DMD č. 10. pro 10. 4. 2017. Téma: Zlé dvojče

Místní ranhojičce táhlo na sedmdesát a už ji máloco překvapilo. Nejdříve se postarala o dívku. Bezvědomí, dvě bodné rány jako od tlustých jehel, vymknuté zápěstí.
Kluk měl popálené ruce a na nich řetězy. Mezi vesničany prosakovala nesmělá slova. Démoni. Černá magie.
Ranhojička si prohlédla jeho tvář v zrcátku. Žádný rozdíl. Žádná děsivá tvář.
„Sundejte ty řetězy,“ zavrčela ranhojička.
Zděšené ticho.
Klukovi došla trpělivost, vzal od ranhojičky tinkturu na popáleniny, nalil si ji na dlaň a omdlel bolestí. Když ho v domě propleskla, dala mu lektvar proti bolesti a řetězy sundala sama.
„Kde je?“ zašeptal.
„Bude v pořádku. Co se stalo?“

"Snídani? Okousal? Já? To nemyslíš vážně!" Jája se na mě dívá obrovskýma kulatýma očima. Laju mu, z mojí snídaně zbyly roztřepané zbytky.
"Vázičku? Ze stolku? Shodil? Já?" diví se Barbucha, oči jeden otazník.
"Našlapal? V předsíni? Já? Já byl venku naposled na podzim," zírá potměšile Tobiáš z pelechu.
"Přece byste nesváděli na dámu, že vám počurala předložku v koupelně," protahuje se líně Rozárka.
Máme doma pět koček. Krásných, úžasných, voňavých, bezkonkurečních.
Tak kdo nám to tu sakra dělá binec? Kdo ožírá rohlíky, občas čurá na předložku, ječí nad schody, šlape po umyté podlaze...
Aha, zlá dvojčata. Jo, to bude ono.

Přirozeně, že když už měl Calder sourozence, muselo to rovnou být dvojče. Přirozeně, že to bylo dvojče jednovaječné, protože když už zlo, tak pořádné. Přirozeně, že se o téhle zajímavosti zapomněl zmínit Ascobolovi.
Přirozeně, že byl drak na větvi, když Liam jednou přijel na návštěvu.
"Dva Chisholmové!" zajíkl se plivoun a v hlase mu zaznělo upřímné zděšení. "Morgána fata! Spím a zdají se mi noční můry!" Se zájmem se naklonil blíž. "A oba dva jsou stejně šerední."
"Ech, zavři tlamu," doporučil Calder.
"Radím totéž," doplnil bratra Liam.
"A který z vás že má být to zlé dvojče?" rýpl si drak.

Podporučík Bir-Miraz cítil kapitánův pohled.
"Nezaměřujeme útočníky, senzory jsou nějak rozhašené."
Kapitán přešel ke zbraňové konzoli, kde se tyčil nad drobnou postavou poručice.
"Zobrazte seznam zbraní střední a větší velikosti a zatím alespoň palte nazdařďábel lasery."
Na štíty stále dopadala nepřátelská palba.
"Protiponorkové střely?"
"Pane, bez zaměření nic netrefí - šlo by je upravit..."
"Na to není čas. Operační přesuňte můstek do středu lodi!"
"Kapitáne, doporučuji tohle."
"Těžký dvouhlavňový ARANSEC?"
"Pod vodou se paprsek rozptýlí do šíře, to sníží účinný dostřel, ale zvládne pokrýt větší prostor."
"Proveďte!"
Při třetím výstřelu byl zaznamenán výbuch ve vzdálenosti 500 metrů.
"Yeeaaah!", vykřikla poručice Aradoggo.

Před lety jsem učila třídu o devíti žácích, kde byly dva páry dvojčat a dvě děti, které z dvojčat pocházely, ale jejich sourozenci chodili jinam. Právě v téhle třídě byla dvojčata, která byla ze všech dvojčat ta - ne nejdvojčatovější, ale nejzvláštnější.
Tihle kluci totiž sbírali bojlery.
Fakt. Bojlery. Nějaké vyřazené měli ve sklepě, ale hlavně vlastnili veliké sešity, do kterých si lepili obrázky bojlerů a psali k nim povídání.
Jeden v téhle divné zálibě jel víc, druhý míň.
Jeden toho nechal, druhý teď sbírá něco jiného.
Sbírá prezidenta.
Není zlý.
Jak zlé je to s ním... ponechám na vaší úvaze.

"Šípácí, bídácí!" vyskočilo na Mirka Dušína Bratrstvo kočičí pracky. Ze zálohy.
"Chceš něco, ty debilní bezmozku?"
Dlouhé Bidlo strnulo. Mirek? Nadávky? A co drží v ruce? ON KOUŘÍ!
"Kurva drát, ty veverčí šulíne, se mnou si nezačínej, pitomečku vylízaný!"
Z jemných úst svalnatého blonďáka se linula slova, která se Štětináč snažil zapamatovat, aby si je pak našel ve slovníku.
"Nevejrej na mě, ty podesraná opice, nebo ti rozšlapu ciferník na sračku!"
Bohouš se rozplakal.
"Mirku? Co se..."
"Mirku?! Ty si mě pleteš s mým zaprděným bráchou? Tak si pamatuj, já jsem Marek! Dvojče! Ještě jednou a posbírají vás do kompostu!"

Rex - dokáže ignorovat Rozkaz 66, předstírat svou smrt a odejít.
Cody - pokusí se zastřelit svého nadřízeného důstojníka a přítele Obi-Wana Kenobiho.
Wolffe - dokáže ignorovat Rozkaz 66, předstírat svou smrt a odejít.
Thire - pokusí se zastřelit svého nadřízeného důstojníka Mistra Yodu a zemře jeho rukou.
Bly - zastřelí svého nadřízeného důstojníka a milenku Aaylu Securu.
Cut Lawquane - bývalý voják, po hrůze z bitvy uteče na planetu Saleucami.
Skiratovi "chlapci" - někteří utečou na Mandalore, někteří zůstanou u 501..
Kdo z nich je zrádce? Kdo z nich je ten hodný?
Na začátku byli na jedné straně.
Rozkaz 66 je rozdělil na zlé a psance.

Vůbec netušil, co se děje. Přišli si pro něj ozbrojenci v brnění a odvedli ho. Prý za vraždu nějakých lidí, jejichž jména nikdy neslyšel.
Postavili ho do řady se čtyřmi chlapíky v podobně ošuntělém oblečení, jako měl on sám. Pak přivedli dalšího člověka.
"Dobře si je prohlédněte, pane Tully. Kdybyste mezi nimi poznal vraha vaší sestry a synovce..." řekl jeden z ozbrojenců.
"To je on! Walder Frey!" ukázal na něj ten chlap.
Konečně to pochopil. Walder... S Walderem měl vždycky jen potíže... "To je hrozný omyl! Walder Frey je mé dvojče. Já jsem Argus Filch a jsem školník v Bradavicích."

Oči bez výrazu upřené na prasklinu vedle lustru, z koupelny se ozývá pískání melodie s Deadpoola. Myšlenky se v hlavě rvou a nikdo nevyhrává.
Ve čtyři měli jít se Šárkou do botanický. Přišla o deset minut později, ale namísto obvyklého „Ahoj“ - „Ahoj“ mu nějakým svým judo kouzlem podrazila nohy, zasedla ho a pak už se vlastně ani nebránil. Nebránil se potom ani v kuchyni, ani v obýváku…
Šárka? TA Šárka „pusu až po svatbě“?
Hedvika mlčky zavrtěla hlavou a schovala lahvičku mezi prsa. Ne, ještě ne… ještě učitel tělocviku a ten desetibojař z vedlejšího vchodu. Potom se smí Šárka vrátit.

"Jak povídal Pepé, holku by za trest přeřadili," řekla Dara. "To nemůžeme dopustit."
Alex si vzpomněl...
-Měls štěstí, Alexi, žes přišel sem. Některý úseky jsou drsný. Nováčci, hlavně mladí, jsou jenom hračky. Jdou z ruky do ruky, dokud nezešílí, nezabijou se nebo nepřijde někdo lákavější.-
-Jiný lidi?-
-Lidi jsou všude stejný. Tady nebo tam. Myslím, že každej člověk je sám v sobě dvakrát. Pod tlakem se buď stane zlej, nebo ne.-
-Tady ne?-
Dara se zamyslela.
-Tady je předákem Pepé. Pepé je celej, nerozdvojenej. Stará se vo každýho. Udělal z nás rodinu.-
Alex se postavil vedle Dary.
"Souhlasím," řekl krátce.