DMD č. 14. pro 14. 4. 2014. Téma: Říše

Dokončoval přehláskovou transkripci – svatý grál všech lingvistů za posledí tři dekády. Dětské hlasy na pozadí skoro nevnímal.
„Nééé,“ zaječel Lucas.
Giles chtě nechtě zvedl oči.
Sofie rozšlápla jeden z origami parníků, kterými pokryl celou podlahu.
„To nesmíš,“ vyčetl jí Lucas. „To je moje království. Říše Lodí, jež jsou služebnicemi nekonečného spánku živícího temnotu.“
To je poprvé, co vyslovil ř bez zaváhání, pomyslel si pyšně Giles. Jenomže pak si uvědomil, že lidský foném nezazněl. Jako by mu jednu každou cévu v těle zaškrtila stříbrná smyčka.
Sklonil se zpět ke svému životnímu dílu, které se právě posunulo na samý konec žebříčku priorit.

„Odjíždím do Reichu.“
Ta věta nepřestávala bolet.
Na dně sprchového koutu objal kolena pažemi. Chladnoucí proud mu máčel hlavu a on se jím nechával spolykat. Třásl se.
Už dávno konstatoval, že mají prošlé datum spotřeby, a dal je dva k ledu. Teď ale byl čas tahání kostlivců z mrazáku a on poprvé chápal, co to znamená, být mrtvý.
Myšlenky se mu namísto v hlavě děly v žaludku, kde studily a svíraly.
Měl's pravdu, když jsi říkal, že mě ničíš. Ano, ničíš mě, a jak moc.
Ale neopovažuj se přestat. Nikdy.
Neopouštěj mě neopouštěj mě neopouštěj mě neopouštěj–
Nechal ho odjet.

V říši pohádek by byla žába, která zůstane sama v jezírku poté, co nějaká káča v pěknejch hadrech přijde a začne líbat toho jejího bez ohledu na rasové rozdíly.
V říši dobra ta, která se snaží všem pomoci, zrovna když nikdo s ničím pomoct nepotřebuje.
V říši zla by její škodolibost a jízlivost končila pozitivními externalitami. Odvěcí protivníci by našli společné slovo.
V říši zvířat by popřela teorii o vývoji druhů. Kupříkladu jako motýl by si zásadně vybírala květy odkvetlé, případně dávno vypité a opylené.
V říši lidí zaujala místo úřednice na helpdesku pojišťovny a nikdo si ničeho zvláštního nevšiml.

Změním tenhle svět. Vytvořím dokonalou říši, která tu nikdy předtím nebyla. Říši, ve které přežijí jen nejsilnější a já budu jejich vládce. Pět velkých vesnic zmizí, shoří v plamenech. Zapomene se na ně. Kagové se stanou mými otroky a ti co se mi odmítnou podřídit zabiju.
Žádný svět snů, kde je každý šťastný a je pouhou loutkou. Utopie je přežitek slabých, kteří touží po míru. Já toužím po tyranii. Taková bude má říše. Krutá, ale spravedlivá spolu s mými společníky to dokážu, nejdřív však musím odstranit ty, co mi stojí v cestě. Mé přátele. Jsem Uchiha Sasuke, Bůh nového světa.

Celé kočkopsí věky to fungovalo. Lidští služebníci přicházeli a odcházeli, ale hlavní potravozajišťovatelka zůstávala. Pětislují vládlo dvanáctero pacek. Docházelo k mocenským třenicím, ale bylo to jen takové kočkování a psina.
Objevil se však nájezdník, který si už dříve mapoval terén. Nyní do Pětislují vtrhl v plné síle. Chlupatým vládcům nezbylo než se stáhnout do undergroundu pod postele nebo do výšin skříňových polic.
Dobyvatel nerespektoval kodex a navíc si zabral plnou pozornost lidských poskoků.
Ale vládcové se nevzdávají. Z hlubin disentu vysílají chuchvalce chlupů a doufají, že se jimi vetřelec zadáví, nebo alespoň obalí...
Však se ještě ukáže, kdo vládne říši!

Když jsem byla malá, měly jsme se sestrami vlastní pohádkovou říši, vlastní království. Na louce se pásli koně, které jsme musely chránit před dravými šelmami svými meči, v temném lese jsme skoro nedýchaly strachy a co teprve ve strašidelné jeskyni! Pak šel čas. Naše koně kdosi považoval za staré drátěnky a vyhodil, z dravých šelem se vyklubaly kočky domácí a naše milované meče si někdo přiložil do kamen. Kůlna po úklidu přestala připomínat jeskyni, natož aby byla strašidelná, z temného lesa se vyklubaly hustě rostoucí švestky. Ale když v podvečer vyjdu na zahradu a přimhouřím oči, občas ještě zahlédnu prince.

Morgothův přisluhovač a nejpilnější žák Sauron si určil za svou říši Mordor. Ten již před jeho příchodem lákal k nastěhování všelijakou havěť, skřety, veliké pavoučice, obry.. Území bylo vybráno dobře vzhledem k účelu - obraně proti nepřátelským vojskům. Ze tří stran chráněno vysokým pohořím, s nějakými těmi průsmyky. V nehostinné krajině kolem jezera Núrnen kupodivu dokázali lidé zajišťovat krmení pro Sauronovu armádu. Informace o tom, co přesně bylo potravinovými přísuny myšleno se nedochovaly. Ačkoliv Mordor prosperoval zemědělstvím, nejvýznamnější byla industrializace. Především strojírenství a zbrojařství zaměstnávalo převážnou část obyvatel země. Dle názoru většiny z nich se jednalo o příjemné místo k žití.

Duševní stav Lenky se stabilizoval. Začala nabírat původní proporce.
Doktorovi se líbila Hana s postavou a jemným obličejem Lenky. Pokoušel se s Lenkou sblížit. Vábí ho fyzickou krásou, ale nerozumí mu a na hlubší myšlenky nestačí. Má jiný vkus, je prostší, těžko hledá téma hovoru.
To s Hanou je jiné. Dokáže si s ní povídat pouhýma očima, ale teď mají jinou barvu. To ho mate. Je stále citlivá, pohotová, vtipná, ale pro její vzhled ji vnímá jako někoho cizího.
„Škoda, že jsem Hanu vyléčil.“ napadlo ho. „Nesmysl! Neoddávej se říši snění!“ poručil si.
„Třeba si na její novou vizáž zvyknu.“

Jeho kroky se rozléhaly chodbou. Všichni se snažili se mu vyhnout. Tihle – lidičkové – mu patří. Bez jeho svolení si nedojdou ani na malou. Neodváží se ceknout, když jde kolem. Tak tohle je moc, konečně, po těch letech předstírání dřiny! Už jako kluk toužil po zemi, kterou by zaplnil hrůzou a vycpanými veverkami. Zemi svobody! Zemi- S muffinem na podlaze.
„Pane, proč jste to udělal?“
„Protože můžu,“ zašklebil se Kelso. „Teď hni zadkem a ukliď to. A přines mi ovocný košíček, až s tím skončíš.“
„Ten ti to nandal, údržbáři!“ Zase Dorian.
„Sklapni, skrčku,“ utrousil a srazil ho mopem k zemi.

Hodiny trávené v čekárně úřadu si krátili filosofickou debatou.
„Podle vás nemůže Říše nikdy Nadaci porazit?“ zeptal se Ducem Barr.
„Nikdy,“ odpověděl klidně Lathan Devers.
„Ale přesné a včasné varování přece může uvést některé síly...“
„Sledujte,“ přerušil ho Devers a vyrazil k přepážce. „Chtěl bych oznámit existenci organizace, která chce zničit Říši,“ řekl věcně.
„Ale to přece...!“ vyskočil Barr, ale Devers ho gestem ruky zastavil.
„Musíte do kanceláře B-5348 v sektoru C45D7G5. Předložíte žádost o slyšení C117 potvrzenou Přijímací kanceláří. Pak navštívíte Oddělení varování...“
„To stačí,“ řekl Devers a otočil se na Barra: „Vidíte, Říše se sama upapíruje k smrti.“