DMD č. 5. pro 5. 4. 2020. Téma: Hlavně levně!

Zlobila se, opravdu zlobila. Taková pitomost a on dá všanc dobré místo na odboru Zneužívání mudlovských artefaktů na ministerstvu.

Přitom to mohl být pěkný rodinný výlet. Vyrazili si na mudlovskou pouť, celá rodina. Kluci lítali od jedné atrakce k druhé, kolotoče střídaly autíčka a naopak.

Arthurova chvíle nastala, když spatřil střelnici a vyzývavý slogan: Vystřelte své dámě kytici růží!
Za tři mudlovské penízky se to nezdálo moc drahé.

Tři rány, tři marné pokusy.
Molly s povzdechem odcházela, když najednou ucítila závan magie.
„Zbláznil ses!“ vzteky zasyčela. „Kouzlit mezi mudly! Přijdeš o práci!“
„Vždyť ty hlavně zanášely. Jen jsem je seřídil.“

Lev přebral od tchyně a tchána nákupní seznam, tašku i batůžek s prázdnými pivními lahvemi a vyráží k hypermarketu. Dobře dělá starší generace, že při pandemii neleze na veřejnost; a Lev nemá se svou službou pražádný problém.
Koneckonců ten seznam je docela hubený, proto jim Lev stále připomíná, ať se nežinýrují a uvedou tam vše potřebné. Ty nákupy vycházejí docela levně, Lvu připadá, že on se Scholastikou a Otou jsou nepřiměřeně rozežraní. Nebo je to jen zdání?
Lev je na místě. Juknou na něj basy akčního piva. Tady začne. Pomyslně naplní nafasované lahve. A plynule přejde k dalším položkám seznamu.

Faegel si prohlížel zboží na trhu v Gondolinu - opasky se zasazenými drahokamy, róby a pláště pošité diamanty a křišťály. Obchodnice s vidinou dobrého prodeje ukazovala další nevystavené zboží. Mladík však jen smutně potěžkal poloprázdný měšec.
Vědoucně se zasmála a zavedla jej dozadu, kde má opravdu luxusní a zaručeně pravé zboží.
Vybral si šedivou róbu se stříbrnou výšivkou s pravými diamanty.
Měl v plánu si ji obléknout na nadcházející slavnost obnovení ohně. Nicméně poté, co nepříjemně zapraskalo v ramenním švu při oblékání a poté, co se jeden diamant uvolnil, upadl na zem a rozbil se na několik kousků, si to rozmyslel.

Dnes to bylo o chlup. Ještěže je Kateřina v Mariánských lázních! To by zas bylo řečí.
"Františku, já tě chápu, ale to ti povídám, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne!"
Se džbánem, pcha! Sotva odměrka to byla. Nalil jsem ji do kádě opatrně. Všichni dělníci se napřed schovali - poslední dobou jsou nějací nervózní, takže se nikomu nic nestalo. Absolutně nechápou, že jsou na prahu revoluce! Jen si to představte - mýdlo, uvařené ze samých bezcených odpadků, ale výsledek - skvost! Zákazníci mi utrhají ruce!
Teď jen vyprostit kotel ze stropu. Opravím si ho sám.
Hlavně levně.

"Pane, pojďte, kupte si piroh, masový piroh, nejlepší piroh v Ankh-Morporku, maso je čerstvé, mladé, jen minimálně zapáchající..."
"NE."
"Pak bych tady měl pouze pro vás páreček s nakládaným kyselým zelím, libový páreček jaký jinde nenajdete, poslal mi je bratr z venkova, domácí výroba, omítku přidává jen na dobarvení..."
"NE."
"A nebo vyzkoušejte tyhle koláče,vyrobené z místních povidel, takové jste zaručeně nikdy nejedl, ať se picnu!"
"NE."
"Ááá vy jste zřejmě labužník, pak bych tady měl jemnou paštičku z mladých selátek, jen se srdce směje, poměr mas nejvýhodnější ve městě, jedno sele na dvě bachyně, to musíte vyzkoušet..."
"NE."

Vykulil na mě nevinné udivené oči a ty oči říkaly:
Pohorky? Do hor? Na co?
Pokusila jsem se mu to vysvětlit. Pak znovu. Pak ještě dvěstěkrát.
Nakonec svolil, že teda dobře, ale jedině nějaký levný, načež jsme je sháněli několik týdnů, protože takhle levný nikde neměli.
Následovalo, v chronologickém pořadí:
Bunda? Do hor? Na co? Hele, tuhle epesní mám od třinácti let a vždycky mi stačila!
Popruhy na krosně? Na co? Hele, tahle je báječná, nosil ji už pradědeček, koukej, jak mi končí pěkně u kolen!
Pohodlnější kalhoty? To zase proč? Mám snad džíny, ne?!
Rezignovala jsem. Aspoň bude sranda.

Mezi návštěvníky zápasu třetí buvolí fotbalové ligy došlo k nevídané hromadné bitce. Přítomní buvoli do sebe nejprve začali narážet a poté ze stadionu bezhlavě utekli.

Ukázalo se, že konflikt iniciovalo několik komárů, kteří buvoly donutili tlouci kolem sebe hlava nehlava, roh neroh.

„Zdá se, že svým dotěrným chováním nějak rozeštvali ostatní fanoušky,“ uvedl policista, který výtržníky vyslýchal. „Jak to udělali a hlavně proč, to vysvětlit odmítli. Po celou dobu výslechu si jen pískali.“

Důvod nastínil jeden z komárů až v rozhovoru s novináři. „Vstupenky na zápas byly neskutečně levné. Taková hostina a za tak málo peněz? To se prostě neodmítá!“

Hlavně levně.
Hlavně letmě.
Dejte mi jen trošičku.
Dotyk jen kouskem nehtíčku.
Na co by nám bylo více.
Nechceme si tížit plíce.
Nechceme toho moc.
Jen málo.
Ale tak aby to zůstávalo.
Ale ono nezůstane.
My víme že se to znova stane.
A bude toho třeba víc.
Až nezbyde nám vůbec nic.
Možná kdybychom to chtěli kvalitnější.
Kdybychom to chtěli úplnější.
Pak třeba by to bylo jiné.
Stačilo by to pojediné.
Ale ono nestačí.
Stali se z nás lamači.
Vlastních srdcí.
Životů, těl.
Není co by nám kdo záviděl.
Svoboda je prázdné slovo.
Je hotovo?
A stálo to za to?

"Copak hrají, tady jde o taktiku. Představ si, co s tou municí dokážeme," poznamenal Šumař a promasíroval si hruď, kde měl ještě před pár dny zlomené žebro.
"Přesně tak. Zboříš hradby, zničíš mosty, rozdrtíš pěchotu i jízdu, a to všechno rychle," přidal se Křovák.
"Hlavně levně!" přisadil si Klátil. "Třeba mně to všeobecné léčení vůbec nebude chybět. Místo abych u váš řezničil, pár lidí hodí kouli, udělá to bum a je vymalováno."
"No, zítra testujeme další. Tyhle jsou takové podlouhlé a mají na sobě zelený pruh," křenil se jako malé dítě Šumař.
"Já doufám, že to bude bomba," dodal Křovák.

"Prosím tě, vůbec nechápu, co se ti na tom nelíbí!" šklebí se na mě a já nevím, jestli má upřímnou radost, nebo je jenom zlomyslná.

"Ne, ne, ne a znovu ne! Nebudu si na obličej dávat něčí kalhotky! A je mi jedno, že jsou vyprané!" Bezbranně couvám vzad. Ocitla jsem se v rohu. Sakra.

"Dobře. Ale co tahle?"

Na kousku látky, který vzdáleně připomíná roušku,rozpoznám avokádový potisk.

"To byly mé nejlepší ponožky! Co tě proboha přimělo ušít roušku z ponožek?"

"Viděla jsem to na internetu," uculí se. "Levně a rychle."

"A hlavně levně!" Zasténám a truchlím za své ponožky.