Krutá budoucnost

"Ze všech hrozných učňů a akolytů co jsem kdy učil, ty snad musíš být nejhorší! I mezi nimi bys byl na posledním místě!" zuřil mistr. "Pochopím chybu z nedbalosti či neznalosti, ale tohle? Takové opovržení našimi tradicemi a rituály? Každý rok je to stejné, každý rok je třeba nový materiál a ty přijdeš s tímhle? Četl jsi vůbec Svaté příkazy?!"
"Ale nikdo mi nedokáže říct, co je na tom tak špatné... Zachovali se jenom střípky, možná nám chybí nějaký kontext..."
"Je to TABU! A jestli tě ještě jednou uvidím napsat něco o 'Růžovém lízátku profesora Snapea, příští duben si neškrtneš!"

“Nyní, jako zlatý hřeb večera ku příležitosti pětistého výročí založení republiky - Michal David!”
Zřízenec s rudlem na pódium vyvalil zapečetěnou pozinkovanou bednu a kleštěmi ucvakl zámek.
Z bedny se vyvalil mrak mrtvolného puchu, následovaný zpěvákem. Nazelenalá kůže na něm jen visela a světlo se odrážela na kovových sponách které ho držely pohromadě. Otevřel ústa ke zpěvu a publikum ztichlo v očekávání.
Ze zpěváka však vyšel zvuk, jako když se drátěnkou jezdí po skle. Zahřmělo a nebe se zatáhlo. Začala pršet krev a odkudsi se přihnala oblaka kobylek, aby začala spásat publikum. Vypukl chaos a panika.
Michal David začal okusovat zřízence.

“Sakra, sakra, sakra!”
Vynálezce v bílém plášti zaplul za převržený stůl.
“Braka braka braka!” ozvala se série výstřelů a ze zdi nad vynálezcovou hlavou se sneslo krupobití rozbité omítky.
Do ticha se ozvala série kročejů a stůl byl smeten na stranu. Nad vynálezcem se tyčila ocelová konstrukce robota, jeho nejnovějšího vynálezu. Robot pozvedl ruku se zbraní a druhou zacvakal uzávěrem.
“Jsem tvůj stvořitel! Přece mě nemůžeš zabít, měj slitování!” škemral vynálezce.
“Inicializuji detekci emocí!”
Robot se toporně zastavil a setrval několik okamžiků bez hnutí v jedné poloze.
“Hledám slitování! Eror! Slitování nenalezeno!”
Zdemolovanou laboratoří se ozvaly výstřely a bublavý výkřik.

„Co hodlají s námi činiti ti nevděční podivíni?“ pobouřeně zvolal Karel Martel, sotva za ním a mušketýrem zapadly dveře cely.
„Slyšel jsem slovo karanténa, můj pane. Na čtyřicet dnů nás zavřou, abychom nákazu nešířili.“
„Já nejsem chorý!“ zvolal rozhněvaný Karel.
“Ani já,“ odvětil mušketýr. „I slovo deratizace a převýchova jsem zaslechl. Přitom oni sami by léku potřebovali!“
„Ba věru, velmi chorý musí být tento lid, když muže od ženy poznati nelze. A nás by chtěli přizpůsobit obrazu svému? Nikdy, jakože je bůh nade mnou!“ zahřímal Karel.
„Nikdy! My se nedáme!“ zvolal mušketýr a tasil kord. „Rozkazuj, pane, ať slavně zvítězíme!“

Detektor citov, návod na obsluhu.

Detektor sa používa rovnako ako obyčajné okuliare. Na ich čistenie používajte výhradne priloženú utierku! Použitie obyčajného kapesníka alebo mydla môže okuliare poškodiť a spôsobiť nesprávne fungovanie!

Pred prvým použitím je nutné detektor nakalibrovať. Dôrazne nedoporučujeme k tomu účelu použiť manželku. Ideálna je nezaujatá blízka osoba. Detaily na strane štyri.

Po nasadení okuliarov máte možnosť detektor zapnúť alebo vypnúť pomocou bočných tlačítiek.

Po zapnutí získajú okuliare zafarbenie podľa citov osoby, na ktorú sa dívate. Presný popis farieb na strane päť.

Detektor je zakázané používať za účelom podvádzania v pokri! Naši testeri sa zo zranení
ešte liečia..

Ve tři další pracovní pohovor.
Uchazečka představovala trochu sporný případ. Vzdělání spíše nepraktické. Některé znalosti a pracovní zkušenosti užitečné. Kariéra zatím nepříliš úspěšná.
Vypadala vlastně docela příjemně. Jenže poněkud... podezřele.
Poslušně nastavila zápěstí. Personalistka jí ho ovinula snímacím poutem a spustila detektor.
Hned bylo jasno. Vysoká hodnota nepřijatelných emocí. Strach, nervozita, nízká sebedůvěra.
Pohovor se pomalu odvíjel. Hodnota nepovolených emocí klesala, uchazečka měla zřejmě dojem, že jde všechno dobře. Ukazoval se mírný nárůst naděje a sebedůvěry. Nedostatečný. A pozdě.
Personalistka sice pro jistotu výsledky zkonzultovala s vedoucím, ale stejně věděla, jak rozhodne. Někoho takového jejich perspektivní dynamická firma rozhodně nepotřebuje.

Slavnostně zprovoznili bránu umožňující přesuny mezi časy i mezi světy. Avšak bezpečnost především. Portál hlídalo elitní komando, aby zabránilo případnému průniku nebezpečné nákazy.
První prošel statný muž.
„Důvod cesty?“
„Na pomoc spěchám, slyšelť jsem, že Saracéni zle křesťanské národy sužují. Jsem Karel, Martel zvaný.“
„Xenofób!“ zaječelo uniformované stvoření, které by v dřívějších omezených dobách bylo nazývané ženou. Karel putoval do karantény.
„A ty?“
„Mužové prý mužnosti pozbyli a neví, kterak dámu svého srdce dobýt,“ pravil muž s kordem.
„Šovinista!“ zaječela uniforma. Mušketýr následoval Karla.
„Co ty?“
„Před černou smrtí prchám, celé město už vymřelo.“
Mávli rukou a nechali ho jít.

Dítě, ta tabula rasa, je Vaším jedinečným formátem pro sebeprezentaci. Od toho, co má na sobě, po to, jak se chová, je dnes a denně prostředkem pro to, jak Vás hodnotí druzí jako ženu, matku, partnerku. Chcete být ta, na jejíž názor se všichni ptají, nebo bláznivá šmudla, které se vyhnou obloukem? Každé dítě někdy vypadne z role. Nechte své ratolesti pro jednou doma. S dítětem od nás uděláte ten pravý dojem, vždycky bude vypadat stylově a chovat se, jak si budete přát. S naším výrobkem se za Vámi budou ostatní matky otáčet, budou Vám závidět, budou chtít být Vámi!

“Vítejte ve čtyřicátém miléniu!” hlásala obrazovka nad kryogení komorou.
Z ní se vypotácel muž navlečený do nemocničního anděla. Nejistým krokem sledoval šipky do procesní místnosti. Tam ho již čekal zřízenec.
“Jíst! Potřebuju jíst!” přerušil příchozí jakoukoliv naučenou řeč zřízence.
“Ale jistě, hned to bude,” usmál se zřízenec. “Jistě rád uslyšíte, že se vědcům podařilo uchovat pochutinu z vašich časů. K obědu dnes bude koprová omáčka. Vlastně ke každému obědu - nic jiného nukleární zimu nepřežilo.”
“Koprovka?!”
***
Ze zápisu obsluhy kryogení komory: “Subjekt se rozeběhl proti oknu a vyskočil z devatenáctého patra. Doporučuji instalaci nerozbitného skla, tento týden to je už šestý.”

Aktuálně z Prahy. Navzdory současné situaci byl dnes pan premiér viděn, jak využil pěkného počasí a vyrazil si do přírody ukázat Markovi motýle. Bohužel bez ochrany nosu a úst. Na první varování strážníků řekl „Sorry jako“, vzal si respirátor FFP3 a odešel. Za chvíli ho strážníci opět potkali, jak olizuje zmrzlinu, vymlouvá se, že je vedro, zmrzlina se do respirátoru nevejde, není jeho, všetci kradnú, iba on čerpá. Pan premiér dostal výtku a varování, že při příštím přečinu policisté zavolají Monice.
******************************************************************************
Podle našich nejnovějších informací se na ministerstvu vnitra jedná o možnosti privatizace policie a jejího začlenění do holdingu Agrofert.