Padesát odstínů...

Temný pohled ji spaloval jako oheň. Představila jeho ruce… nejen ruce…
„Dáváš mi svou vůli, své srdce, své tělo… tohle je ale pitomost…”
„Ano, můj pane,” vyhrkla. Snad si to nerozmyslí.
„Kdybys věděla, co chci…” zvedl obočí tak vysoko, že vykouklo nad rámečkem černých brýlí.
Odolala pokušení radostně zatleskat. Doufala v něco hodně zvráceného.
„Odevzdej se temnotě a staň se hříčkou mých přání,” zarecitoval.
„Ano, jsem celá tvoje! Rozkazuj, pane.”
~
„Tys ho sehnal,” zaradoval se Azirafal. „Snažil jsem se ten recept dostat už z její praprababičky.”
Crowley se samolibě usmál. Technicky vzato to nebyla smlouva s ďáblem. Jen inspirace literaturou.