DMD č. 21 pro 21.4.2010. Téma: Počátky daguerrotypie

fandom: historie???
„Že Louisovi ty hodiny v laboratoři trpíte, drahá přítelkyně.“
„Milá Sofie, má to i výhody. Minule jsem tam našla takovou hnusnou flekatou destičku, ale podívejte, jaký krásný náhrdelník mi z ní udělal místní zlatník.“
Óchání.
„Jenom mě pak Louis málem zabil. No nic. A když jsem se omylem řízla o tu skleničku s fialovými krystalky, až mi úlekem vyšplíchlo brandy, rána se ani nezanítila. Ošetřuji tím teď dětem odřeniny.“
Áchání.
„Taky Louis říkal, že ta krásná těžká stříbrná tekutina je jedovatá. A fakt! Vyhubila jsem tím všechny krtky na zahrádce. Neroste tam teď ani tráva, ale člověk nemůže mít všechno.“

Harry v duchu zaúpěl. Před chvílí prosil nebesa o zázrak. O cokoli, co by ho vysvobodilo z předsvatebního šílení, které ovládlo ženskou část Weasleyovského klanu. Teď byl se svým budoucím tchánem v jeho kůlničce. Uvažoval, jestli neměl radši pomilionté první cídit slavnostní nádobí.
"A tohle," řekl Arthur se šťastným úsměvem, "využijeme na Tvé svatbě, chlapče. Úžasný vynález."
Harry hleděl na podivnou skříňku na nožičkách, která měla z jedné strany otvor a z druhé k ní byla připevněna tmavá látka.
Matně mu cosi připomínala.
"Ehm, Arthure," podotkl nejistě, "pokud chceš svatební fotky vyrábět mudlovským způsobem, myslím, že existují i modernější zařízení."

Fandom Harry Potter
Držím sa hesla... Každý bod sa ráta...
Nabudúce to bude snáď niečo čitateľnejšie...
-------
Teraz sa to podarí. Sedemdesiaty ôsmy pokus už musí byť úspešný.
Vkladal platničku z postriebrenej medi do zvláštnej čiernej skrinky.
Keby mu na to prišlo ministerstvo, zobrali by mu prútik.
Bol pripravený riskovať. Bol u susedov čarodejníkov, v podkroví domu starých rodičov našiel to, čo ho na dva mesiace pohltilo.
Ako to tam písali?
Presný postup, presný návod...
Potme a poslepiačky zakladal platničku, teraz už citlivú na svetlo, do camery obscury...
Niekto otvoril dvere... vniklo dnu svetlo... pokus zlyhal...
„Zošalel si?“ vyštekol na votrelca.
„Colin, konečne sa na to vykašli...“ prehováral Dennis. „Tu máš nový Canon a poď sa hrať...“

Fandom: Star Wars (crossover "Historie")
„Kdo to je?“
„Spad mi z nebe přímo do stohu,“ vykládal sedlák.
Farář se pokřižoval, lékárník protáhl obličej.
Starosta mlčel.
Pány z městečka na francouzském venkově sevřela tíseň.
Tiše přemítali nad potlučeným chlapem v kombinéze vojáka Povstalecké aliance.
Netušili, že na opačném konci vesmíru poškozený hyperdrive poslal pilota jinam než stíhačku.
„Pane lékárníku, vezměte ho k sobě,“ rozhodl starosta.
„Divný patron,“ vykládal o pár týdnů později lékárník. „Nemluví. Zaraženě kouká. Začal kamarádit s Daguerrem.“
„S tím malířem?“ podivil se starosta.
„Kradou mi v apatyce chemikálie. Ten chlap učí Daguerra dělat takové zvláštní obrázky. Naše Madeleine je na nich jako živá.“

fandom: ukáže se na konci
Hledím na starý obrázek. Na podobenku člověka, který žil před dlouhými, předlouhými lety. Podobenka není příliš zřetelná.
Hledím na oválnou tvář rámovanou dlouhými vlasy.
Hledím na tvář člověka, který mnohé ví.
Hledím na tvář člověka, který hodně trpěl.
Hledím na tvář, z které vyzařuje moudrost a smíření.
Skrývá se snad pod vousy náznak vlídného a vědoucího úsměvu?
Hledím na ten starý obrázek a nic jiného nevnímám.
Z tváře na obrázku vyzařuje klid.
Tvář člověka na obrázku ukazuje důstojnost i laskavost. Vzbuzuje přirozenou autoritu i důvěru. Patří člověku zásadovému, ale spravedlivému, přísnému, ale soucitnému
Je to velmi stará podobenka.
Turínské plátno.

Fandom: uvidíte na konci
„A tuhle daguerrotypii babičky udělal strýček Arnošt,“ ukázal táta synkovi.
Postava byla nezřetelná, rozmazaná.
„Arnošt byl náš génius. Nemohl studovat, a tak aspoň bádal doma,“ zavzpomínal tatínek. „Později se hodně zajímal o to, jak zachytit podobu na papíře. To ještě daguerrotypie nebyly. Jednou napsal, že už ví, ale ještě to potřebuje vylepšit. Ale pak odjel na cesty a někde ve Francii potkal v hospodě nějakého vědce, povídali si o tom a zanedlouho se ten pán přihlásil jako vynálezce. A náš Arnošt nic.“
„Teda, to je nespravedlivé.“ Syn se zamyslel. „Taky bych chtěl něco objevit. Třeba…“
Tatínek se usmál. „Uvidíme, Járo.“
(fandom: Jára Cimrman)

fandom: Pozdní host a Nemrtvý od Jenny Nowak. plus trocha originálního zvěrstva.
varování: možný náraz na hranice fandomu, možný slash, autorská sebestřednost. krátké vysvětlení děje bude zítra, ale doufám, že aspoň někdo pozná, o čem to je.
Daguerrotyp z roku 1860.
Opírá se o krb.
Tmavé vlasy má delší, než předepisuje móda. Oči jiskří. Zvedá koutek úst: na lékaře Eugena se usmát dokázal.
Podobizna z třicátých let 20. století.
Nestárne.
Tmavé vlasy sčesal nazad. Lhostejné oči, rovná ústa. Dean je přítelkyně.
Černobílý obrázek z roku 1970.
Čeká.
Tmavé vlasy si zkrátil. Přivírá oči, ústa trnou.
Iniciály B.L.
Fotografii zklamaně přetrhne.
K čertu s publicitou.
Digitální fotografie z roku 2009.
Jmenuje se Bela.
Navštěvuje mne.
Když zavře oči a skloní hlavu, tmavé vlasy mu spadnou do čela.
Střípky duše - album starých vzpomínek.
Dagguerotyp, kontrast, technika.
Věčnost bolí.

Fred si vzal růžové provázky Ultradlouhých uší a přidal se k Georgeovi při odposlechu událostí dole v kuchyni.
„Ano.“
„Ano.“
„Ano... ne?“
„Ano.“
„Ano; n-ne... ano?“
„Ne.“
„Ne? Hmm... ne.“
„Ano.“
„Ano... ne, ne...“ Zarazil se. „Ano, ne? Ano.“
„A-ano. Nebo ne? Ale ano.“
„Tak ano, nebo ne?“
„No ano.“
Užasle se na bratra zadíval. „To se tam všichni zbláznili?“
„Ale ne, to jenom Sirius poprosil Hermionu, aby mu vysvětlila, na jakém principu fungují digitální foťáky. A že to má vzít hodně od začátku.“
„Myslíš daguerrotypii a tak?“
„Já? Já ano, ale Hermiona mu už půl hodiny vysvětluje dvojkovou soustavu...“

Sherlock Holmes stál v těžké zástěře u pracovního stolu ve své chemické laboratoři. Na stole leželo několik misek s různě páchnoucími barevnými tekutinami.
"Tak milý Watsone, teď se pozorně dívejte," řekl Holmes svému příteli, který stál jen krok za ním. Ve stejnou chvíli pomocí dvou dlouhých pinzet přemístil skleněnou tabulku do vedlejší misky.
"Díky tomuto znamenitému vynálezu přítele Daguerra odhalíme tajemnou podobu Jacka Rozparovače," dodal zamyšleně, když přemisťoval tabulku do třetí misky.
"Ta past na nábřeží vyšla náramně dobře a Lestrade obsluhoval mašinku přesně podle instrukcí."
Na skle se začala objevovat tvář muže.
Ve světle se zaleskla čepel skalpelu.
"Watsone?!?!"

Lestrade zaklepal na dveře Holmesova bytu.
„Nevstupovat!“
„Holmesi, jeden případ...“
„Právě vkládám postříbřenou destičku do jodového roztoku. Odejděte.“
„Nepoužíváte trochu zastaralé metody?“ otázal se Lestrade a v jeho slovech byl jedovatý podtón. „Mimochodem, zmiňoval jste se, že Gregsona považujete za inteligentního. Já ne, ale třeba…“
Ozval se třesk. „Kdyby byl každý vědec vyrušován, žili by lidé stále v jeskyních,“ odsekl Holmes.
„Pravda. Vědec nesmí být vyrušován. Aby nebyl vyrušován, musí být pořádek. Aby byl pořádek, musí fungovat policie. Policie funguje spolupracuje-li
Sherlock Holmes. Aby mohl spolupracovat, musí nechat jód jódem.“
Holmes pomalu otevřel. „Přesvědčil jste mne.“
„Jistě. Používám zastaralé metody.“