Dobrá znamení

„Taky jsem jednou dělal dohazovače,“ přiznal Azirafal. Seděli spolu na zahrádce výletní restaurace nad třetím pivem (pil Crowley, Azirafal jen koukal, ale na anděly působí zřejmě i to).
„Víš, správce Abrahamova domu nebyl moc schopný. Tak mu šéf slíbil, že to má nechat na něm, pošle mu anděla, kterej vše zařídí. Rebeka měla ale tři nápadníky, od jednoho jsem dostal přes hubu, neměl k andělům žádnej respekt. Lábanovi jsem pak musel složitě vysvětlovat, že i když se sestra vrací se zlatem, není žádná kurva ... A to načasování! Musel jsem hodinu zabavovat pět dalších holek, které se taky chystaly k prameni ..."

Zvedl oči k nebi a ono mlčelo. Prázdno se táhlo hluboko do vesmíru. Samota se mu snažila dostat z těla a vylétnout hledat, co ztratil. Skrz maso a kůži. Vypalovala mu oči zevnitř.
Přál si, aby jiní zažívali to samé. Aby jí vlastními nehty museli vyškrábat cestu skrz kůži. Nebo proříznout krásným lesklým nožem. To by je naučilo ho chápat. Nebo alespoň křičet hlasitěji než on.
Azirafal se probudil se zpoceným čelem. Otevřel oči do daleko méně osamělé tmy. Nenáviděl sen o Pádu. Nutil ho mít soucit s bytostmi pekelnými. Nebo alespoň uvařit Crowleymu horkou čokoládu. S chili a tequilou.

Nespočetné eony věků - den první
- Důsledně se vyhýbal špatné společnosti
Stvoření lidstva - den po prvotním hříchu
- Ostraha v rajské zahradě (propuštěn za ztrátu ohnivého meče)
Stvoření - 33 n. l.
- Zapomněl zavřít vodu
- Vynález komparativní lingvistiky (zhruba týden po pádu Babylonské věže)
- Udělena přísná důtka za prohlášení, že zabít kvůli dvěma městům celé moře je nefér
- Autorství knihy „100 + 1 rychlý a chutný recept z many“ (na žebříčku bestsellerů téměř čtyřicet let)
- Instruktor hry na trubku (kurz ukončen ze seismologických důvodů)
- Instruktor hry na lyru a základů poezie
- Instruktor ohnivé kaligrafie se zvláštním důrazem na výzdobu interiérů
- Strážný anděl Briana Kohna

Temný pohled ji spaloval jako oheň. Představila jeho ruce… nejen ruce…
„Dáváš mi svou vůli, své srdce, své tělo… tohle je ale pitomost…”
„Ano, můj pane,” vyhrkla. Snad si to nerozmyslí.
„Kdybys věděla, co chci…” zvedl obočí tak vysoko, že vykouklo nad rámečkem černých brýlí.
Odolala pokušení radostně zatleskat. Doufala v něco hodně zvráceného.
„Odevzdej se temnotě a staň se hříčkou mých přání,” zarecitoval.
„Ano, jsem celá tvoje! Rozkazuj, pane.”
~
„Tys ho sehnal,” zaradoval se Azirafal. „Snažil jsem se ten recept dostat už z její praprababičky.”
Crowley se samolibě usmál. Technicky vzato to nebyla smlouva s ďáblem. Jen inspirace literaturou.

Kousky nebe vypadají jako očouzený střep. Na zem spadnou tak dva tři za tisíciletí. Azirafal je sbíral. Pro případ, že by se někdy mohly hodit.
Využil je ke konci padesátého sedmého století (od stvoření světa). Stálo ho to nepříjemné jednání s majitelem továrny na módní doplňky, který prohlašoval cosi o „zpovykanejch teplouších” tak dlouho, až Azirafal spáchal dobrý skutek a opatřil jeho sekretářce (která jediná věděla, jak firma funguje) životní lásku.
Crowley z nich byl samozřejmě nadšený. Zrcadlové brýle miloval a skrz tyhle na něj nemohly vidět ani duchovní bytosti. Příliš nadšený. Možná se mu po nebi přece jen stýskalo.

Některé večery
(když vzduch voní bouřkou a hlínou a vadnoucími šeříky)
cítí Azirafal zvláštní tetelící a bolavé cosi mezi hrudníkem a tím místem, kde mívají smrtelníci pupík.
V ty chvíle většinou jen tak zírá na hvězdy, potom vstane a začne hledat kousky nebe.
Hledá kousky nebe v upištěných chorálech, hlasitém předčítání Bible, pálení kadidla, varhanách a chválení jména Božího. A když má náladu, střihne si Zdrávas Maria v patnácti světových jazycích.
A svět je hned hezčí.
Ne, že by byl takový fanoušek nebe.
Jen se mu prostě docela dost líbí ta roztomilá vráska, která Crowleymu vyskočí na čele, když sakruje.

Někomu prý na jednom rameni sedí anděl, který ho podporuje v dobrých činech, a na druhém ďábel, co svádí ke špatnostem. Ona měla Azirafala s Crowleym, kteří se zásadně shodli.
Například o svaťáku se rozhodovala, jestli vyrazí na koncert nebo se ještě chvilku bude učit. Skončila v posteli s novým Ecem, který měl skoro tisíc stran a ani nebyl v povinné literatuře.
Teď se ti dva objevili zas. Zrovna když přemýšlela jestli půjde na rande s Tomem - lékařem s vlastní neziskovkou - nebo s Trashem - metalistou s vlastní kapelou. Okamžitě jí bylo jasné, že skončí s Filipem - knihovníkem s vlastním foodblogem.

Černé sluneční brýle sice nosil hlavně proto, že to bylo cool, ale v tuhle dobu se dokonce hodily prakticky.
„Dvanáctá hodina,“ zbystřil Crowley zničehonic a zatrnulo mu v zádech.
Azirafal, který seděl na lavičce náměstí hned vedle ďábla, pohlédl na hodinky.
„Ne, myslím jako přímo před námi.“
Azirafal zvedl oči a posunul si brýle po nose. Rozpáleným náměstíčkem se vlekla stařenka horoucně mávající holí s velikou nákupní taškou. S vrásčitých úst se jí řinul nepřetržitý proud nadávek na vše kolem.
„To vypadá skoro jako další apokalypsa. Ta je od vás?“ zeptal se Azirafal.
„Ne, ta bude od vás.“
„To zrovna.“

Chtít se učit plavat byl pitomý nápad, proletělo Crowleymu hlavou dřív, než dopadl do vody.
Stihl ještě třikrát zhanobit jméno Boží a potom se nad ním hladina definitivně zavřela.
Když už polykal ďáblíčky, chytil ho kdosi za ruku.
„Takže teď jsem něco jako tvůj anděl strážný?“ zapředl Azirafal s andělskou nevinností. To už byli na břehu.
Crowley se nonšalantně klepal v osušce. Černé, samozřejmě.
„Dr-r-r-rh hu-bu.“
„Pitomče. Málem jsem ti musel dávat první pomoc,“ zehučel anděl.
„Fuh. Dýchání z hú-úst ho hú-ú-úst...“
„Nechutné.“
„Ho.“
Ticho.
„Naprosto."
Ticho.
Potom mu Azirafal cvrnkl do nosu.
„Ale stejně jsem rád, žes to přežil...“