DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

„Nechápu to, Lorenzo. Papež třináct tezí nazval heretickými. Netuší, co rozprava přinese dobrého? Všechny staré nauky mohou odkazovat na společnou pravdu, kterou nezískáme jinak, než debatou nejvzdělanějších učenců našeho věku. I Židé poznají, že jejich kabala promlouvá o Trojici …“

„Pane z Concordie, papežovi o hledání nejde, už svoji pravdu má. Jeho theologové byli jistě z některých tvých tezí na rozpacích ...“

„Sepíšu obhajobu. Ve filosofii nemůže být žádné téma zakázáno.“

„Když myslíš. … Ještě jsi mi nepověděl, jak tomu bylo tehdy v Arezzu? Podruhé tě z vězení už dostávat nebudu.“

Ne, opravil se, některá témata by se měla zakázat i mezi přáteli.

"Některá témata by se měla zakázat!" vykřikl lord Žraloun rozčíleně a praštil pěstí do stolu. Patricij si zachoval kamenný výraz, jen nadzvedl jedno obočí.
"Můj lorde," prohlásil ledovým hlasem, "Ankh-Morpork je svobodomyslné město, nemůžeme tisku říkat, o čem smí nebo nesmí psát."
Někteří představení cechů se při jeho tónu stáhli do sebe, ale lord Žraloun byl proti takovým jemným nuancím imunní.
"Pche," odfrkl si, "plebs si tohle myslet může, ale my přece víme, kdo tohle město ovládá. A já považuji za naprosto nepřijatelné, aby se nám do toho pletli nějací pisálci."
"A kdo teda ovládá město?" zeptal se Vetinari výhružně.

Koncept reality show Krásné chvilky pro dvě spočívá v tom, že dvě obyčejné ženy s nevysokým příjmem stráví společně týden v luxusním hotelu v exotické destinaci. Palmy, bělostný písek, průzračné azurové moře. Koktejly na pláži. Nádherné západy slunce.
Účinkující pro úvodní díl byly pečlivě vybrány. Mladičká studentka Markéta z Prahy a matka tří dětí Soňa z Přelouče tráví společně pod dohledem kamer už pátý den v ráji. V naprostém souladu si povídají o počasí, probírají domácí mazlíčky, oblíbená jídla.
Produkční tým si rve vlasy. Některá témata by se měla zakázat. Sledovanost klesá a dámy ne a ne dospět ke konfliktu.

"And he said: "You would kiss me if you cared about me."," said Jane calmly and took another sip from her glass.
"Darling, please, don't be so vulgar," replied Victor's mother. "Let's change the topic, shall we?"
Victor was sitting on the opposite side of the table right next to Emily. His cheeks were flushed due to the amount of wine he already consumed tonight. How he hated these family events. And Jane, his cousin, always had stories to tell. Victor presumed she made them all up in order to shock everybody.
He wasn't so bold. He would never tell.

Měsíc po uzdravení Nevillových rodičů Hannah uzavřela Děravý kotel. Pořádala soukromou oslavu pro Franka a Alici. Ti se na setkání s přáteli těšili, přesto se nemohli ubránit pocitům tísně.

A tak Hannah naposledy vše zkontrolovala; víno zda má správnou teplotu, zda je na stolech dostatek podnosů s kanapkami a zákusky. Pak se vydala pro oslavence.

„Pojďte, všichni se na vás moc těší.“ uklidňovala je.
„Když my nevíme, o čem se s nimi bavit,“ ošíval se Frank.
„To je jednoduché. Před Ronem se nezmiňujte o pavoucích, s Hermionou nemluvte o skřítcích, Minervy se neptejte, zda loví myši. Uvidíte, dobře to dopadne.“

„Mistře Erestore, našli jsme v tátově knihovně jednu zajímavou knihu a měli bychom pár otázek,“ řekl Elladan.
„Ano?“ otázal se a v jeho hlase zaznívalo překvapení. Nestávalo se, že by dvojčata četla něco jiného, než co dostala za úkol. Naopak většinou nepřečetla ani to.
„Bylo tam o babičce Galadriel, že se přidala ke vzpouře a odešla s Fëanorem z Valinoru. Proč nám o tom nikdy neyprávěla? Nevěděli jsme, že je tak odvážná. Můžete nám o tom říct více?“
„Možná až budete starší, chlapci. A neříkejte lady Galadriel ani rodičům, že jste to četli. Je to ve vašem zájmu," dodal vážně.

„Další oběť je Lucius Malfoy. Musíme bezpodmínečně zpřísnit ochranu Scorpiuse!“ zvolal nepřirozeně bledý Malcolm a někam odběhl.

Harry praštil pěstí do stolu. Lucius Malfoy byl propuštěn z Azkabanu teprve předevčírem. A teď tohle! To jim vážně chybělo.
Jestli něco nenáviděl na své práci, bylo to sdělování špatných zpráv pozůstalým. Zvlášť když ty pozůstalé osobně zná.
Tou největší ironií bylo, že ho Albus Severus a Scorpius zrovna na dnešek pozvali k sobě na večeři.
A on teď bude muset příteli svého syna sdělit, že byl poslední člen jeho rodiny (pokud nepočítáme nezvěstného Draca) brutálně zavražděn.
Na ten rozhovor se opravdu netěšil.

Člověk je tvor společenský, což znamená, že více či méně vyhledává společnost jiných lidí. V takových případech se nevyhne konverzačním tématům. Obzvlášť v případech, kdy se daní lidé neznají dostatečně dobře, často vstupují do hry takové výplňové témata jako počasí, sport nebo politika. A některá témata by se měli rovnou zakázat, neboť je skoro jisté, že se při nich lidé pohádají. Jako by zvítězit v rozhovoru, který politik je větší blbec, byla nějaká výhra. Možná má člověk nějakou vnitřní potřebu být nejlepší, ale jsou rozhodně lepší místa, kde to může dokazovat. A uplně nejlepší je být spokojený sám se sebou.

Máma:"Neříkej to slovo, ať si nevšimne, že ho nemá."
Kamarádka: "Ale pro jistotu bychom ho najít měly, dyť třeba bude brečet."
M.:"To je jedno, snažíme se ji z něj odvykat."
K.:"A usne?"
M.:"Uvidíme."

Zlý duch čekal na vyvolání. Snažil se vloudit do mysli malé holčičky, pomalu, polehoučku, ale s jistotou. Její mladší sestru ovládal úplně, ale starší dvouapůlroční mu stále víc vzdorovala.

K.:"Hele, tady na cestě se válí dudlík, tak ho aspoň dáme na lavičku."

M.:"A do háje."

Dcerka:"Já chci dudlík."

Kamarádka ho vytahuje z tašky. Dcerka s temnými sny v kočárku odpadá.

Většina badatelů se domnívá, že empatické neverbální společenství hatifnatů, je společenství preverbální, u něhož se jazyk ještě nevyvinul. Na základě svých dlouholetých průzkumů se však přikláním k názoru, že jde o společenství postverbální - naznačují to například zakrnělá, ale stále ještě znatelná ústa, i reakce na slova pronášená nehatifnaty.
Důvody pro zavržení verbální komunikace mohou být steré. Nejpravděpodobnější variantou je, že citlivé bytosti, jakými hatifnati bezesporu jsou, byli iritování zraňující potencialitou jazyka, zejména kolem takzvaných “citlivých témat”, která byla nepředvídatelná a u každého jedince jiná. Odložit tak tupý nástroj a naopak zapracovat na empatickém prostupu myslí se ukázalo jako ideální řešení.