DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

„O čem jste se mnou chtěl mluvit, Severusi?“
„O Brumbálovi.“
„Měla bych to zakázat.“ Vstala a přešla k oknu. Následoval ji.
„Nemůžete se uzavírat do sebe,“ řekl věcně.
Posměšně si odfrkla.
„To říká ten pravý.“
„Vím, o čem mluvím.“
Namáhavě polkla přes stažené hrdlo.
Místností se rozlil Fawkesův konejšivý zpěv. Střelila po něm pohledem.
„Nevím, co tu ten pták ještě dělá. Proč tu ještě je, i když…“ Albus už není, zůstalo nevyřčeno.
„Protože,“ řekl pomalu, „dokud žije Brumbálův odkaz, je tu stále s námi.“
„Netipovala bych vás na romantika.“
„To není romantika. Jen čirý pragmatismus, který mě udržuje při životě.“

Mlčí.
„V Písmu je absolutně zapovězen,“ špitne Thea, „snad jen hřích proti Duchu svatému…“
„Raději nemluv,“ žďuchne do ní rychle Linkva.
„Blbl, blbl, no, no, čí, čí,“ výská Viktorka.
„Viktorka chce číst o čertovi, co vyletěl z tramvaje a natloukl si…“ nedořekne Apolo, zastaven důraznými gesty ostatních.
Mlčí.
Viktorka se zmateně rozhlíží.
„To si tu hrajete na mlčenou?“ vejde rozjařená Taura, na takové ticho není zvyklá.
„Bojíme se,“ šeptá Sikar, „vyslovit jakékoli zakázané téma, aby nebylo hned zítra zadáno…“
„Cokoli řeknete,“ doplňuje Filcin, „může být použito proti vám!“
Taura strne.
„Blbl, blbl, no, no, čí, čí, čí,“ zlobí se Viktorka.

Ryko se ošil s pocitem, že by možná raději znovu vyjednával královskou svatbu než tohle. Vrhnul zoufalý pohled po Ireně, ale ta se tvářila stejně bezradně jako on. Sofie před nimi seděla a tvářila se trochu zvědavě, trochu zmateně.
Tohle by měli dělat dračí kněží, pomyslel si. Nebo ještě líp, nemělo by se o tom mluvit vůbec. Měl jsem na to vydat zákon, dokud jsem mohl.
“Takže…” začal a vzápětí si uvědomil, že vlastně neví jak dál. Přesto to nějak zkusil
“Už jsi velká holka a měla bys vědět, jak některé věci fungují. Když se muž a žena mají rádi…”

Sedmá denní hodina je ponořena do ticha. Duchové se skrývají ve stínech, kosti leží na podlaze, jen pavouci v deváté uličce šustí nožkami.
O dvacet pět kilometrů na jihovýchod nasedají do auta Daniel von Drak, správce depozitáře, s kolegou Jaroslavem L.
„Vypadáš spokojeně,“ prohodí Jaroslav.
„Jsem. Budu mít klidný den, žádné zkoušení, žádná písemka,“ usměje se Daniel.
Jaroslav si povzdechne. To on zkoušení v plánu má.

Spokojený úsměv na Danielově tváři zamrzne v okamžiku, kdy otevře dveře školního depozitáře. Na hlavě mu přistanou lebka a dva prsty. Nedaleko zahlédne stehenní kost.
„Já věděl, že nemám mluvit o klidu,“ prohlásí rezignovaně.

Já, doktor Žába, velitel české expedice do nitra afrického kontinentu, vydávám k dnešnímu dni seznam povolených témat k rozhovoru. Důvodem k tomuto opatření je ztráta koncentrace členů výpravy. Místo zájmu o výzkumné cíle naší výpravy se někteří z nás shlukují u vodopádu a probírají své zážitky z koulování, sáňkování a bruslení. Bratr otec Cyril Metoděj dosáhl všeobecné obliby svým hodinovým vyprávěním o tom, jak se pod ním při bruslení probořil led.
Témata
Pondělí: Teplo jako základ vzniku civilizací
Úterý: Sluncem a stínem od Sládka
Středa: Velbloudi
Čtvrtek: Sopečná činnost
Pátek: Horečka omladnic
Sobota: Žně a dožínky
Neděle: Upálení Jana Husa

Vyrušil je zvuk otevíraných dveří a nejistým hlasem pronesené pozvání ke stolu.
Atmosféra u večeře ohlušovala tichem. Než kamínek první z nechtěných otázek strhl lavinu.
„Jakým kouzlem jste tatínkovi vrátila život?“
„Nebyl mrtvý.“
To už jim nevyvrátíš.
Nebyl mrtvý.
„Bylo to zemětřesení způsobené magií?“
„Samozřejmě, že ne.“
Nejspíš ano.
Bylo.
„Může mít zmrtvýchstátní vedlejší následky?“
„Nebyl mrtvý!“
Nevěří.
Proč to nechcete pochopit?!
„Je to vůbec on?“
„Samozřejmě!“
To nedopadne dobře.
Nikdy nebyl mrtvý!
Oba čarodějové v duchu hádali, co si myslí ten druhý. Nemohli se dočkat konce.
Kam se poděla zásada, že u jídelního stolu se o vážných věcech nemluví?

Jsou témata, o kterých nechcete mluvit. Mezi ně patří návštěva Orákula. Jednou vám určilo vašeho životního parťáka a vy chcete věřit, že je to napořád.

Vedení mě tlačilo, abych dal Tomášovi ultimátum - Orákulum nebo výpověď. Na práci za stolem ho nikdo nepotřeboval.

Mám mu to radši říct já? pronesla Nela v mé mysli.

Ne, tohle je moje práce, dodal jsem smutně.

Došel jsem za Tomášem do kanceláře. Jak říct svému kolegovi, že jeho kožoměnce odepsali a považují ho za mrtvého?

Nakonec jsem nemusel nic řešit. Stačil pohled na Tomáše. Rukama drtil desku stolu a celý se třásl.

"Jirka!" vydechl jen.

„Na co si vzpomeneš, fakt!“
„Tak: paruka!“
Horlivé listování.
“1981, Detroit. Chlap si lepil příčesek na WC lepidlem, zapálil si při tom cigaretu. Lepidlo blaflo, chlap na popáleniny umřel.“
„Ty kráso… Móda!“
„1927, Isadora Duncan, bugatka, dlouhá šála, uškrcení.“
„Hudba!“
„2003, Miami Beach. Hlasitá hudba, rozčilený soused. Zabušil na dveře, neřekl ztišit, rovnou střílel. Devět mrtvých!“
„Zívání!“
„Červenec 1999, Melbourne. Cirkusový trpaslík. Seskočil z trampolíny ve chvíli, kdy si vedle stojící hroch mohutně zívnul. Klaun přistál doprostřed tlamy otevřené na 120 cm, hroch zaklapl hubu a klauna spolkl. Bylo po trpaslíkovi.“
„Kecáš!“
„Nekecám!“

„Kluci! Ta knížka není nic pro vás!“

Málokdo se teď odvážil tvrdit, že mladá královnička byla obviněná z cizoložství neprávem.
Díky Serovi Robertovi klevetníků výrazně ubylo.
I těch, kteří si špitali o Cerseině hanbě.
Nebo o ní a Jaimem.
Ulicemi kráčel stín Sera Roberta, který nekrvácel jako smrtelný muž. Nemluvil, nejedl, nekálel. Plnil rozkazy. Prostě dokonalý rytíř.
„Milosti,“ sdělil jí nyní Qyburn, „Sansa Stark se objevila v Údolí. Je zasnoubená s Harroldem Hardyngem.“ Zkroušeně dodal: „Někteří ji nazývají… královnou severu.“
Cersei si zlomila nehet o opěrku křesla.
Budeš královnou, dokud nepřijde jiná, mladší a krásnější, která tě svrhne…
„Sere Roberte,“ pronesla sladce, „mám pro tebe další úkol.“

Doktor měl mimořádné štěstí, že stihl utéct z pitevny a zavolat pomoc. Když zásahoví mágové vrazili do místnosti, tělo se právě snažilo poskládat zpátky dohromady. Hlava už byla připojená k trupu a pět speciálně vycvičených kouzelníků mělo co dělat, aby zabránili končetinám v tomtéž. Kusy skončily v olověných schránkách.
"Doprdele práce!" zasakroval si doktor, když v kanceláři exnul decku slivovice.
"Co to kurva bylo?"
"Pár věcí mě napadá. Každopádně jste se stal obětí politiky našich nadřízených."
"Jak to myslíš?" zeptal se Kopecký.
"Jednoduše, naučí nás spoustu věcí, ale o něčem schválně nemluví. Třeba o smrtících bytostech, které nemůžou kurva zdechnout!"