DMD č. 10. pro 10. 4. 2016. Téma: Etymologie slova džin

Džinnnn. Džinnnn. Džinnnnnnnn. Gong zazněl a než se vzduch přestal chvět kovovým zpěvem, vstoupil vezír. Schopný muž, který dokázal zařídit cokoliv, znal každého a sehnal všechno.
Občas se cítil unaven. Hlas gongu jej budil ze sna ráno i během noci, když sultán nemohl usnout, volal jej od poledního jídla a zvedal jej z osvěžující lázně. Byl natolik spjat s tím zvukem, že ho posměváčci nazývali džinem.
Vezír přemýšlel o odchodu na odpočinek. Nechce už bohatství ani slávu, jen klid. Řekne si o něj hned – třeba bude sultán mít dobrou náladu a nepoužije kouzelnou hůlku.
Bohužel toho dne sultánovi nechutnal oběd.

Posledních pár dní bylo senzačních.
Nejdřív vykouklo sluníčko.
Pak táta dotáhl velkou hromadu třísek. Moony si na nich ustlal, voněly stejně jako les, ve kterém žil jako malé koťátko.
V pátek byl celý den sám, ale zato přijela máma. Byl rád, na rozdíl od táty si s ním ráda hraje na myšičku.
V sobotu řešili něco s nějakým džinem, prý odkud to slovo pochází, zatímco na ně mňoukal, že chce konzervu.
Nevšímali si ho.
Snažil se jim to pak říct celou noc, ale nechápali to.
"Tak chytré kočky, a nerozumí tak jednoduché věci," myslel si.
Ale tu konzervu nakonec dostal.

Nikdy nevadilo, že nemluví oficiálním jazykem. Tedy, on mluvil oficiálním jazykem, jediný problém byl v tom, že existovaly dva oficiální jazyky.
Ten druhý se odmítl učit už v raném věku, sváděje to na nechuť k utlačovatelům. Popravdě řečeno tím maskoval svůj strach, že se zjistí, že je na jazyky pitomý.
Všichni si zvykli, že on prostě anglicky neumí.
Na Vnějších ostrovech to nebyl problém.
Jenže potom narukoval... na pevninu.
A něco mu bylo divné. Skutečně existovala hodnost génia? Proč říkají tomu šedovlasému, co na ně řve, sàr-ghin?
Vlastně ani nebyl daleko od pravdy. Jejich výcvikový seržant byl svým způsoben génius.

Na začátku byla náhoda. Potkala jsem ho ve starožitnictví nad zaprášenou olejovou lampou. Hledala jsem zrovna dárek pro Boženku, svoji nejlepší kamarádku už od školky.
Tenkrát jsem se zakoukala do jeho černočerných očí, podlehla kouzlu sametového hlasu... vyměnili jsme si telefonní čísla.
Následoval románek plný vášně. Měl tak úžasné charisma. Nechala jsem se úplně strhnout. Bývalí přátelé a moje koníčky už pro mne neznamenaly nic.
Dokonce ani na Boženčinu narozeninovou párty bych bývala nešla, ale měla jsem pro ni delší dobu koupený dárek. Úžasnou olejovou lampu.
Víckrát nezavolal. Tohle bych do Boženky nikdy neřekla.
Už mu v duchu neříkám miláčku.

"Hele, Džin už jde."
"Víte vlastně někdo, proč se Probodnutému říká Džin?"
"Džin je nadpřirozená bytost z arabských pohádek, co ti splní tři přání."
"To vím, ale na něj mi to moc nesedí. Nebo tobě někdy splnil aspoň jedno přání? A jako Arab taky moc nevypadá."
"Neříká se mu totiž Džin ale Gin, což je alkohol z jalovce. A kdo jiný by se měl jmenovat po chlastu, ne?"
"To je ale taky blbost, on přece pije jenom vodku."
"Pravdu máte vlastně trochu všichni. Říká se mu Džin, ale kvůli tomu, že se ho snaží na dně všech těch flašek najít."

Dlouho netušila, kde se vzal džin. Slýchávala to slovo, když zmateně klopýtala zaprášenými uličkami, občas proběhlo okolo ní jako nejnovější zpráva, někdy zakotvilo v novinovém článku, který se týkal jejího vztahu. Nechápala to. Neměla přeci jenom nic společného s těmi prapodivnými duchy uvězněnými v lahvích, co plní přání. Nebyla ani modrá! A přesto se jí ta přezdívka vžila, někdo ji přišil jako cejch a ani peníze jejího snoubence ji nemohli odpárat.
Ptáte se proč? Zjevila se z ničeho nic, nechtěná, nečekávaná. Omámila bohatého muže nereálným příslibem. Zůstávala zavřená před zraky obyčejných lidí ve zlaté kleci. Ale hlavně – toužila po svobodě.

Rodinka sedí v restauraci, Zdirad vehementně předčítá jídelní a nápojový lístek. I tam, odkud rodiče určitě vybírat nebudou.
"Gin be-e-fe-a-ter", slabikuje.
"Čte se to džin bífítr", opravuje Pankrác.
"Jako ten džin z pohádky?"
"Ano, mají hodně společného. Oba jsou v láhvi a mohou být hodní či zlí."
"Tatínku..." mírní jej Jenovéfa, ale Pankrác pokračuje:
"Ovšem lihoviny jako džin jsou většinou zlé. Zničí člověka k nepoznání, když to s nimi neumí. Beefeater znamená pojídač hovězího a svádí to k myšlence dát si jej k té námi vybrané roštěné. Přesto si dám jen jedno pivo jako digestiv a maminka ani to ne."

Amras kouřil a prohlížel své nové fotky pro jeden kalendář. Byl docela spokojený a ještě spokojenější byl s balíkem peněz, co za ně dostal.
„Tobě nevadí, že si tě někdo prohlíží?“ zeptal se Caranthir, který seděl vedle něj na posteli.
„Co by mi mělo vadit?“ zeptal se Amras.
„No, že tě vidí nahého,“ dodal.
„Vždyť mám kalhoty.“
„Ale je ti vidět... no džin,“ ostýchal se Caranthir a hledal popelník. S tím si Amras starosti nedělal, klepal popel na koberec (hospodyně to přece uklidí).
Amras zvedl překvapeně obočí a řekl: „Džin? Ty tomu proboha říkáš džin?“
„No přece džin od džín.“

Proč se džinovi říká džin?
Možná proto, že pil gin.
Možná ho vypil tolik,
že začal věřit, že je džin.
Nebo si přál další gin,
ale svět ho špatně pochopil
a tak se z něj stal džin.
Byl jako Kafka, který nechtěl
stát se slavným autorem
a chtěl své listy zlikvidovat
Však svět ho špatně pochopil
a myslel, že snad je chtěl zpublikovat.
A tak radši nebudu pít gin,
aby se ze mě nestal džin.
A své listy dám sama zlikvidovat,
aby mi je kamarád nedal zpublikovat,
protože mě nepochopil.
Stejně jako já nechápu,
proč se džinovi říká vlastně džin.

Jakmile vyšlo slunce, nedaleko trojice dobrodruhů se leskl neznámý předmět. Ještě větší byl pak lesk v Edwinových očích, když ho spěšně ukořistil.
„Láhev s džinem!“ zvolal a Edvin zbystřil, „tak jim říkají v Calimshanu, kde to znamená něco jako skrytý pokušitel, pro nás vzdělance jsou to elementálové chaosu s povinností plnit nálezcům takových lahví přání. Strašlivě vychytralí, takže vy dva hňupové laskavě držte hubu a nechte mluvit mě.“
Dramaticky se odmlčel, láhev odšpuntoval a... nestalo se vůbec nic. Brzy zjistili, že je uvnitř jakýsi alkoholický truňk vonící jalovčinkami.
Což pány čaroděje moc nepotěšilo, ale Edvinovi se tím přání dokonale splnilo.