DMD č. 4. pro 4. 4. 2016. Téma: Oděl se do oceli

Prsten na jeho ruce modře zajiskřil. Kámen zareagoval na blízkost vodního udroje. Jáchym si jej otočil kamenem do dlaně a sevřel ruku v pěst, dříve, než si toho družina stačila všimnout. Unavená Marie v sedle před ním poklimbávala. Pomyslil krátce a s bolestí, na to, že už ji možná nikdy nespatří. Pohladil dceru jemně po vlasech a zašeptal jí do ucha pár slov. Svezl se z koně a počkal, až skupina zmizí v temnotě. Vykročil směrem, který mu naznačil prsten. Prošel pod vodopádem. V jeskyni pohlédl na zbroj zlatou a stříbrnou. Oděl se do oceli. Přišel čas splatit starý dluh.

První dveře byly z pružinové oceli, aby odrazily její troufalou lásku.
Druhé dveře byly z damascénské oceli, aby jí dal najevo, o kolik společenských vrstev ji převyšuje.
Třetí dveře byly z nárazuvzdorné oceli, aby snesly její vztek.
Čtvrté dveře byly z nerezavějící oceli, aby vydržely déšť jejích slz.
Páté dveře byly z žáruvzdorné oceli, aby odolaly jejímu odhodlání získat ho stůj co stůj.
Zámek šestých dveří se otevíral jeho prstenem, vymámeným v loži.
Sedmé dveře byly z papíru, aby skrz ně uslyšel jejich syna.
Osmé dveře otevřel sám a šel jí vstříc, aby ho pocelovala.
Žádné další dveře nebyly potřeba.

Tohle bylo ono. Pocit, na který celý život čekala. Cítila se dokonale obrněna pro cokoliv, co ji mohlo potkat, a připravena pro jakýkoliv boj.
Tohle muži nemohou poznat. Možná je to důvod, proč byly ženské bojovnice v bitvách tak úspěšné. A taky proč jich bylo tak málo. Vyrobit takovou dokonalou věc vyžaduje mnoho kvalitního kovu a spoustu pečlivé práce dobrého řemeslníka.
Magráta si naposledy srovnala hrudní plát své zbroje a postavila se před zrcadlo v nejlichotivějším úhlu.
Žádný muž nikdy nemůže poznat ten skvělý pocit, sebevědomí a jistoty, který lze získat, když konečně najdete a vyzkoušíte svou ideální velikost podprsenky.

„Jsme tedy dohodnuti,“ oznámil Edwin Edvinovi a začal jako správný megaloman korzovat mezi stromy, takže druhý čaroděj mohl nenápadně sbalit houbu sváru. „Pokusím se tě dostat zpátky do tvé trapné sféry, výměnou za hromadu zlata a pomoc v takové malé záležitosti, jejíž detaily bys stejně nepochopil.“ Nato sáhl do svého bezedného pytle a začal lovit části zbroje.
„Pro začátek budu potřebovat ochranu.“
V jeho řeči to byl jasný pokyn, aby si to ten pitomec oblékl a koukal za něj nasazovat krk. Edvin však jakožto bůh básnictví, pivovarnictví a antikoncepce hovořil řečí jinou a bez zaváhání podával mágovi jakýsi podezřelý čtvereček.

Plave si rybka v rybníce,
život ji těší nejvíce,
a že má radost z plavání,
Pustí se do zpívání:
Já jsem ten kapr Augustus,
mám stříbrozlaté šupinky,
já jsem ta ryba, co má vkus,
k hladině pouštím bublinky.
V ůstí rybníka se umeju,
štice se se s klidem vysměju,
říkám jí, jen si mě chyť,
tu z hladiny se spouští síť.
Výlov rybníka je u konce,
teď rybičko jdi do hrnce,
i s dokonalým vkusem,
staneš se masa kusem.
Teď když jsi zcela pečená,
víme všichni co to znamená,
všechny dnešní výlovky
půjdou hned do plechovky,
rybárna Augustus je proslavená.

"V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři." Izajáš 27,1
Byl dost chytrý, aby chápal význam slov jako víra, dobro, hrdinství nebo metafora.
Byl dost starý, aby si uvědomoval své místo v Hospodinově plánu.
Byl obdařen dostatečným množstvím rozmanitých hřiven, aby takový úkol mohl splnit.
„Draky je možné porazit, Georgiosi,“ pronesl mladý muž pevným, povzbudivým hlasem ke svému odrazu ve stříbrném hrudním plátu.
Oděl se jako rytíř (do odhodlání, odvahy, oddanosti cíli a do ocelového brnění) a vydal se na cestu.
Jednou mu budou říkat svatý.

Chtěl být originální, ale zase ne natolik, aby to vyčnívalo. Týmový večírek v převlecích. A vítěz dostal jako výhru poukaz na dovolenou ve slušné hodnotě. To už stálo za to trochu nad tím popřemýšlet. Nejprve vyzkoušel klasiku typu superman, batman a spiderman, ale vypadal v tom jako divný nagelovaný chlápek. Ani s indiánským a kovbojským převlekem nevypadal o moc lépe. Zavrhl i pirátské oblečení, starwars a podobné stylové věci. Pak zkusil obléknout se podle jednotlivých módních vln, ale pořád mu to nepřišlo to pravé ořechové. No musí jít dále do minulosti - oděl se do oceli. Jako novodobý rytíř byl spokojený.

Než se na nádraží objevila ta podivná kovová socha muže v životní velikosti, myslel jsem, že už mě nemůže překvapit vůbec nic. Ani kdyby do kostelních lavic zasedla celá banda mladýho Jonese a do konce nedělního shromáždění vysekli každej jedno proroctví.
„Kdo to je?“ obrátím se na radního Jeffersona a zamyslím se. „Vypadá jako náš Alonso. Ale že by zrovna lihovarník zasloužil vlastní sochu...“
„Obávám se, že to je náš Alonso.“
„A kdo ho sem dal?“
„Přijel ranním vlakem ze Chicaga. Na zádech měl vzkaz: Do mé rodiny už nepatří.“
„A podepsal se pod to někdo?“
„Nějaký Capone. Znáte ho?“

Žil, byl jednou jeden mladý muž. Pocházel z bohaté rodiny, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, a i když se brzy ocitl bez rodičů, vyrostl obklopen přepychem. Převzal a nadále budoval mimořádně výnosný podnik. Měl vysoké IQ a nesnášel hloupost. Vyznačoval se sebestředným chováním, pohrdlivým přístupem k okolí, pyšnou arogantností a celkově špatnou morálkou.
Nestál vždy na té správné straně. Nevydal se do světa, aby si dobyl srdce krásné dámy nebo vykonal převeliké činy. Neputoval za poznáním, ačkoliv toho se mu tedy nakonec dostalo. Přesto se, oděný v brnění jako rytíř z dávných časů, stal hrdinou.
Osudu a Stanu Lee neporučíš.

Oděl se do oceli,
ocel jej snad zocelí.
Brnění je dobrá věc,
toto není žádný hec.
Oceli nebo litiny,
případně kovů slitiny.
To vše pravý muž miluje,
též škorně z kovu nazuje.
Na hlavu z téhož přilbici,
a vůbec výstroj řinčící.
Oděn v takovém šatu,
nepřipomíná už vatu.
Omyl, rytíři hrdý,
musíš být jinak tvrdý.
Ten titul muž železný,
to úplně jinak zní.
Plavání, kolo plus maratón,
toto dnes udává správný tón.
Ocel si svlékni, trénovat začni,
a musíš býti úspěchu lačný.
Vzdálená Havaj, závod pekelný,
cíl tvůj daleký, avšak kouzelný.
Trénuj pilně každý den,
ať je z tebe Ironman!