DMD

Tak už zase duben končí
vždy mi přijde, že se ani nerozloučí
prostě zmizí s půlnocí
sedím tady do noci
přemýšlím jak já se rozloučit mám
celý den nad tím rozjímám
jen co odbije zvon a ohně zahoří
do hlubin roku měsíc se ponoří
utne mi nit psací
teplo už se vrací
já mám déšť a vítr radši
tento ročník byl můj slabší
avšak nezoufám
svoje ego pofoukám
nikdy nevíš, co se stane
nic tu totiž není dané
i když nejsem optimista
a těžko se hýbu z místa
připouštím, že někdy může
i na hřbitově vyrůst růže
tak zatím pa

Končíme a šmytec, tak měsíc Duben děl
a Máj šel shánět květiny, do práce se měl.
Ke zdrojům jsme mířili, nebáli se vzkvést,
hlasy z hlubin fantazie nechali se vést.
Jenže když se psaní denním chlebem stalo,
zbyla práce mravenčí, není to snad málo?
Na hranici vyčerpání dovedl nás chtíč,
bídná Múza, po pravdě, zamířila pryč,
na holičkách nechala nás - dále, než jsme chtěli,
čtyři strofy katastrofy výsledek byl celý.
Potom se však tvůrčí zápal rychle znovu vzňal,
fénix vzlétl z popela a tvořili jsme dál.
Jako příze kolovrátku odvíjí se čas,
možná příště po hlavě do toho vlítnem zas.

Prsty drkotají, zuby se klepou. Vlastně naopak. Prsty klepou do klávesnice, která jako by si zlomyslně přehazovala písmena. Vznikají neuvěřitelná slova, o jakých se obrozencům nesnilo, a při všech těch zkratech na cestě mezi mozkem a rukama ještě zachytit námět, než uteče. Popadnout ho za chvost a ráhnout… ne, škrtám… táhnout ho do ohrady vytyčené stovkou slov, i když za sebou zanechává rýhy drápů, jak vzdoruje.
Paranoidně zkontrolovat počítadlo. Duben. Leje, zle je, ale můj účet drží.
Kometář komentářů. Roj „oj“, indiánský pochod „ááááá“ a občas z temných hlubin vykoukne nelítostně roztomilé uwu.
A pak trochu smutek, že DMD končí.

„Tak přátelé, budu mluvit zkrátka a na plnou hubu, jak se tak říká u nás v Ditrišce. Letošek byl vyloženě mizerný. Jestli to takhle půjde dál, můžeme se rovnou spojit s trojkou a - dámy prominou - jedničkou.“ V sále to začalo nesouhlasně bzučet.
„Prosím, že přeháním? Tak promiňte, ale za celý rok tu máme co? No? Tak já vám to teda řeknu. Jednu uvědomělou farnici od Ignáce, pak jedno zmatené hlášení o nějaké lidové báchorce a jednu psychedelickou alegorii. To je vše! No a dnes konec šmitec a na rok máme utrum! Tak takhle příště ne, nebo to můžem rovnou zabalit!“

Duben je jako rozložitý dub, který má tolik listů jako DMD drabblat; tolik dnů, jako dub větví.
Duben, stabilní jako statný dub v čase, kdy se vše mění.
Dub, hostitel duběnek, ze kterých se dříve vyráběl inkoust.
Dnes k zachycení éterických myšlenek nepotřebujeme papír, pero ani inkoust.
Stačí elektronické zařízení s klávesnicí, po které přeběhne zlehýnka bosýma nožkama Múza.
Duben, měsíc drabble je však závislý na netu jak pavouk na pavučině.
Duben, jako doslovný měsíc, který panuje nad přílivem a odlivem, pravidelně ovládá příliv stoslůvek.
Duben se loučí, ale zase se vrátí a s ním snad i Múza.
DUB END

Po hlavě se vrhnul na Křížový výslech, který začal slovy „To za mých mladých let se vyslýchalo lépe a důkladněji.“
Bublina a Červík na dubu věděli, že jsou Místa kde se nechceš probudit. A spolu už vůbec ne.
„Nehodí se používat Přísloví, když se jeden věnuje Mravenčí práci, zatímco jiní V rouše Evině zajdou Dál než jsme chtěli,“ poučili ho a on si dal říct.
„Neboj se rozkvést,“ pravil Zrzavec a nemyslel při tom na možné následky.
„Na hranici!“ skandoval dav a Největší fanynka o tom pořídila podrobný Deníkový záznam. „Není to málo?“ zeptal se a pokračoval „Kde jenom ty kytky jsou?“ Chtěl, aby zápis doplnila.
Záblesk v hlavě Módního experta měl za následek Čtyři strofy katastrofy. Naštěstí jen čtyři.
Hlasy z hlubin nechtěly, aby je nechal Na holičkách, ale on raději odešel.
Chtíč hnal Povinnou postavu dál a dál a nakonec ji donutil, aby vstala Jako fénix z popela.
Denní chléb prý sežrala Šelma, povídalo se. Kolovrátek se postaral o to, že se z tvrzení stala Pravda, která se dostala až K pramenům.
Co mi visí doma? Netopýr Ve vývinu.
Když napsal Sportovní drabble, zvolal: „Nikdy nepřestanu drabblit, nikdy! Budu psát dál! A šmitec!“
Kéž i my drabblíme dál!

Za mých mladých let, ve vývinu, jsem se do všeho vrhal po hlavě a pak jsem se budil na místech, kde se nechceš probouzet, mnohem dál, než jsem chtěl. Denní chleba byl vstávat jako fénix z popela, s hlasy z hlubin v hlavě, vypouštět bubliny a ptát se, kde jsou kytky, co jsme kouřili. Módní expert zrzavec mi připínal s mravenčí prací k pramenům vlasů všechno, co mi doma viselo a to není málo. Největší fanynka, šelma, se nebála rozkvést v rouše Evině a můj chtíč mě pravda nenechával na holičkách. Následoval křížový výslech rodičů na hranici trpělivosti a šmitec.

Pročítám si drabblata, když tu se mi notebook odpojuje od wi-fi. Znovupřipojení se nedaří, heslo mi to nebere. Po obědě se s tím hmoždíme manželka i já, počítač stále reaguje divně. Návrh nákupu nového notebooku prozatím zavrhuji.
Avšak v šest večer vyměknu, pravděpodobnost poruchy softwaru hraničí s jistotou. Přináším si z obchodu nový notebook. Spouštím jej a opět mě zarazí chyba v hesle. Připojuji notebook tedy stištěním tlačítka na modemu.
Mezitím manželka konečně rozklíčuje údaje k modemu a zjišťuje, že naše tradiční modemové heslo je zvětšené o číslice navíc. Takto mě šelma modem donutil k obměně notebooku po deseti letech.