Horáček a Pažout

Koukněte na to, řekl zálibně Pažout, když narovnal kotlety na gril, to je úplná symfónie, jak tam syčí, pravý prasečí tanec, a Horáček povídal, pamatujete, do I. B jsem s váma nechodil, byl jsem jinde, nešlo mi čtení ani psaní a soudružka učitelka pořád, koukněte na Horáčka, děti, jak může být někdo tak hloupý, pomalý, nedovtipný, já se do školy těšil, jenže po dvou měsících jsem nesnášel ani tu úču, ani šprty, kterým všechno šlo jako po másle, a to se nezměnilo, takže mi na kamarádění zbyl jenom tady Pažout, a Pažout řekl, ale stěžovat si nemůžeš, tady máš kotletku!

Jednou seděli před chalupou, která patřila Machovým, ale Horáčkovi a Pažoutovi vlastně taky, protože tam udělali všechny práce (Mach se snažil leccos okoukat v hobbymarketech, ale kdo má obě ruce levé, v hobbymarketu šikovnost nekoupí), a Mach řekl, kluci, tolik toho umíte, jak to, že jste ve škole tak vyváděli, i při pracovkách to bylo k zbláznění, a Horáček odpověděl, třeba Pažout sklouzl na šikmou plochu, protože mu bábi četla Broučky, a Pažout přikývl, to je pravda, ale Broučkům už je dobře, a co se mě týče, pokračoval Horáček, to je na dlouhé vyprávění a koukejte, jaký nese Machová kotletky!

Byl slunečný duben, ale platil zákaz vycházení, což Macha štvalo, načež řekl, koupím chalupu, na venkovský zahradě se nemusíme maskovat za bankovní lupiče, ale Horáček povídal, no ale Machu, budeš se muset maskovat za chalupáře, máš dvě vysoký školy, ale umíš se sekerou? Pilou? Šroubovákem?, a Mach se kasal, samolitr, uvidíte, a hned koupil roubenku ve Středohoří, další víkend tam zavezl kamarády a ukazoval, koukejte tu zeď, koukejte ten dřevník, koukejte tu střechu, moje práce, ale Horáček s Pažoutem řekli jenom, Sluchátko?, a sluchátko řeklo, ovšemže je to MOJE práce, a taky poslední, ať si to ten vejtaha dělá sám!

V úterý měli jít Horáček s Pažoutem k Machům, ale nechtělo se jim, Pažout povídal, dyť jsme tam v sobotu večeřeli, a Horáček dodal, a v neděli hráli deskovky, ale včera, řekl Horáček, jsme tam nebyli, no jo, řekl Pažout, ale to měl Mach schůzi bytovýho družstva a Machová učí dálkaře, hele, Horáčku, poslední dobou nás Mach pořád zve, nejni to divný?, a Horáček řekl, nojo, jestli nemají nějakou krizi, jako manželskou, a Pažout řekl, už vim, Machová chce mít dítě a Mach ne, nechce s ní být sám, to bude vono! načež Horáček řekl, doma zůstanem a děcko bude!

To bylo vsaď se, že zkrachujeme, potom dám na to krk, že mám něco horšího než rýmičku, potom tohle nepřežiju, když nám píchali uši, úplně se bojím, co přijde teď, Pažoute, jakej katastrofickej scénář máš na dnešek, řekl Horáček, ale Pažout labužnicky usrkl nedělní dopolední kávy a povídal, vsadím se s tebou o co chceš, Horáčku, že z tý kachny, co je v troubě, nezbude do večera ani ždibec, a Horáček se naoko děsil, vždyť má víc než tři kila, ale Pažout jen pokojně přikývl a dodal, a sázím se, že těch pět plzní, co jsou v lednici, padnou taky!

Aúúú, úpěl Pažout a držel se za pravé ucho, člověče, Horáčku, tys říkal, že na rýmu neumřu, ale na tohle určitě jo, moje ucho, aúúú, a Horáček zahuhňal, Pahoute, dyby si bdě dou dhýmou dedakazil, bhylo bhy lehčí dajít klíče od dauta, už je ale dám, jedeme, ale vtom se i Horáček chytil za ucho, pro změnu za levé, mdě daky dolí ducho, a Pažout řekl, vždyť tohle mají jenom haranti, ale doktor na pohotovosti povídal, kdepak, mívají to i dospělí, ale že takhle najednou oba, přece nejste dvojčata, a Horáček řekl, de, daše spojedí je mdohem duší, deda uší.

Pažout se nechal táhnout sestřenkou tu ke stánku s cukrovou vatou a tu zase dětskému kolotoči. Horáček se otráveně ploužil za nimi. Z donucení už musel absolvovat autodrom a řetízkáč. A taky sníst jednu cukrovou vatu, turecký med a mejdlíčko.
„Už půjdem," žadonil Horáček a pohledem prosil Pažouta.
„Já chci ještě štěstíčko." řekla Klára a táhla je ke stánku.
Oba si pod dohledem holčičky museli také zakoupit malé obálky.
Pažout vytáhl prstýnek a z legrace jej navlékl Horáčkovi na prst.
„Mění barvu podle nálady," vysvětlil stánkař. „Fialová znamená lásku. Nejspíš to moc nefunguje."
Horáček zrudl a Klárka se vědoucně zasmála.

To takhle přišel Horáček domů s tím, že Machovi se dali na zdravou stravu a že se jim lépe pracuje, chodí a vůbec všechno a co kdyby to s Pažoutem vyzkoušeli a Pažout na to, co je to vlastně ta zdravá strava a Horáček povídá, že třeba tá zelenina a ovoce a hlavně kopr, a Pažout se ptá, co řízek? načež Horáček, to nevím, přes Machovou by to neprošlo, ale můžeš být rád, že sis vzal mě, já ti to uznám a Pažout povídá, no, to bych byl rád i bez řízku a Horáčka to těšilo, ale pokoušet to nebude.

Horáčku, člověče, povídal Pažout, to bude ekonomickej držkopád, dyť neprodáváme kdovíkolik tejdnů, mám z toho deprési, tuhletu, hospodářskou, ale Horáček řekl, nic se nám nezkazí, a Pažout zamířil k lednici (aby se nic nezkazilo), načež se zachráněným pivem klesl do křesla, pořád mám deprési, a Horáček řekl, tak dělej něco užitečnýho, jenže co, namítl Pažout, když musíme mít zavříno, a Horáček odpověděl, třeba dělej roušky, ne, a Pažout zavrčel, z čeho asi, a Horáček povídá, máme ty růžový plyšový pouta, dají se takhle kolem uší a řetěz na pusu, čemuž se začal Pažout tak chechtat, že bylo rázem po deprési!

Já toho mám vážně dost, prohlásil Horáček, všude ponožky, a jak smrdí!, nádobí po celým bytě, postel věčně rozestlaná, co aspoň trochu vyvětrat, ale Pažout zaječel, néééé, víš, jak je mi mizerně, nejspíš umřu a ty tady řešíš ponožky, ale Horáček odpověděl, co bys umíral, máš obyčejnou rýmu, na rýmu se neumírá, načež Pažout povídal, člověče, Horáčku, aby to nebylo něco horšího, a Horáček zakoulel očima, nic ti není, rýma stejně není příznak, uvařím ti čaj, ale nehraj na mě umírání, nejsem tvoje manželka ani máma, a Pažout zachrchlal, to teda ne, kdybys byl ženská, byl bys na mě HODNĚJŠÍ!