DMD č. 19. pro 19. 4. 2021. Téma: Síly v pozadí

Za každou úspěšnou ženou stojí muž. Doufejme, že je jí tento muž znám, přejme mu také, aby byl rovněž úspěšným a nerozčiloval se, že má lepší ženu.
Například za Anetou Sternbachovou, novinářkou a sufražetkou, stál (obrazně a v danou chvíli i opravdu) její choť, bývalý soudce a nadšený amatérský fotograf. Ona seděla na kanapi a četla noviny, on za ní kuriózními pohyby zjišťoval, zda se cítí dobře v loňském saku.
Harmonický obraz narušil příchod milostslečny.
„Nechci o tom mluvit!“ štěkla na komparz v pozadí svého utrpení a zavřela se v pokoji.
„Chápeš to?“
Pokrčení rameny, návrat ke klidu a míru.

Bratři,

dovolte mi, abych vyjádřil hluboké znepokojení nad neutěšeným stavem našeho společenství. Vím, že prosadit se v této složité době s něčím skutečně hmatatelným není snadné, právě proto však nesmíme dopustit, aby léta živené kvalitní projekty upadaly! Kde je třeba konec takovým chemtrails? Jak máme vymývat mozky, když ty zatracený letadla furt stojí na zemi?! 5G na bodu mrazu, Obama za březen nadělal rekordně málo děr v silnicích, Kellnera unesou ufoni a nikdo to ani nepozná a Kalousek si klidně zmizí z očí! Říkám vám, já a moje mikročipy vás nebudeme zachraňovat věčně!

Váš
Bill Gates, předseda Nového světového řádu

Draco musel uznat, že nakonec v chovu slepic našel tajně zalíbení. Tedy ne, že by to někdy na veřejnosti přiznal.
Několik věcí mu ale vrtalo hlavou. Opatrně obracel v rukou čerstvě posbíraná vejce. Pevná, ale křehká a poměrně velká.
Jak? Jak to, že se nikdy nerozbijí? Ani při... no, vy víte... snášení přeci, ani následným pádem. V tom přeci musí být nějaký trik. A kde se bere skořápka? A taky - jak mohou tak malé slepice snášet něco tak relativně velkého. Vždyť to musí dát ohromnou práci. Rozhodně musí mít hodně síly v... no... pozadí.
Musí se na to zeptat Ginny.

„Co navrhuje vůdce klanu Nie?“
„Já nevím,“ zakňučí roztřeseně Nie Huaisang a zavrtí hlavou, ve které se mu již složitě proplétají myšlenky a plány.
„Já nevím,“ zopakuje, ale jeho oči, schované za vějířem, se na vteřinku rozjasní.
„Já nevím,“ hlesne zoufale, zatváří se patřičně zahanbeně a skrčí se před opovržlivým pohledem tazatele.
„Jeho bratr se musí obracet v hrobě, mít tak neschopného nástupce,“ utrousí někdo a Huaisang tentokrát ztuhne zcela nehraně.
„Velmi nemístné,“ řekne Jin Guangyao a Huaisang v duchu křičí nemáš právo se nás zastávat, zavraždil jsi ho, ale navenek se na něj vděčně usměje. A zaplatíš za to.

Zahraj si s námi. Copak tohle je hra? Kdo její ubohou holčičku přivedl na takový nápad?

Ty obrázky jsou roztomilé! To vykládejte holubům. Obézní kočka na kbelíku, šlukující sova, sprostá obří chobotnice, kočka sledující v televizi pářící se tygry nebo karta slibující kulturní obohacení, tlouštíka dokazujícího ničivou sílu svého pozadí, v němž je zaseknutá trumpeta nebo co to kruci je.

Mami, jsi strašně staromódní! Možná, děvenko, třeba nechci, aby se mi v rukách hromadily vulgární obrázky bez cenzury. Možná jsem stará, ale vím, co znamená zábava. A přísahám, že utrhám všechny končetiny tomu, kdo ti koupil tuhle „hru“ - výbušná koťátka.

Tohle bylo něco nového. Jared se v přítomnosti Sarah cítil… v bezpečí. A šťastně. Vždycky mu hrudník zaplavilo příjemné teplo, které se postupně rozlévalo do celého těla.
Ale teď se Sarah přímo před jeho očima smála a rukou ji objímal jiný muž. Jeho starší kolega. Měl ženu a dvě děti, ale stejně nepokrytě flirtoval s každým alespoň trochu pohledným v nemocnici.
Teplo dorazilo do hlavy, kde narazilo na bodavý mrazivý pocit. A slova. A obrazy.
Když pozoroval dívku, cítil, jak ho se ho ta známá síla začíná zmocňovat. Chtěl zase špetku toho tepla a bezpečí. Ale už nebylo cesty zpět.

Za každou věcí se skrývá tajemství. Ta tajemství utvářejí dané věci charakter a odlišují ji od jakékoli jiné věci, třeba i stejného druhu. Ale někdy jsou věci jen obyčejné a nudné, proto si k nim vytváříme ta tajemství sami.
Třeba, že putovala dlouho až k nám, nebo že jí bylo od začátku jasné, že musí hledat právě nás.
Třeba, že jí po cestě přepadli loupežníci nebo se o její ruku ucházel krásný princ. A pak je ta věc úžasná a jedinečná.

Někdy zapomeneme, že se dříve jednalo o tu věc a zbyde samotný příběh. Připadá mi fascinující dávat příběhům původ!

„Venku to vypadá na bouřku,“ zavolal Remus z hromady košil, zatímco zápolil s Příručkou moderní čarodějky a zapeklitým kouzlem na žehlení.
Sirius přikývl. „U Tří košťat je zamluvený stůl. Čajovna madam Pacinkové by byla zbytečnej kýč. Co jeho koště?“
„Je schovaný. Včetně výstroje, poháru a každého vydání Famfrpálu v průběhu věků, které jsem našel. Takže mu létání nebude nic připomínat a nebude o něm mluvit dvě hodiny jako minule.“
„Výborně. Ještě něco?“
„Ne, všechno ostatní je nachystané,“ zavrtěl Remus hlavou, ale pak se zarazil. „Kytky!“
„Kytky mám, nevyšiluj. Tohle bude nejlepší první rande, které si James a Evansová dokáží představit.“

Kdož koli blížíš se zvenčí, táhni.
Kdož koli jsi již uvnitř, tlač.
Ve vnější stranu dvéře nutno otevírati, neb v komůrce prťavé místa pro ně věru nazbyt nezbývá.
Skrovná chyška jest místem hlubokých metafysických kontemplací, výsostným privátem obratu k zkoumání vlastního nitra.
A přesto, v tom chrámě, kde zbaví se poutník strastí, hřmí ve třech skupenstvích erupce mocná. Kanonáda projektilů řítí se na světlo denní, kol nich kolotá tekutina kalná, a nad vším vznáší se oblak dusivého plynu.
Nuž povstaň, odhodiv, co tě tížilo, bedlivě vyciď obě tváře -

- a pusť mě do hajzlu už konečně dovnitř, je to fakt akutní!

Na papíře vypadal plán docela slibně. Koneckonců stále se jednalo o malou zemi. Marginální kolonii, co se načas vymkla kontrole. Ale přece jen...
"Já vám nevím, Papuškine. Bude to fungovat? Nerozbije se?"
"Při vší úctě," zalykal se inženýr, "vy snad pochybujete o úspěších ruské vědy? Zvládne svůj úkol dokonale. Doplnili jsme jeho původní program o pár vylepšeníček. Tomuhle tlačítku říkáme Zmej, nebo taky Zlý staruch. Nenávidí novináře a funguje jako všechny nenápadné zlé síly v pozadí!"
"Opotřebuje se rychle?"
"Nu...," zrozpačitěl Papuškin, "Měli by ho krmit raději jen pudinkem."
Voloďa přikývl. Inu dobrá.
Přichází těžké doby.
A Česko potřebuje prezidenta.