DMD č. 29. pro 29. 4. 2021. Téma: Zaháknutý prasák

6/50, píp, típ, trochu čaje, rohlík, cigáro, prkýnko, zuby a sprcha; vlak.
Vždycky se najde pozadí, které vytrhne.
Statisíce písmenek shrnout do pár vět, z přehršle ptydepe vydolovat hrst uchopitelného.
Večer všechny zmary zalít, aby se usnulo.
6/50, píp, típ, trochu čaje, rohlík, cigáro, prkýnko, zuby a sprcha; vlak.
Vytrhnou všechny.
Masakr písmenek, překlad ptydepe.
Šumí pivo.
6/50, píp, típ, trochu čaje, rohlík, cigáro, prkýnko, zuby a sprcha; vlak.
Já bych.
Kosočtverce písmenek, oblouky ptydepe.
Loky lok.
6/50, píp, típ, trochu čaje, rohlík, cigáro, prkýnko, zuby a sprcha; vlak.
Prase ve mně potřebuje trochu špíny.

Jdu se vyválet do bláta.

Dnes už se tenhle druh adrenalinové zábavy tolik nepěstuje, ale v dřívějších dobách byli mladíci na zadním spřáhle k vidění poměrně často.
Občas dokonce jezdili zaháknutí za tramvají na kolech, koloběžkách, skateboardech nebo kolečkových bruslích. Na Žižkově existoval spolek teenagerů, co vyzkoušel i nákupní a invalidní vozíky.
Chlapec z téhle partičky jednou prohlásil, že se dokáže udržet na spřáhlech mezi dvěma spojenými vozy, ba co víc, že během jízdy zvládne na kabinu zadní tramvaje napsat vzkaz.
Měl pravdu. Zvládl to.
Lihovou fixou umně vyvedená vulva byla posledním vzkazem, který načmáral, než se mu v oblouku před hotelem Olšanka smekla noha.

"Půjdeme zezadu, ne?
Dobře, to necháme na později.
To je ale hezká číča!
A ta vůně!
Tedy, to křoví musí pryč!"
"To nebude problém..."
"A co vlhkost?"
"Tak akorát."
"Hu, to je ale hluboká díra.
Tam se toho vejde!"
"Až po okraj!"
"Jé, krásný malý kozičky!
S těmi bych si mohl hrát celé hodiny."
"Jak je pánovi libo."
"A co nějaké biče, našly by se, zvláště nějaký kvalitní býkovec?
Pevných provazů je, jak vidím dost."
"Vše máme, i jakékoli další myslitelné pomůcky jsou v ceně, pán bude spokojen."
"A cena také není nijak přemrštěná.
Tak já tedy tu farmu kupuju!"

Obvodní soud pro Prahu 8 přihlédl k dosavadnímu bezúhonnému životu Františka Plepoty a za poškození pověsti zesnulého vědce-disidenta, z něhož heknutím udělal prasáka, mu napařil omluvu na sedmé straně nečteného vládního bulváru; obohacující ilegální šíření audiovizuálních dat P-průmyslu naopak s ohledem na závažnost trestného činu a preventivní rovinu rozsudku posoudil přísněji a popletu poslal natvrdo na tři roky sedět.
Ústavní soud se v meritu věci neshledal příslušným rozhodovat, nicméně ve vyděleném řízení poněkud překvapivě usoudil, že majetkoprávní odpovědnost za obsah lokálních elektronických náhrobků nenese jejich pronajímatel, ale majitelé hřbitovů.
Nevydrancovaná posvátná půda od Aše po Jablunkov pila krev rozpoutaného násilí.

"Vítej v zkušebně pevnosti. Máme tu zařízení pro zkoušky tahové, tlakové, střihové a tady jsou vzorky."
"Kosti? Jak to můžeš vzít do ruky! Ony jsou..."
"... z jatek, prasečí a neočištěné. Řešíme přece vliv namáhání na odolnost spojení medicínského implantátu a dlouhé kosti! Zahákni ji, teda zacvakni do držáku!"
"Fůůůjjj!!!"
"Fajnovko. Dobře, rozdělíme si to. Budeš měřit náhradní materiály."
"Jaké?"
"Podle studií lze vnější vrstvu kosti simulovat jasanovým dřevem, houbovitý vnitřek balsou. Nebo polyuretanovou pěnou. Ale nejprve musíme prokázat vhodnost náhrady, čili naměřit její tahové parametry a porovnat je s parametry dlouhých kostí, které ti naměřím já. Jinak profesor přetrhne nás."

Vždycky říkám, že cvičák jak hospoda.
Pes si sice dělá co chce, ale ty známosti.
Elektrikář, zedník, plynař, účetní...
Ale nejdůležitější z nich - sedlák.
Milujeme ho všichni.
Potřebuješ hnůj? Zavolej.
Chceš husu? Bude husa.
Ale úplně nejvíc nejlepší, když se zadává zabíjačka.
Rozpis je daný už v květnu a kdo se nepřihlásí, na podzim nemá.
Pak s chladným časem, s lavorem nakrájené cibule a nadrceného česneku, v tašce střívka a v autě lavóry a vaničky na odvoz, přijíždím na místo.
S němým úžasem pozoruji koncert chlapských rukou, jak postupně a precizně se můj zaháknutý prasák mění na nejšťavnatější delikatesy světa.

„Nestrachuj se, Aegidie, nahlásil jsem nás jako uměleckou performanci. Policajti nepřijedou,“ poklepal Floriána po rameni Kreíos.
Most Inteligence zel prázdnotou, obyvatelé města prchli slavit čarodky na venkov.
Choíros hodil do vody neotevřenou láhev: „Pro vás, pantáto od Braníka, z nás dušička nekouká, ale napijte se s námi.“
Trojice faunů si rovněž mocně zavdala a za halasného odpočítávání se naráz vrhla z mostu.

Trh a švih, bungee lano se napíná. Choíros odzátkuje láhev, pije, hlavou dolů, víno mu stéká po tváři, do vlasů, jak krev kane do vody. Podává láhev i svým druhům. Zpití, smějí se od srdce v náruči jara.

Pozdě nocí, zážitky a alkoholem znavené přemáhá dřímota.
Stanu nemaje, choulí se k sobě, poblíže dohasínajícího ohně.
"Co to bylo!"
"Taky to slyšim!"
Podezřelé zvuky ze tmy.
"Co je to?"
"Divoký prase!!!"
"To spíš prasák," zlehčuje Vert.
"Něco tam je," nejistě Mael.
"Huš huš!" křičí holky.
Zvuky neustávají.
"Nemáme ani klacek, všechno jsme spálili! Kurva!" nadává Mael.
"Mam prut na ryby, teleskopickej," štrachá v báglu Kamal.
"Neplašte, to nic nebude," směje se Vert.
"Dej to sem," popadne prut Mael a vrhá se v ústrety zvukům.
Švih!
Plesk!
Švih, plesk!
Squííí.
"Zaháknul jsem něco!"
Všichni se jdou kouknout.
"Gratuluju, chytils ježka."

Latour zkušeně vyhodí hák na laně přes gotickou ozdůbku Templu a začne stoupat. Anne Prospère mezitím hlídá. On - úspěšně pomáhal svému pánu z žalářů Francie i Itálie. Ona - přesně před tuctem let fingovala svou smrt - únik z kláštera. Sehraná dvojka.
"Má královno, p-š-t!" Vězenkyni budí dlaň přes ústa. Zanedlouho klesá dolů v náručí, pevném, uctivém, ale přesto slizkém. Zvláštní noční můra! Chlap se dotkne země, odhákne lano a mizí v parku, dámu v noční košili přes rameno. Bývalá benediktinka s krví strážných na rukou za ním.
Ulicemi projdou jako trojice opilých žebráků.
Staří prasáci vědí, jak se utíká z basy.

„Neodejdu,“ řekne Kristián. „Víš, jaká byla doma dřina? Ale tady? Pcha. Pár hodin cvičení, občas noční hlídka, žold jak král! Nic mi nechybí!“
Dvě hodiny do něj hučím, vysvětluju, slibuju. Jak do dubu.
„Co bitvy? Dokážeš zabít, aby nezabili tebe?“
Rozesměje se. „Já, který zabíjel krávy i prasata? Zahákneš tomu nohu, praštíš sekerou! To zvládnu bez problémů!“
„Ale to nebudou…“
Pohodí hlavou.
Rozhodnu se. Ovlivním ho. Jinou možnost nevidím. Zpříma na něj pohlédnu – a v jeho očích uvidím Chrise.
Strnu.
Co to chci udělat?
„Dobře,“ řeknu unaveně. „Už nenaléhám.“

Ale budu se držet poblíž a pěkně si tě ohlídám, holoubku.