalila se v křesle s roztaženýma nohama.
„Co čumíš, buzno?“ zahulákala na zírajícího vousáče. „Chceš do držky?“
„Nějaká drzá! Bejt chlap…“
„Seš posranej, co? Tak pojď, dáme páku! No?“
Muž vstal.
„Tak… my půjdeme,“ vyvlekl ji Ravi za ruku ven.
„Hej! Porazila bych ho!“
„Porazila. A vzápětí mu urvala hlavu a posvačila frontální lalok. Což by se blbě vysvětlovalo!“