DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

Vyklízení pozůstalosti je jako druhý pohřeb. Vyklízení pozůstalosti po Boothroydovi je jako pohřeb v muzeu kuriozit.
„Tahle tiká,“ prohlásil Tanner nad poslední krabicí.
„Pochybuju, že by nás Boothroyd chtěl ze záhrobí zabít.“
Samozřejmě, byl to jen budík. Na nukleární pohon.
„Už nikdy nezaspíš,“ řekl jsem.
„Našel jsem deštníkový samopal. Není v evidenci.“
„Starý pán ten koncept nakonec prodal.“
„Aha. No, snad je to všechno.“ Tanner si protáhl záda. Chudák, vypadal dost zaprášeně.
„Kruci, ještě tenhle nesmysl,“ ukázal na bílou bedýnku s tlačítky.
„Myslíš mikrovlnku?“
Dlouhou chvíli nikdo nic neřekl.
„Měl bych se jít vyspat,“ zabručel Tanner nakonec.
„To bys měl.“

„Mně se to líbí,“ prohlásilo Sovátko. „Rýmuje se na Sovátko.“
„Udělátko, Sovátko, myšátko, koňátko,“ mumlal Myšák. „Zvířátko. Milostnéééé zviřáááátko udělááááme z váááás, kolem hrdla dáááme pozlacený pááás!“
Jenomže to, čím začal Sovátko omotávat, nebyl pozlacený pás, ale provaz, a nevinul se Sovátku kolem hrdla, ale kolem celého těla.
Teď musím být velmi laskavé, umínilo si Sovátko.
„Myšáku, milostné zvířátko si každý představuje jinak,“ řeklo opatrně. „Ale já na tyhle věci nejsem!“
„To je poštovní postroj,“ vysvětlil Myšák. „Abys mohlo nosit vaky na zádech a nebolely tě pařátky. Nezamlouvá se ti?“
„Ne.“
„Nevadí,“ řekl myšák a odmotal provaz. „Vymyslím něco jiného.“

Liškomágové souhlasili s Evženem, že není nad čím váhat:
Hastrman, co se tu uhnízdil, nemá nic společného se spřátelenými vodníky, kteří na trhu prodávají ryby a sem tam přijdou požádat Xénii o léčivé bylinky.
Vpadl na jejich území, vyzval je na souboj. Má ho mít.
Ten večer šli v Lysolajích spát jen obyčejní.
Čarodějové horečně roztápěli kamna, přiklápěli studny a poshledávali lýkové provazy. Lýková smyčka je to jediné, co na vodníka platí.
Slyšeli ze tmy kvákavé pochechtávání.
Sleduje je? Ví, že jsou ozbrojení? Odradí ho? Nebo jak ho vyprovokovat, aby vylezl na sucho?
Sledoval.
Odpověděl.
Noc zaduněla hukotem vzduté vody.

„Jestli tohle čteš, je Rose stále naživu. Nebudu ti vysvětlovat detaily jen zmáčkni ten červenej čudlík a zachraň jí život. Vykašli se na vesmír a pravidla. Prostě zachraň ženu, kterou miluješ. Doctor,“ odložil dopis a díval se krabici s velkým červeným tlačítkem.
„Kdo to asi postavil?“
„Já.“
„Cože?! Proč by jsi něco takového vůbec stavěl?“
„Pro lásku.“
„Jakou lásku?“
„Opravdu to chceš vědět.“
„No vlastně ani moc ne, ale zvědavost mi nedá.“
„Nech mě prosím o samotě.“
„Ale.“
„Rose, ven, hned!“
Naštvaně odcházela ven z krypty.
Přemýšlel, zvažoval, počítal. Naslouchal hlasu rozumu. Po chvilce mávnul rukou a poslechl hlas srdce.

Tlusťoch předváděl svůj ďábelský smích č. 3 a s pobavením sledoval, jak se celá Rychlá Rota pomalu blíží k nádrži s neidentifikovatelnou kapalinou. Tentokrát nechtěl žádný z Tlusťochových nohsledů nic ponechat náhodě, takže všech pět členů, včetně malého Zipa, bylo pevně svázáno a nevyhnutelně odsouzeno k záhubě.
Monty Jack se snažil provazy přetrhnout silou, Chip křičel na Tlusťocha, Dale se modlil k veverčímu bůžkovi. Jenom Gadgetka byla klidná a pomaličku vytahovala ze zadní kapsičky kancelářskou sponku. Potom už stačilo, aby ji za zády šikovně spojila s knoflíkem, a než se kdokoliv nadál, provazy povolily. O zbytek se postaraly Montyho svaly.