DMD č. 17. pro 17. 4. 2022. Téma: Záblesk

Na základce jsem učení moc nedal, takže když vyvstala otázka co dál, hrobařina vypadala jako celkem dobrá volba. Jezdil jsem s vozíkem, převážel hlínu, rakve i pomníky. Kopat hroby byl můj ideál. Nikdy by mě nenapadlo, že kremace přijde do módy a já zůstanu na pracáku. Když jsem se loudal cestou z úřadu, najednou záblesk, skřípění kol a rána. Sejmul mě milionář v nadupaným sporťáku. Má duše stoupá ke hvězdám, dívám se z výšky jak hází mé ostatky do černého pytle. Dávám ti sbohem, bílé, zářící město. Neměl jsem tě rád, ale i tak na tebe budu tam nahoře vzpomínat.

Žádný další záblesk nepřicházel. I teplota v tunelu se velmi rychle snižovala. Oslněné oči si pomalu zvykaly na tmu. Vraspírův ostražitý postoj se uvolnil a i Jaroslav L. přestal hledat díry ve stěnách tunelu. Daniel však v pozornosti nepolevoval. Věděl, že jedním zábleskem to neskončilo.
A opravdu.
Stačili ujít jen několik kroků, když přišel další záblesk. Mnohem větší než ten předchozí. Doprovázely ho otřesy. Jaroslav se neudržel na nohou. Daniel vrávoral, ale nakonec ho následoval k zemi. Vraspír měl štěstí, zůstal stát. Přesto se při dalších otřesech raději sám posadil vedle svých druhů.
"Tahle byla veliká," prohlásil, když otřesy dozněly.

Možná jsem tomu mohl zabránit, kdybych tehdy...
Ne. Nemohl. Víš dobře, že jinak to udělat nešlo.
Ano, tehdy se to tak jevilo, ale dneska...
Dneska máš akorát tak výčitky svědomí. Myslíš, že bys v té věci postupoval jinak?
Nevím. Kdyby se dal vrátit čas, třeba bych všechno lépe uvážil.
O něčem takovém nemá smysl vůbec uvažovat. Už se stalo. Nic nezměníš. Na všechno je pozdě.
Těch pochybností už se asi nikdy nezbavím.
To máš pravdu.
Přece jsem měl ty nejlepší úmysly!
Takové dláždí cestu do pekla.

Koutkem oka zahlédl záblesk. Pak nastala tma.
Popravčí sekera právě dopadla na jeho krk.

Trošku lepidla sem a trochu sem, opatrně, ať se to neslepí špatně, ještě pár kapek. Jemný papír se minule protrhl, musím to zkusit s něčím pevnějším, ale stejně lehkým. Těch vázanek je trochu škoda, ale neměl jsem to srdce krást a párat Debořiny spodničky. Hedvábí je prostě hedvábí.
Teď drátěná konstrukce, omotat kostru pevnějším, snad bude měď dobrý sluha. Držák na tyč kam? Dolů, nebo doprostřed? Raději dolů. Už jen stačí upevnit rozbitý pohrabáč a pevný provázek.
Tohle ale minule nefungovalo... chce to ještě něco kovového.
První blesky rozřízly oblohu. Ben popadl klíč a rychle odnesl draka vystavit novému experimentu.

Marcus Claudius Marcellus se nepovažoval za pověrčivého. V bohy věřil a bohy uctíval, to ano, ale pověrám a pověstem nevěřil.
Přesto obětoval trochu vína a oleje Neptunovi, když jeho lodě proplouvaly Messinskou úžinou. Lodě propluly hladce bez vyrušení Skyllou nebo Charybdou.
Když se minule zpod hladiny vynořil obrovský hák a převrhl několik lodí, neuvěřil v krakena, ale rozhodl se, že někomu v Syrakusách pořádně naruší kruhy.
Teď hlídky zahlásily, že se na hradbách nad mořem cosi leskne. Marcellus neuvěřil v Tala.
Jenže se z paluby mezi jeho nohama začala zvedat sloupeček kouře ze spáleného dřeva.
Ukročil a zavelel veslařům zrychlit.

Předchozí vztah mě lehce poznamenal. Novému partnerovi jsem to neřekla, což jsem měla. Možná by po sexu neutekl.

Byla jsem nervózní, takže jsem před příchodem kluka vybrala bar rodičů. Nevěděla jsem ještě skoro nic o alkoholu a během deseti minut vypila panáka vodky, whisky, ginu, koňaku a absintu. Otevřela jsem mu a pak už si moc nepamatuji.
Záblesk svlékání.
Pád.
Neschopnost se zvednout, silonky zamotané u kotníků.
Sex zezadu na gauči.
Padám po hlavě dopředu, krev z nosu.
Záchvat smíchu.
Pronesu ke klukovi: "Ježíš, to byl strašný sex. Za to se musíš stydět." (Chudák si myslel, že to říkám jemu.)

"Zdirade, viděl jsi ten záblesk?"
"Viděl, asi se blíží bouřka."
"Nikoliv, nebyl slyšet hrom."
"Pravda, to bych už musel slyšet. Byť mám uši dál než oči. Samozřejmě vím, že toto je jen vtip."
"Tak přemýšlej, Zdirade, jaký tu může být v okolí zdroj záblesku?"
"Nevím."
"Napovím, něco elektrického."
"Dám se poddat."
"Tím směrem je železniční trať a jiskří tam pantografy lokomotiv. Takže podle toho se můžeš orientovat."
"A proč nebyl vlak slyšet?"
"Jsou tam dobré protihlukové stěny."
"A jak se zorientuji, když zrovna žádný vlak nepojede?"
"Tak třeba podle hvězd. To si zkusíme teď."
"I když je pod mrakem, tati?"

Lidi jsou pro nás netopýry takové velké, pomalé stromy, které se ale přece jen hýbou rychleji než skutečné stromy (pokud zrovna nemyslíte ty z Mrazíka).
Než člověk stihne mrknout, i takový bicas stihne zapřemýšlet, rozhodnout se a fofrem odstartovat.
Na lov.
Nejsprve se inspiroval poznámkou o porodu a přilepšení pro mě si nastrkal do ocasní blány a pod křídla. Načež zjistil, že takhle nemůže odstartovat.
Byli krapet oslintaní, ale poživatelní.
Bicas zvládl vylítat nadbytečné miligramy.
Na mně si nikdo nepřijde! Křídla si akorát tak protáhnu a sem tam popoletím o metr.

Lidi mají nápad.
"Přepažíme voliéru, aby k sobě nemohli."

"Maminko, viděla jsi ten záblesk? Támhle, nahoře, na obloze!"
Zvedla hlavu a zkoumala modré nebe. Opravdu, kdesi v dálce se něco lesklo.
"Co to je, maminko?"
"To nevím, drahoušku. Občas se na nebi taková světla objevují."
Její syn se zájmem zkoumal, jak se objekt přibližuje.
"Je to čím dál tím větší," řekl.
V srdci ucítila strach. Nikdy nebyly věci na obloze tak blízko. Země se chvěla, poryvy větru třásli stromy.
"Pojď, raději se schováme." Obavy třásly jejím tělem. Najít místo, které by skrylo jejich velká těla před dopadem. Rychle, rychle, dřív než-
Zemí otřásl obrovský výbuch.
Rodina triceratopsů vydechla naposledy.

Stmelovačka rozklížila, že by se čivava ustrnula: láska šveholila ostošest s kdekým, jen milenci se vyhýbala jak čert kříži, až mu blýsklo v palici, zda nebyl jen povyražením. Zhrzená láska mocnější chtíče, překroč mez, a zapovězené novým domovem: tiše se vytratil do horních pater, a zatímco v konferenčním sále s opojením stoupala nálada i ledaco jiného, Vilém se prolamoval do profilu Heleny Horké-Hlavín. Dopravně gramotná, kádrově gravidní, environmentálně uvědomělá a ideově ideální kandidátka nebe, ba i v hygieně nabobrovaná (sprcha třikrát denně vodou dále alokovanou do hydrologicky vyloučených lokalit), jen sexuální interakce hemží se potkany jak stoka v pekle.
Vybělenými.