DMD č. 5. pro 5. 4. 2021. Téma: Jako vejce vejci

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ovce nespočítame, keď už nám bol predseda nové kúpil.
- Zase? Veď sme ich už päť razy počítali.
- To veru hej, ale každý raz nám inšô číslo vyšlo.
- Jarík môj, to ti je preto, lebo všetky sa úplne rovnaké. Rozlíšiť ich nevieme. Ale ja som vymyslel, čo s tým. Máme ešte tie spreje?
- Myslíš tie, čo sme nimi predsedovi po dome anonymné nápisy maľovali?
- Veruže tie. Tak každú ovečku nimi inou farbou a vzorom posprejujeme a už sa nám pliesť nebudú.

Dny plynou jeden jak druhý, měsíc roste a ubývá a všechno je pořád stejný. Tvářím se, že žiju, že je to za mnou, jde to vůbec jinak? Ale je ve mně díra, víš, zející černá propast.
Někdy si říkám, jestli to máš stejně.
Většinou se snažím na tebe nemyslet.
*
Dny a noci se dávno slily dohromady, tady to vyjde nastejno. Ale stejně to poznám, víš? Když přijde úplněk. Za mříží je trochu víc světla, moře se trochu víc leskne.
Tolik doufám, že žiješ, žes to už nechal za sebou. Že v sobě nemáš stejnou díru jako já.
Jenže tě znám.

Vypadají stejně. Tvar oválný, na jedné straně mírně do špičky. Bílá nebo hnědá křehká skořápka, bílek, žloutek. Ještě vnější a vnitřní papírová blána, poutko, vzduchová komůrka, žloutková blána a zárodečný terčík, chcete-li být podrobní. Připravit se taky dají stejně - na hniličko, na měkko, na tvrdo, míchaná, omelety, volská oka. Do buchet i do těstovin. I obarvit se dají úplně stejně, jedno jako druhé.
Liší se jen číslem v kódu na skořápce. A tím, co musí snášet ty, co je snesly.
0 CZ XXXX
1 CZ XXXX
2 CZ XXXX
3 CZ XXXX
Podobají se... inu, jako vejce vejci.
Nebo ne?

„Třeba je to nějaká mladá trosečnice.“
„Nebo uslintaný psychopat s hydraulickými kleštěmi místo rukou. Jako obvykle.“
„Možná ano, pane Rimmere, ale máme povinnost pomáhat posádkám v nouzi. Podle direktivy-“
„No dobře, ty přechytralý krychlohlavý vytírači podlah. Jen mě ušetři dalšího poučování.“
*****
Dveře stázové komory se otevřely a ven vykročilo holohlavé individuum s teleskopickým zaměřovačem místo pravého oka, ocelovými zuby a plamenometem sevřeným v robotických pařátech.
„Ale, ale, ale! To je náhodička,“ zachechtalo se maniakálním smíchem a vzápětí už bylo svým prchajícím zachráncům v patách. „Jiným účesem a hadrama mě nepřevezeš,“ hulákalo zvlášť za jedním z nich. „Já ti dám, uzenáče!“

Prstem projížděla po drobounké jizvě, která dělila zlatého ptáčka někde pod křídlem. Nevěděla, co říct. Netušila, že opatrně sebral střepy. Neřekl jí, že je pomalu a pečlivě skládal k sobě.
"Já..." položila hrneček na stůl. "Koupila jsem si nový. Úplně stejný."
Podíval se jí do očí.
"Byl to jen hrneček," hledala výmluvu. "Chyběl mi do sady..."
"Kdybych..."
Nedořekl. Nechtěl slyšet, že za něj by si pořídila náhradu stejně snadno.
"Odpusťe..."
Usmál se.
Znovu se omluvil.
Odešel.
Teprve potom, červená ve tvářích, přivinula slepený hrneček k srdci jako nejcenější poklad.
Vůbec nebyl stejný. Ten hrneček rozbila, když ho hodila po něm...

Paull se hnal městem, ale čím dále byl od hradu, tím méně lidí potkával. Malé domky tady stály jeden vedle druhého, všechna okna zatemněná, všechny dveře zavřené. Od sebe téměř k nerozeznání. I štít taverny vypadal ve stínu dnešních událostí jaksi tuctově.
Když Paull otevřel dveře, všechny oči se na okamžik obrátily na něj.
„No to je dost, že se taky ukážeš,“ houkla mrzutě Sara. „Hádám, že víš, co se stalo.“
Paull mlčky přikývl.
„Patnáct let byl klid a teď je to tady zas,“ lamentoval mezitím kdosi u baru. „Verbování kouzelníků, takový svinstvo!“
„Mělo by se s tím něco udělat!“

Teda jau! Kdo by řekl, že ten nový nůž bude tak ostrý…

Takhle to začíná, když se vaše tělo musí dát do práce s opravami napáchaných škod způsobených tím nezodpovědným mozkem.

Jedním z procesů, který probíhá je replikace DNA, kdy potřebujeme podle vzoru vytvořit identickou kopii předlohové šroubovice. Přenos genetické interakce v DNA je názorným příkladem proč si příroda vybrala slabé nekovalentní interakce.

Nekovalentní interakce musí být na jednu stranu silné, aby zajistili stabilitu DNA a zároveň dostatečně slabé, aby dovolily otevření šroubovice a genetická informace daná pořadím nukleových kyselin na jednotlivém vláknu se může zkopírovat na dvě dceřiná vlákna.

“Radím, ti, nevyčnívej!” syklo moudřejší na to pošetilé.
“Ale co moje individualita!” zakroutilo se pošetilé vejce v líhni. “Jsem kreativní typ! Uniformita mě ubíjí!”
“Tohle je vaječný velkochov, ne dramaťák,” zavrčelo moudřejší vejce. Pošetilé podrážděně klovlo zobákem do skořápky.
“Myslelo jsem, že to bude po vylíhnutí lepší, ale houby! Jedno jako druhé!” naříkalo pošetilé kuře.
“Nevystrkuj hlavu a krm se do standardní váhy, jestli chceš přežít,” opáčilo moudřejší kuře.
“Podívej!” vykřiklo po týdnu pošetilé, “mám červenou ozdobu! Vždycky jsem to vědělo! Jsem předurčeno, jsem výjimečné!”
Moudré pohlédlo na hřebínek a smutně zavrtělo hlavou. “Kdepak kamaráde. Ty jsi akorát v prdeli.”

Malebné zátiší. Stolek se sněhobílým ubrusem, splývajícím přes okraje, váza drobně rozkvétajících narcisů.
Od stolku vedou osmery zablácené tlapičky oknem přímo na terasu, a miska na kraslice je prázdná. Černý klobouk kouzelníka Pokustóna nenápadně cupitá zahradou směrem k brance.

Bobe?
Ano, Bobku?
A určitě bude v některém z těch vajíček zlatý klíček, abychom mohli otevřít zem a přivolat jaro?
Určitě Bobku.
A v kterém? Jsou si podobné, jako - vejce vejci!
Na to přijdeme, milý Bobku, pouze tak, že všechna vajíčka rozbijeme a sníme.

Tak králíci sedí za kůlnou, aby nebyli vidět, a hodují.
A v rostoucí hromádce skořápek rozkvétá petrklíč.

Bosé nožky se míhají travou a zahradou se rozléhá radostný smích. Děti pobíhají po zahradě a v rámci Velikonoční zábavy hledají ukrytá vajíčka a sladkosti.

Jedno děvčátko zaběhne mezi husté keře, kde doufá v nějakou ukrytou extra sladkost.

Skutečně tu je, velký čokoládový zajíc v alobalu.

Pak si všimne zvláštní věci, která tam nikdy nebyla. Velkého zeleného vejce.

A to vejce se najednou začalo nahoře jakoby samo loupat. Ano... loupat.

Na slupku vejce se vyhrabalo divné, ošklivé zvířátko bez hlavičky, s dlouhými hubenými nožičkami a dlouhým štíhlým ocáskem.

Holčička o krok ustoupila.

Pak se zvířátko odrazilo a objalo dívence hlavu.