Mágové

Pokusy všech byly marné. Nefungovala „Alohomora“ ani „Sezame otevři se“. Síla také nepomohla. Ani beranidlo a dokonce ani střela z tanku.
I učedník Picek k domku chodil. Zaujaly ho dveře – dvoukřídlé, s velkou vyřezávanou volavkou přes obě poloviny. Její tělo a roztažené perutě zakrývaly celou plochu včetně škvíry mezi oběma křídly.
Najednou ho něco napadlo. Vzal svou hůlku a k nohám volavky na levé straně nakreslil rybu. Volavka ožila. Složila křídla, sklonila hlavu k rybce a přestoupila na levou stranu dveří. Odhalila tak kliku, do té doby skrytou.
Picek nevěřil svému štěstí. Nejmladší učedník Citadely získal veškerý majetek čaroděje Větroplaše.

„Stanu se větším a ještě větším, až budu největším na celém světě… No, Wolker to má obráceně, ale já nemám chuť být mravencem…
Jak byl ten lektvar?“
Listoval ve velké knize vázané v plesnivé kůži. Zlacení jí už tak oprýskalo, že ani nebylo možné přečíst název.
„Jo, tady: Kozí dech, vraní voko, mločí játra… a něco babskýho ucha, ať to má trochu říz. A teď – vzhůru do oblak! Na zdraví!“
Kopnul vzniklou břečku do sebe na jeden zátah.
---
Že je čaroděj Větroplaš víc než jen trochu šílený, věděli všichni. Ale že si nechá palici urazit letícím Boeingem, to nečekal nikdo…