V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Vznik kouzelného portrétu tvoří řada dokonale koordinovaných kroků. Jako první dá malíř obrazu kontury (poznámka: malířské nadání není nutné, ovšem nikoli nevýhodné). Alchymista a mistr formulí pak provedou extrakci hlasu, gest, pohybů tváře. S každým detailem roste věrnost předloze. Poslední krok je připojení vzpomínek z doby vzniku portrétu. Ty se do obrazu vmalují až po smrti.

Lucius Malfoy se probral v novém světě. Před sebou měl svou pracovnu. Jiný, mladší Lucius Malfoy nahlížel do portrétové chodby plné předků. Když v domě ani společnými silami neobjevil žádnou starší verzi sebe, došlo mu, že tu zatracenou cestu za mocí nejspíš pořádně zmatlal.

Pratetička Muriel byla ta poslední, kterou by si kdo dovolil označit za svobodného ducha. O to víc rodinu překvapilo, když přede všemi odmítla Trudinu žádost o ruku, odešla do ložnice a zamkla se tam.
Na výzkumnou misi vyrazil Artur. Po půl hodině vyjednávání ho pustila dál.
„Nemůžu si Gertrudu vzít,“ vysoukala ze sebe, „protože jsem asi ještě vdaná.“
Arturova čelist upadla na podlahu a odpochodovala z patra na dvorek.
„Můj dobrý známý chtěl v soutěži vyhrát koště, já sadu kotlíků, a účastnit se mohly jen sezdané páry.“
„Proč jste se pak nerozvedli?“
„Zbláznil ses? Já ty kotlíky pořád používám!“

Chtěla být svobodná. Celý život, ale zvlášť po svatbě. Přemlouvala samu sebe, aby zůstala. Vydržela to čtyři celé roky, než nadšeně kývla na práci s odbojem ve Francii.

Návrat byl hořkosladký. Nezměnila se, ale Rabastan ano. „Nechci už dalšího haranta, chápeš to?!“ zařvala na něj na vrcholu hádky. Pohled v jeho očích jí řekl všechno, co potřebovala vědět.

Rozvedli se na desáté výročí svatby. Robert samozřejmě zůstal s otcem. Neprotestovala. Odstěhovala se do vlastního bytu a žila si, jak chtěla.

Ve Věštci jednoho rána objevila svatební oznámení. Rabastan Lestrange a Charity Burbageová. Svoboda ji drapla pod krkem a uškrtila ji.

Ve válce umění umírá. V Raddleově vzkvétalo. A v případě Billa Weasleyho byly múzy to jediné, co mu kromě péče o mladší sourozence pomáhalo přežít. Než všichni odjeli do Bradavic. Pak už měl jenom múzy. A drogy a chlast.

Když umřela máma, rozpadl se mu svět. Když přišel o hůlku, ztratil sám sebe. Na baru s hezkou holkou mohl zapomenout, i když jen na chvíli a jen před někým, ke komu neměl v úmyslu se vrátit. Divoké mládí vynucené smutkem nezůstalo bez následků. Když se po pádu režimu začal dávat dohromady, dělal to už jako nevědomý otec tří malých dětí.

Justin si návštěvou u svatého Munga vůbec nebyl jistý. Ale když ho Grangerová pozvala, nedovolil si odmítnout.
„Justine!“ vrhla se mu s širokým úsměvem kolem krku, když ho ošetřovatel přivedl k ní do pokoje. Jakmile se za nimi zavřely dveře, okamžitě ho pustila. „Musela jsem říct, že jsi kamarád.“
Nabídla mu židli. Daleko od sebe.
„Řekneš mi, co se tu noc stalo,“ začala bez obalu. „Musíš něco vědět, kdyžs mě našel na věži.“ Odmlčela se. „To mi řekli. Proto jsem tě sem zavolala.“
„Ale já…“
„Mám v hlavě hrozný zmatek, Justine. Vzpomínky, co nedávají smysl. Jako by ani nebyly moje.“

Kingsley zažíval dokonalý večer. Experimentoval s novým receptem, míchal raritní chutě a kuriózní ingredience, napínal pravidla pečení i zákony fyziky. Právě ve svém oblíbeném hmoždíři stloukal květy mučenky se šafránem, když dostal echo o atentátu na ministra. Mučenku nechal mučenkou. Raddlea vem čert, ale jsou v tom zapletení jeho lidé. Nebo lidé jeho lidí.

Když se vrátil domů, zbytky nadějných chutí se v hmoždíři rozkládaly už tři dny. Fabian a Gideon Prewettovi, staří kamarádi, tleli někde pod Oddělením záhad, Dorcas Meadowsová, jeho nejmladší kolegyně, byla mrtvá. Držel ho jenom dobrý pocit z toho, že pomohl zamést stopy vedoucí k Longbottomovým.

„Nemůžeš jednou,“ přivítala Thursday svou matku zvedající se ze salátu, „prostě normálně přijít? Pěšky?!“
„Netrefila bych,“ odvětila paní Zabini a z lodičky si oklepala rozmatlanou papriku. „Musím říct tvému otci, aby dal konečně opravit tu protipřemisťovací bariéru.“
„Neuklízej to!“ sykla Thursday, když si všimla matčiny hůlky. „Někdo tě uvidí!“
„Ty moje mučenko umučená,“ utrousila Zara a líbla dceru na obě tváře. „Tak to ukliď ty. Postarám se ti zatím o prodej. Ts, ts, ts,“ umlčela veškeré protesty a proplula na příď.
Než se Thursday vynořila z rozšmajdané zeleniny, obsloužila její matka celou hordu uchvácených kolemjdoucích. A nechala si všechny dýška.

„Nevím, co se to s tebou děje,“ neřekl raději Avery.
„Klesá morálka,“ řekl místo toho. „Stará garda začíná mít řeči. Bellatrix by se měla zase objevit ve společnosti.“ Nikdo ji neviděl přes dva roky.

O tři týdny později se Rojvol účastnil benefice za sirotky po obětech Řádu. S manželkou po svém boku. Davy byly nadšené a nevybíravě zvědavé. Každý pohyb a každé slovo paní ministrové, zosobnění čistokrevné čarodějky, sledovali jako ostříž. Neudělala jedinou chybu, oslňovala svou krásou, neměnnou a neuvadající, svým konverzačním talentem, svou aurou nedotknutelné dokonalosti. Avery ale věděl svoje. Ať už Raddleovi dělal společnost kdokoli, nebyla to Bellatrix.

Belinda je slabé dítě.
Bellatrix, její druhá snacha, je silná, z dobrého rodu, z čisté krve.
Belinda je slabá kvůli svému otci.
Morfin a otec měli pravdu, mudlovská krev všechno pošpiní.
Snacha chce dát Rojvolovi syna. K čemu to bude? Jeho krev bude tak jako tak bláto.
Krev Bellatrix je lepší než synova, musí jí říct, do čeho se pouští.
Jak jí pletky s mudlou nijak nepomohly. Jak ji tíží, že zradila samotného Salazara Zmijozela.
Ano, snacha má právo vědět, proč je Belinda tak slabé dítě.
Rojvol to musí pochopit. Jedná jen podle starých pravidel. Musí. Musí. On to pochopí.

Amélie se přemístila do svého bytu, srdce jí tlouklo jako splašené, před očima důkazy toho, co udělala. Podlomily se jí nohy a ještě před dopadem na podlahu se divoce rozeštkala. Nikdy, ani v nejdivočejších nočních můrách… Co to provedla? Jakým právem?!

***

Opatřila si seznam všech zodpovědných. Všech „vědců“, kteří zničili šikovného, chytrého, krásného kluka. Zrůdy si spravedlnost nezaslouží. To ona bude spravedlnost, když Raddleovy soudy své lidi nesoudí. Najde je všechny. A potrestá. Bez rozdílu.

***

Ministryně kouzel Bonesová po nástupu do funkce trvala na těch nejčistších procesech se zločinci minulosti. Jako by všeobjímající spravedlností mohla vykoupit všechny své vedlejší ztráty.