DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

„Po tom, co se stalo, matka pověřila dohledem nad vámi mě,“ oznámil Draco s nehraným pohrdáním.
„Nechce si už špinit ruce od toho jídla, co nám dáváte?“ odfrkl si Griphook. Jeho ošklivý obličej hrál všemi barvami, ale oči mu jiskřily.
Draco pozvedl hůlku.
„Chce asi, abychom Dracovi posloužili za živé terče,“ odtušila Lenka a vykročila ze stínů s napřaženou rukou.
„Expelliarmus!“ křikl Draco. Lence z dlaně cosi vypadlo.
„Vážně jdeš proti hůlce s kamenem?“ zasmál se nejistě. Ta holka ho mátla.
„To není kámen, ale Cruxotoč. Užitečné udělátko. Jen mě zkus uřknout!“
Pan Ollivander si povzdechl.
Draco pokrčil rameny. "Crucio."

Pouta cvakla.
Sevřela mi zápěstí v ledovém stisku.
"Nač ta pouta?"
"Lžete mi, slečno Roseová, lžete mi."
"Já? Podívejte.... chápu, že tohle udělátko máte fakt rád. S pouty se dá dělat spousta... věcí..."
Sleduji jak pomalu ztrácí sebekontrolu.
Zábavné.
"Patricie, varuji vás."
"...ale já nejsem zločinec. To oni přišli do našeho domu. To oni začali bez varování střílet. Tak si sbalte tu svojí věcičku a běžte si s ní spoutat třeba svojí ženu."
Dveře se nečekaně rozletí.
Na prahu stane můj právník.
Konečně.
"Nikdy jsem nepochopil proč policisté milují zrovna pouta. Takové nepřátelské udělátko."
Nemůžu si pomoc.
Musím se smát.

Anastasia rozhodla se, že dobude svět,
pošetilý podnikatel skočil na špek hned.
Grey byl narcis od přírody, co lichotky slyší rád,
za chvíli to vypadalo, že se skoro budou brát.
Nejdřív hrála nezkušenou, ať to získá grády,
Christian byl unešený, že maj stejné spády.
Anastasia pro peníze vrtala by koleno,
Grey byl šťastný, že v posteli nemá žádné poleno.
On měl prachů pěknou kopku, neprokouk však zlatokopku.
Anastasia kapsy mastí, Gray spadl do jejích pastí.
Jak to končí s těmi kteří, v charisma své příliš věří?
Rozhodla se jednat rázně - účel činy světí,
kopla ho do udělátka na tvoření dětí.

Objev mýdla vyvolal v říši pohádek hotový poprask. Každý to chtěl vidět. Každý to chtěl zkusit. Nevyhnutelně došlo k jistým nepředvídatelným situacím...
Karkulka po aplikaci zjistila, že její oblečení ve skutečnosti není červené. Byla přejmenována na Růžovou. Vlk se spletl a sežral vílu Vohnici.
Popelka byla šokována tím, že na okouzlení prince nepotřebovala oříšky.
Otesánek místo použití mýdlo požil. Přežil.
Ježibaba se ho pokoušela nastrouhat do perníku. Vynalezla bublaninu.
Drak ho nějak... vdechnul. Dva dny jsme na něj řvali "HRNEČKU DOST!"
Bystrozraký si tím umyl oči. Ten šátek už nepotřebuje.
Po tom týdnu jsme jednomyslně odhlasovali, že tuto inovaci rušíme.

"Mithrandire?"
"Hmmm."
Podrážděné zamručení znamenalo, že čaroděj nechce být rušen, ale tak dobře ho ještě neznal.
"Co to píšete?"
Ticho.
"Omlouvám se, jestli jsem... O dýmkovém koření?"
Mohl by ho odbýt. Říct, ať nestrká nos do cizích věcí. Koneckonců byl takový.
Pak si ale vzpomněl, kdo ten chlapec je. Stačil jeden pohled do očí.
"Dýmkové koření," řekl vážně, "je nesmírně důležitá věc, když si chce jeden vzpomenout. Nebo na chvíli zapomenout. Nebo obojí naráz."
Estel se zasmál. "Už vám někdy řekli, že mluvíte v hádankách?"
Ale vzpomněl si na to ještě tisíckrát.
Obzvlášť teď, v Lórienu, na to myslel často.

,,Právě uvolňuji pojistky," řekl Algernon do mikrofonu.
,,Cože?" otočil se profesor Foot. ,,Já to vím, hlupáku. Jsem přímo tady. Opatrně!"
,,Opatrně? Já jsem opatrný."
,,Otoč tím doprava a ono se to zamkne."
,,Otáčím tím doprava. Zamyká se to," komentoval Algernon.
,,Mám to!" křičel Ringo, když kolem něj prosvištěl curlingový hrací kámen. ,,Ne, nemám to!"
George hodil znova. Ringo pobíhal zmateně s koštětem.
,,Mám to!" křičel. ,,Ne, nemám to!"
,,Díky," řekl George, když mu někdo podal další hrací kámen.
Hodil.
,,Hej!" zakřičel. ,,Je to udělátko! Ďábelská věcička! Utíkej Ringo!"
Všichni se schovali.
Tikání.
Nic.
Tikání.
Výbuch.
,,Promiňte. Bílé útesy v Doveru?"

Fëanora hledám pilně,
naleznu ho v jeho dílně.
„Otče, buď tak laskavý,
loutna žádá opravy.“
„Nevyrušuj, mám tu práci,
vyrábím nůž zavírací.“
„K čemu je to?“ hloupě ptám se,
pak na tu věc podívám se.
Tu pod hrotem šroubováku
vyjeví se mému zraku.
Otec cosi přinýtuje,
pak mi dílo představuje.
„Řezat, krájet něco chceš?
S tímhletím to dokážeš.
Navíc díky udělátku,
sundáš hravě z lahve zátku.
Vytáhneš i korek z vína,
podívej se, žádná dřina.
Když si zlomíš nehtíček,
ejhle, je tu pilníček.
Teď mi zbývá práce chvilka,
přibude tam ještě pilka.
A když se to podaří,
patent koupí Švýcaři.“

Pero se prudce zvedlo od papíru, přesto z něj kaňka neukápla.
"Čas?" zeptal se lord Vetinari.
"Pět minut a čtyřicet sedm sekund, pane," oznámil opatrně Važuzel.
"Buď stárnu, nebo té ženské někdo pomáhá," odfrkl si Vetinari a složil noviny.
Požádal Važuzla, aby se jím nenechal dále zdržovat.
Vstal a pětkrát poklepal na jedno konkrétní prkno v obložení stěn.
Vstoupil do tajné chodby.
S elegancí kočky našlapoval na správná místa správných dlaždic.
Ze stěny vystřelila rotující čepel.
Vetinari ji na poslední chvíli odrazil holí.
"Oh."
Položil noviny na stůl pokrytý plány a požádal: "Leonardo, než příště vylepšíte chodbu, laskavě mě upozorněte."

David Šedovous měl hlad. Společně s Goliášem ulovili sice opici, ale pro oba byla příliš malá. Přednost získal samozřejmě Goliáš, který měl statut alfa samce.
Davida to ale nerozčilovalo - Goliáš byl jeho nejbližší přítel. Místo toho se oddělil od tlupy a šel na své oblíbené místo. U termitiště bylo naštěstí prázdno, což ocenil. Neměl náladu na samice a vřeštění mláďat.
Utrhl zuby stonek trávy, pečlivě ho očistil a strčil do hnízda. Chvilku v něm pohyboval a ven vytáhl stéblo obalené lahodným hmyzem. Celé ho olízl a dobrotu pořádně rozkousal a polkl. Pak stéblo použil znovu. A znovu. Dokud se nenasytil.

"Co to děláš?"
"Past na sny. Noční můry jsou hrozně hloupé, víš? Zapletou se do provázků, budou si chtít hrát s korálky, a ani si nevšimnou jak sklouznou do šnečí ulity. Ta je taková spirálovitě nebezpečná, odtud můry nevylezou, dokud jim to nedovolím. A kdyby to nestačilo, je tu ještě peří. Peří snům hrozně škodí, víš? Lechtá je pod bradičkou a ony se dusí.
Akorát ráno musíš past vyklepat do popelnice, aby ti nezesmrádla."
Past doma zůstala, i když Lenku odvezli.
Vyklepat jsem ji šel jen z piety. Dost jsem se divil, když z ní vypadly okousané kosti špatných snů.