DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov

Vážení večer, dámy a hosté,

blahopřejeme k prostoduchému dilematu v tento podmíněný okamžik. Přejeme si, abyste glosovali nenadálé faktury, protože na tom odjíždí zpoždění Herodesovo.
Jak víte, sounáležíme v duchu dezolátů a nechceme pro vás finální přetížení. Zaprodáváme jedince za sousloví nekonečna, v bohorodém dni soutěživého klavíru, přičemž vy nevěříte v uzené fajfky.
Doufáme, že grandiózní zápas vně naší finanční protézy vykonáte bez servilního odloučení.
Zachovejte dech.

Nechť Herodes hlaholu doprosí se!

Handogar, filiál Gebaurů

„Vy tomu rozumíte?“ zeptal se pochybovačně Lockwell své asistentky.
Clara zavrtěla hlavou.
„Ne, ale nejspíš se nejedná o šifru, jen se jim rozbil univerzální překladač…“

„Krychle, koule, kvádr, jehlan, kužel, čtyřstěn, válec, nekonvexní potvora,“ přeříkává si pro sebe Janek, zatímco jmenované útvary črtá na zeď. Jeden z nich – nebo možná kříženec několika – by měl být oním dlouho hledaným řešením. Vnější síť přece musí mít nějaký alespoň trochu stálý, měřitelný tvar. Jen přijít na to, které vzorečky jak poskládat dohromady.
Prokůpek sedí na vychladlé kovadlině, houpe nohama a tiše se ušklíbá: „Zkusil jsi už: pecen chleba, domeček, korbel, povoz, lopuch nebo krávu?“ Jen tak tak se vyhne letícímu uhlíku. „Proč se hned vztekáš, prosím tě? Je někde psáno, že síť nesmí být nohatá, rohatá a strakatá?“

„Sínus mínus gama. Smolpachol, ohl. Es Em Lomos ocena druh. Mlčky ber tlumok. Prav to cena druh. Pousměr čas. Přetlumočtemyš. Přeslyšdo. Přečtemyš.“
„Nunynku," zalapá Pepa. "Lež. Falešné povýšení. Úspěch. Peníze. Dárek!“
Rádio přetlumočí zmateně: „Myslím, že ti cestou vypadla nějaká slovesa.“
„Zjistí to, právě jsem řekl, předstírám, koupit.“
„Můj usměrňovač myšlenek ti nerozumí.“
„Musíš mě zachránit! Jestli do zítřka ženě nedonesu šperk, budu muset zvážit emigraci.“
„Špek? Proč si to neřekl hned? Posílám světelnou poštou. Měj se.“
„Nuny, počkej...“
Okno se roztříští a na parapetu se objeví zulcovitá kostka.
„Gábi mě zabije. Možná jsem si Pištu Hufnágla měl vzít já.“

"And you're sure it's been translated correctly?" Martin peered through the curtain at the agitated passengers. They were rambling in a language that sounded like German, if it had been raised in Belgium by a thruple consisting of a Frenchman, an Italian and a Dutch person. Which, come to think, described Switzerland rather perfectly.

"Yeah, absolutely," Arthur beamed. "It's the safety instructions."

"Which agency did you use," Douglas asked.

"That's the brilliant bit; I did it online! For free."

Martin twitched. "May I see the website?"

Arthur held his phone up, and Douglas coughed politely. "That's a random word generator."

Slečna Verisová sledovala, jak se technik pokouší nainstalovat nový sowtfare, který by pomohl čtenářům snáze vyhledávat jejich vysněné knihy. Nainstaloval program, párkrát na něco klikl, přesvědčil se, že program běží, rozloučil se a odešel. Ne, že by slečně Verisové poskytl jakýkoli manuál. Co se dá dělat, povzdechla si knihovnice vyčerpaně. Vzala do ruky zařízení a snažila se myslet na specifický knižní titul. Během okamžiku na obrazovce vyskočilo několik titulů - "Jak ugrilovat svého technika", "Budiž ti přáno" a "Nashle, nikdy". Slečna Verisová se dala do smíchu: "Tak přece máme další generátor náhodných slov a já prostě hledala pohádku 'O perníkové chaloupce.'"

Generátory náhodných slov jsou již dávno mezi námi! Hned několik vědeckých výzkumů totiž tvrdí, že zdaleka ne všichni lidé mají vnitřní monolog. Tvrdí se, že jím disponuje jen kolem třiceti až padesáti procent obyvatelstva. Teď to všechno konečně dává smysl! Nejméně polovina lidí chodí po ulicích a má úplné ticho v hlavách! Jejich řeč je generována v podstatě jako náhodný proces, bez toho, aby proběhla nějakým filtrem. Dělají to, co je napadne, hned potom, co je to napadne, bez jakékoli sebereflexe! Výsledky voleb začínají dávat smysl! Texty na sociálních sítích začínají dávat smysl! Stav světa okolo dává moc velký smysl.

V hloubi australských pralesů zpívá a tancuje podivuhodný pták, lyrochvost nádherný.
Honosí se elegantním peřím, ne zvlášť pestrým, je z těch, kteří sázejí na nenápadnou eleganci. Ovšem světlá vzdušná ocasní péra, která vysoko zvedá a přehazuje přes hlavu jako závoj, mají neodolatelný půvab.
To však není to hlavní. Lyrochvost patří k pěvcům, ačkoliv je pro ně naprosto netypický.
A hlasové ústrojí má nadmíru vyvinuté. Když zpívá, dokonale napodobuje nejrůznější zvuky.
V repertoáru má všechny možné sousedy, což leckterého ptáka plete.
A v současnosti se ani tomuhle obyvateli džungle nevyhnula civilizace. Takže od něj uslyšíme motorovou pilu, nebo také spoušť fotoaparátu.

„Výlet do Wiltshire dopadl katastrofálně,“ oznámil Denis na druhé schůzce Hermioně.
„Přijeli jsme na louku před Malfoyvým panstvím, já, Martha Starková a jeden nešťastník, co tam viděl domácího skřítka. Abych se ujistil, že sídlo vidím jen já, vyzvídal jsem, co děláme v té pustině. Načež Martha vytáhla megafon a řvala: „Zrůdy, ukažte se! Zrůdy, ukažte se!“, ten druhý do toho tloukl kovovými tyčemi. Po hodině se objevil Lord Malfoy, hůlku napřaženou, Avadu na rtech. Tak jsem oba popadl a přemístil nás k Mungovi, odkud Martha putovala do blázince.“

Hermiona přikývla, ženu ve svěrací kazajce, křičící: „Zrůtci, sprakelníci, zmezlové ...“ už viděla.

"Takže hlavní je zjistit jestli je pohledávka odepsaná. A když jo, tak jestli neuběhla prekluzivní lhůta," vysvětlovala mi kolegyně druhý den po mém nástupu do exekučního oddělení. "Pokud jo, tak dáš vyměřovačkám sjetinu a řekneš jim, aby ti odpis překlopily do prekluze."

Čuměla jsem jak tele na nová vrata a jen se snažila psát si srozumitelné poznámky.

"Pak je tu insolvence. Musíš rozlišovat předpodstatové a zapodstatové pohledávky, ale to víš, když ti ten tvůj dělá v insolvencích," pokračovala kolegyně a já se tvářila, že tohle je mi úplně jasné.

Doma jsem se pak musela zeptat jestli ta slova opravdu existují...

„Neblázni, Geralte, já, to ne, to mi nemůžeš udělat," blekotal zoufale Marigold.
„Nemůžu skončit tady, v tomhle zaplivaném provinčním městečku! A ještě ženatý s nějakou fuchtlí."
„Já, prostě a takto."

Marigold se konečně trochu uklidnil, nadechl se a spustil: „Já, já mám vyšší cíle, potřebuji zachránit svět, poznat cizí kraje, přeplavat Jarugu, vydat básnickou sbírku, zachránit lepou pannu, ochutnat maso harpyje, vypít všechno víno ze sklepa domu v Chrámové čtvrti, vysrkat žbrndu, přelepit neslepitelné, uštknout zmiji, dát pohlavek Yarpenu Zigrinovi, pomilovat se s Yennefer."

„Zastav," pronesl důrazně Geralt. Musím teď začít věřit, že funguješ jen jako stroj náhodných slov. Jinak..."