DMD č. 23. pro 23. 4. 2017. Téma: Bludný kruh

Byl jednou jeden kruh, který chtěl mít π tři celé. Za takové rouhání byl vyhnán do trojrozměrného prostoru. Domů směl jen jednou za odmocninu ze svého obvodu. Vysvobodit jej mohl pouze trojúhelník, který by se jím nechal opsat.
Kruh bloudil třemi rozměry dlouhá léta, až jednoho dne na návštěvě doma potkal rovnoramenný trojúhelník. Ten už o něm dlouho snil a byl ochoten vstoupit do geometrického vztahu. Jenomže měl jednu stranu rovnoběžnou se stranou jistého kosočtverce. Když se mu snažil vysvětlit, že to pro něj nic neznamená, kruh se vytratil. Nešťastný trojúhelník se vrhl za ním a změnil se v jehlan.

Z ničeho nic, zrodil se a byl. Putoval po světě, hledal svůj cíl.
Našla ho paninka a poslala dál. Neměl prý, s kým by si hrál.
Uviděl blázny dva, zkusil to tam. Zvířátek měli víc, nebyl by sám.
Při cestě do města do tašky vlezl. Nevěděl jak, do Prahy se vezl.
Cizí lidé, cizí zvěř. Neví co čekat a pak jim věř.
Napjal své síly v úprku. Doufal, že nejdou mu po krku.
Putoval pomalu, nemaje nohou. Rodinu nepoznal, už hledal novou.
Plazil se, hledaje kam by šel. Kéž v něčím srdci místo by měl.
Ach těžký je úděl šnečí.

Každý kruh je přeci bludný, ne? Však je to pořád dokola a dokola...a dokola a dokola...a...
A usínám na tečce. Haha.
Kruh nemá začátek. Ani konec. Takže když člověk chodí po kruhu, tak chodí pořád dokola. Ale to by ten člověk chodil spíš po kružnici teda, ne po kruhu. A navíc, ten člověk by ani nemohl začít chodit po kruhu či po kružnici, protože ani jedno nemá začátek. A jelikož člověk nemůže začít, tak ani nemůže nemoct skončit. Takže se vlastně nikdo nemusí bát, že se sekne v kružnici, protože se tam ani nemá jak dostat. Nemám pravdu?

Simbacca si užíval volno, dokončoval poslední etapu kondičního běhu po zalesněném hangáru a už se strašně těšil na svačinu v podobě kotle guláše vindaloo, když tu se náhle zastavil a podezřívavě hleděl na jeden strom. Ne že by byl nějak zvláštní, ale ještě včera přece stál úplně na druhé straně…
Začal intenzivně přemýšlet. Že by špatně odbočil a chodil v kruhu? Stát se to mohlo, přeci jen u běhání poslouchal hudbu a taky myslel na ten guláš, a tak dlouho neváhal a místo pokračování rovně zahnul doleva.
Když zmizel v husté vegetaci, strom se škodolibě odplížil zpátky na své místo.

Vyrážím na kratší vycházku v okolí svého města. Na rozcestí u hokejového hřiště se vydávám po žluté značce. Jdu, po nějaké době ovšem značku ztratím. Pokračuji tedy po směru, jist si, že najdu orientační bod. Vida, zelená! Po té se do plánovaného cíle dostanu též, tuto znalost mám.
Pochoduji, jsem přesvědčen o správném směru. Přicházím ke srázu, pod nímž je hokejové hřiště. Mělo by mi být něco podezřelé, ale není. Sestupuji ke hřišti a mířím k rozcestníku.
Rána do palice! Jsem na místě, odkud jsem vyšel. Teprve teď to poznávám. Pro dnešek to balím, další pokus nechávám raději na jindy.

Rýsování vždycky bylo, mou velikou radostí, vytvářel jsem velké dílo, mnohým bylo vzácností. Teď zažívám hrozné časy, už si nevím rady, ze zoufalství si rvu vlasy, zlý sen už je tady. Postihlo mě neštěstí, bludný kruh se tomu říká, dobrého nic nevěstí, grafiky se totiž týká. Místo čtverců obdélníky, místo kružnic ovály, vyvstávají otazníky, proč mě zmetky ovládly.
Neví někdo, kam se poděl, můj kreslící um? No, copak můžu projektovat na našišato dům? Architekti pravda mají hodně zvláštní vize, třeba jako pyramidy, postavené v Gíze. Ano, stát se architektem, je můj velký cíl a směr. Můžu ale obstát s zmetkem?

Další technik byl nalezen mrtvý.
Utonutí technika společnosti obchodující s plynem je tragédie, ale jen členové řádu věděli že je to přímo katastrofa.
Kódy k lodi PRODUCIR a zabezpečení jejího nákladu měl nyní pouze Volldiemarter. Poté co jeho lidé loď obsadili a nahradili posádku, nikdo nevěděl, že se plán plavby změnil. Cílem už nebyl Portsmouth, ale Londýnské centrum.
Situace začínala být vážná. Občas se zdálo, že se i Brumbál drží za hlavu a neví co dál. Všichni se cítili jako v bludném kruhu, jako by teroristé byli stále o krok napřed.
A smrt Prewettových vzala všem i poslední zbytky elánu.

Na pravidelném izraelském obcházení hradeb v naprostém tichu bylo něco děsivého.
Něco daleko výhružnějšího, než veškeré válečné pokřiky a řinčení zbraněmi.
Jako by svými kroky odměřovali čas, který ještě zbývá obyvatelům města.
Jako by věděli, že jim nikdo neunikne, ať už bude dělat cokoli.
Bylo něco, co mohli ti uvnitř dělat?
Spoléhat na to, že to Izraelce přestane bavit?
Spoléhat na to, že mlčení hradby nezboří?
Bát se?
Kát se?
Polnice, které zazněly po týdnu, byly šokem.
Proměnil se v chaos a zmatek, když se začaly drolit hradby.
Z okna jediného domu mává karmínová šňůra.
Nikdo mimo něj neunikne zkáze.

„Pottere.“
„Snape.“
Navzájem se měří pohledy.
U toho Lily být nemusí. Raději jde říct Harrymu, že si pro něj přijel tatínek. Příští předání domluví na neutrální půdě. Nebo těm dvěma vysvětlí, že už dávno nejsou v Bradavicích. Nejlépe pánvičkou. Snad by jim konečně došlo, že mají vážnější starosti, a vymanili by se z toho kolotoče výčitek a urážek. Nebo by se jim to v hlavě tak přeházelo, že by spolu šli na pivo. Vyprskne smíchy. Asi ne.
V pokoji je podezřelé ticho. Lily nahlédne dovnitř.
„Jste jenom banda bláznů. Proti ministerstvu nemáte šanci.“
Severus si povzdechne, zamyšlen.
„Počítejte se mnou.“

"Už tam budem?" Zeptala se Slepice po desáté. Hrošice zavrčela něco o brzkém pohřbu.
"Kde je Trubec?" Zkusila to ještě jednou.
"Zradil." Odsekla Hrošice. "Odjel stopem."
Koljuška si povzdechla, že to neudělala taky. Platné to nebylo, nejbližší silnici viděli před hodinou.
"Víme, kam jdeme?" Otázala se Kobra.
"Všechny cesty vedou do tábora." Zahučela Hrošice.
Jelen se Snílkou propadali zoufalství, neměli data na kešky.
Pampeliška klesl na zem, prý radši umře, než aby spaloval tuky. Lžička se nabídla, že ho naporcuje na horší časy.
Najednou Rejsek zajásal. Našel frisbeečko, které mu zahodil Žabák.
Kobra se rozbrečela, byli deset kilometrů od tábora.