DMD č. 19. pro 19. 4. 2021. Téma: Síly v pozadí

Ráďa je velmi klidný a vyrovnaný řidič, kterého máloco rozhodí.
Neustále se usmívá, na kolegy vždy mává (když má zrovna zaměstnané ruce, zvedne na pozdrav nohu) a jeho styl jízdy je technikem pravidelně hodnocen jako ukázka defenzivního a plynulého řízení.
Ráďa nesnese, když se mu někdo nalepí na zadek, bere mu šťávu a nejde setřást. Zvlášť cestou do modřanského svahu. To pak klidně zastaví a...
„Máňa! Já to tušil!“ nese se nad Modřanskou roklí jeho mocný hlas plný spravedlivého hněvu. „Jseš snad moje stará, že mi tu líbáš prdel?! Víš, co je energetická kázeň? Opovaž se rozjet, dokud budu nadohled!“

Můj milý o odpuštění
Pravil v Bibli Pán
Ne sedmkrát Petře
Sedmasedmdesátkrát

Dnes jsme spolu o tom
Mluvili a přemýšleli
Nad odpuštěním lidem
Kteří zhřešili tisíckrát

Můj milý proč asi Pán
Petrovi pravil kolikrát
Když myslel že odpustit
Máme nekonečně krát

Co vězí za odpuštěním
Za spolknoutou výčitkou
Že jsi včera nevolal
A mne to tuze trápilo

Můj milý co je v pozadí
Já nejsem Ježíš ani Petr
A odpustit někdy je těžké
Ty dobře to víš můj milý

Můj milý snad odvážíš
Odvážíš se k hádání
Uhodneš co skrývá
Slovo odpouštění

(Není to těžké
Můj milý
Je to
Láska)

„Jacku, tohle je trochu divné…” nervózně se zavrtěl Ianto. Nemohl se moc pohybovat. Díky pásce na očích se mu zbystřily ostatní smysly, ale na ten zvláštní pocit si pořád úplně nezvykl.
Ucítil na rtech Jackův ukazováček: „Šššš. Co teď? Lepší?” Prst vystřídalo něco jiného. Studeného.
„Mmm. Mnohem lepší,” slastně protáhl Ianto a vzdychl. „To je jako v nebi.”
„A co cítíš v pozadí?”
„Je to trochu štiplavé, dost výrazné.”
„Síla, viď?”
„Mmmhmmm. Ostružiny?”
Jack mu stáhl pásku z očí a přisunul správnou láhev od vína: „Máš pravdu. Tvoje pusa má zjevně veliký nevyužitý potenciál.” Ušklíbl se a vtiskl mu polibek.

Chvostoskočí atleti bojují za právo používat při skoku vysokém svůj zadečkový skákací aparát, furku. Většina hmyzích sportovců je však proti – prý by to chvostoskokům poskytlo nespravedlivou výhodu.
„To by pak za chvíli mohl žádat každý motýl, aby směl laťku jednoduše přeletět,“ rozčiluje se známý kobylčí skokan.

Naopak chvostoskoci považují za nespravedlivé, že furku používat nesmějí.
„Musíme skákat pomocí končetin, na což nejsme zvyklí, takže se pokaždé umístíme někde na chvostu. Za jiných okolností bychom ve skoku byli šampiony,“ vysvětluje jeden z chvostoskoků.
„Až nám jednou změna pravidel umožní skákat výš než blechy, budeme také určitě šťastnější než ony,“ dodává druhý.

Lidé některé věci nechápali.
Například celníci nechápali, že když Evangeline a její sourozence prohledávají a přehrabují se v jejich věcech, na pozadí Evangelininy vlkodlačí mysli spolu válčí dvě mocné síly – rozum a instinkt.
Strhnout na zem, podrobit, chránit smečku…
Jestli zaútočíš, zůstanou Delphine a Beau sami. Tebe v lepším případě zavřou na doživotí…
Jeden z celníků nevybíravě strčil do Delphine. Evangeline s námahou spolkla zavrčení.
Odvést smečku pryč, zaútočit na každého v cestě…
Jen klid, už je skoro po všem, za chvilku nás pustí dál…
Celník Evangeline na rozloučenou plácl po zadku. Nechápal, jak málo chybělo, aby o ruku přišel.

„Mám osobní otázku. Proč vlastně děláte na pohotovosti?“ zeptal se Harry a podal Snapeovi do nastavené dlaně hrozivě vypadající kleště.
Pacient na lůžku se trochu zavrtěl, když ucítil chladný kov, nicméně zůstal v klidu.
„Protože jsem masochista,“ odpověděl Snape, vytáhl pacientovi z konečníku deset plastikových sáčků s bílým práškem a hodil je do nerezové mísy. „Pane Shunpiku, kolik jste toho kokainu převážel?“
„Dvě kila.“
„Souhlasí. Víte, že kdyby ty sáčky praskly, jste na místě mrtvý?“
„Žádnej strach, můj zadek něco vydrží.“
„Tak to jsem rád. V lapáku se vám to bude hodit. Pottere, můžete otevřít dveře a pustit sem policii.“

Dobrý den, milí studenti. Vaše návštěva mne velmi těší. Školní kolo biologické olympiády ovšem letos nepřipravuji.
Já o tom nerozhoduji, o tom rozhoduje speciální komise. Mám alespoň více času na své studenty, kteří tolik dychtí po vzdělání, že mi ochotně pomáhají s katalogizací sbírkových fondů, třebaže si o jejich motivech nedělám žádné iluze.
Věřím vám, že vaše motivy jsou pouze ty nejčistší. Bohužel tato sýkora koňadra, Parus major, je celá od prachu díky tunelové bouři.
Koňadra je naše nejběžnější a největší sýkora, může vážit až 23 gramů. Vyskytuje se v celé palearktické oblasti, a dokonce i v Indonésii. Zajímavé, že?

„Co to je tady za bordel," uslyšel Geralt od vstupu do stanu.
Marigold spatřil prťavého mužíčka se dvěma tesáky za pasem. Těmi si div nepíchal do slabin.
„Milý pane," spustil. „Přicházím z příkazu slečny Vierunky zahrát nejlepšímu veliteli zde."
„To jsi ty, pane," sklouzl mu hlas do otázky.
„To si piš, že já, nezdržuj a spusť."
„A jste si opravdu jistý?" pokračoval drze Marigold.
Prďula zbruňátněl a zařval: „Měl bych tě natáhnout na skřipec, drzoune. Chci ale udělat radost mužstvu, tak hrej, než si to rozmyslím."

Geraltovi bylo jasné, že tento muž nemůže být šéf. Ten temné síly vytvářet nebude.

Ta svatba byla veliká a okázalá, nikdo takovou nečekal.

„Mařenko, já ti nevím, ale přece se nemáme za co stydět a nejsme žádní chudáci.“
„Máš pravdu, Božka, já bych s příbuzenstvem nevydržela.“
„Takže na seznam připisuju tetu Any, strejdu Fandu...“
„A od nás bratrance Josefa, to je ten, co dělá na ministerstvu.“
„A podívej, jaký krásný šaty tady mám pro pratetě Vilemíně! Pravá bruselská krajka!“

„Mami! Sto dvacet lidí? My jsme chtěli malou svatbu, jen rodiče, sourozenci a svědkové! A chci se vdávat v kostýmku!“
„Mlč, do toho nemáš co mluvit!“

A tak ta svatba byla díky tchýním událostí roku.

"Přestaň se litovat a něco s tím udělej!"
Pod urostlou lípou stála postava zahalená v kápi a měřila si mě od hlavy k patě.
"Pokud to chceš se mnou ukončit, máš jedinečnou možnost... nebudu se bránit." Vajíčko a Mullet však vyskočili na mou obranu.
"To nebude nutné."
"Tak čím vděčím za návštěvu, Ještě tam budem?"
Postava si povzdychla a vystoupila ze stínu.
"Promluvit si."
"Promluvit si?"
"Bylo by to vhodné, když se nám tě podařilo dostat až sem."
"Cože?"
"Proč myslíš, že na nás občas narážíš? Dáváme na tebe pozor. A koneckonců... to ty jsi založil organizaci Ještě tam budem!"