DMD č. 29. pro 29. 4. 2021. Téma: Zaháknutý prasák

„Co třeba ‚Chov vepřů‘? Na titulní stránku obrázek nějakých prasat a bude.“
„Měsíčník Náš chov, podtitul Chov vepřů… To není nejšťastnější.“
„Máte pravdu. Jak by se vám líbila ‚Prasata v družstevním hospodářství‘?“
„A tím míníte ty nebohé vepře, nebo soudruhy pasáky?“
„Vám se člověk nezavděčí.“
„Ukažte mi ty fotografie… Podívejme, zabijačka. A soudruzi pasáci hned vedle.“
„Kolego, měl byste si dávat pozor na jazyk, už takhle to máte nahnuté…“
„Ovšem. To byla dobře míněná rada, nebo výhružka?“
„Přátelské upozornění. Co s tím podtitulem?“
„Jak se tak dívám na tu zabijačku a ty pasáky… Pojmenujte to Zaháknutý prasák a bude pokoj.“

My netopýři trávíme většinu života zahákovaní. To ovšem neznamená, že si čůráme (nebo hůř!) na hlavu! Umíme se elegantně zahákovat za konce křídel a po úlevě zůstaneme čistí.
Když jsem však utrpěl úraz křídla a měl je zafačované, nastal problém.
Jak to udělat?
Umím se frajersky zavěsit za jednu nohu, ale za jedno křídlo?
Nejprve jsem se začal vzpírat na jednom křídle, abych si nepočůral břicho.
Pak jsem zjistil, že stačí sednout na větev. Co nezachytí kůra, to putuje balistickou křivkou na zem.
Nejpohodlnější nakonec bylo ulevit si na člověka. On se očistí sám a vy to máte bez práce.

... sukkuby, dámy! Vítejte na kurzu moderních způsobů pokoušení.
S pomocí našeho pekelného právního oddělení dokážete učinit prasáka z jakéhokoli muže, ba i světce, a opět vás to nebude stát mnoho tělesné námahy. Pokud se mu líbí ženy, máte vyhráno! Pohled se dá snadno označit za chlípný, řeč za dotěrnou, úsměv za vilný, dotek za nepřiměřený. Pokud například neprozřetelně přizná, že raději mluví s mladými dívkami než se starými ženami, je možno mu přiřadit nálepku pedofila nebo naopak toho, který diskriminuje podstatnou část populace.
Když se pak takový muž zavře do své ulity a ke svému počítači, máte ho na háku.

Veřejné mínění bývá kruté, hlavně proto, že ho povětšinou zaseje zrnko závisti. Robert by o tom mohl vyprávět. Byl to velmi inteligentní a citlivý muž, renesanční bytost v pravém slova smyslu. Vášnivě miloval umění, ale holdoval také matematice, jízdě na koni a šermu.
Už v Toweru, kam ho posadila krvavá Marie, měl báječnou spoluvězenkyni. Betty byla stejně stará a stejně inteligentní. Zamiloval se a ona do něj, byť jim společenská situace nikdy nedopřála sňatek.
Když potom usedla na trůn, nechala si ho blízko svého dvora i srdci. Jeho láska byla čistá.
Ale pro dalších 400 let byl pouhým vypočítavým prasákem.

Taras sebou zazmítá, zařve bolestí a poroučí se k zemi, jak ho Aleksandr pustil. Tělo se přestavuje do jiné podoby, podobné Kyrylovi jako vejce vejci, i magie se mění, přibývají černé stopy.
Olena se obrátí k Nadě. "Teď ty. Ukaž mi, co jsi."
Magická clona se bortí na kusy. Černé stopy. Jedna navazuje na popáleninu na ruce.
"Kurva," oznámí světu Kyrylo. "Ty debile! Já ti ten zub vyrazím, aby podoba byla dokonalá!"
"Nevezmete je radši na policii?"
Kyrylo se kousne do rtu, povzdechne si a přikývne.
"Takže jdeme?"
"Já ne," odpoví Olena. "Musím počkat na dědice. Slíbila jsem to domu."

Z Percyho pokoje se ozval nejprve dětský pískot a pak několikeré kýchnutí. Molly hned přiběhla a uviděla malého Percyho, jak lozí po čtyřech pod postelí a cosi žvatlá.
"Copak to děláš, skřítečku?" zeptala se něžně.
"Muším zahášknout toho prašáka, mamineško," odpověděl Percy a dál se plazil pod postel.
Molly se usmála dětské hře a šla si po své práci. Pak se zarazila. Prasáka? Jakého prasáka má na mysli? Vrátila se zpět do pokojíčku a chtěla se synka tázat, ale místnost se dusila prachem. Uprostřed pokoje stál Percy a vítězoslavně držel prachového goblina.
"Šem toho prašáka zahášknul, hele!" chlubil se mamince.

Berní úředníci se obecně netěšili náklonnosti a nadutý Vitásek patřil k nejméně oblíbeným. Když ale jednou do městečka zavítal s chotí, kdekdo postřehl, že tvoří poněkud nesourodý pár. Pohledy, které občas panička kolem sebe házela, naznačovaly, že Vitásek doma hraje jen druhé housle.
Nikdo však netušil, jaký z toho vzejde skandál.
Toho večera mohli místní na hostinci obdivovat prazvláštní štít: chlapa visícího za halenu z římsy, samozřejmě pod oknem pokoje, kde nocovali pan berní s chotí. Všichni poznali Frantu, obecního pasáka vepřů!
Vitásek do Svinařic víckrát nepáchl.
A výstavnímu hostinci na náměstí už nikdo neřekl jinak než U zaháknutého prasáka.

Jeho mysl je jako sál, spletitá knihovna, regál za regálem a šmouhy krve na podlaze. Je jako nekonečné bludiště, kde čele svému nejhoršímu nepříteli prohrává. Je jako pevnost, poslední hradba zdánlivého sebeovládání. Za ní temnota.

Všechny své hříchy schová za mříže, zahákne dveře a zamkne na tři západy. Schová dychtivou touhu po zle, vůli ublížit i rozkoš z cizího utrpení. Takový nikdy být nechtěl, jen kdysi, dávno...

Stane na hranicích svého jediného domova, v slzách prosí o odpuštění a ochranu milované - duše dávno ztracená, hříchy mládí nesmazány. To jen ta láska, silnější než kdy dřív, vede temnou nocí bílou laň.

Naďa ví, že prohrála. Taras ještě ne.
Skutečné rvačky, magické nebo ne, se dějí tak rychle, že se ani nestihnete leknout. Aleksandr se na Budči naučil prát i bez magie.
"Nech toho!" zavřískne Naďa, ale už je po všem.
Aleksandr drží Tarase zahákovaného v kravatě. Taras mu zaryje prsty do rukou, ale Aleksandr stiskne. Taras zalapá po dechu.
"Máš dost, ty prasáku?"
Vzpamatuje se Kyrylo, vyskočí z gauče a obtočí Naďu poutacím kouzlem.
"Pro velký úspěch ještě jednou," řekne Olena otráveně. "Kyrylo, dívejte se pořádně."
Přistoupí k Tarasovi a položí mu dlaň na čelo.
"Ukaž mi tvou pravou tvář... Ivane."

"Brácha, pojď se podívat. Dole ve sklepě je tóčo!," volá Kája na Adama.

"Jak šel včera Vomáčka ze Sparty, zapomněl zamknout vchod a co myslíš? Vlez nám sem vožralej fotbalovej fanoušek, co taky táhnul z derby, vydělal se ve sklepě před Ptáčkovic kójí a pak tam usnul. Našla ho Vozábalová, když ráno šmejdila po baráku a všimla si, že dole pod schodama se válí cizí chlap, zaháknutej mezi futrama. Letěla hned pro Štefkovy a ti se teď hádaj, kdo půjde pro esenbáky a kdo po tom chlapovi uklidí to, no víš co..."

"Uklízet to bude samozřejmě Štefka...," zasměje se Adam.