DMD Bonus č. 4 pro 13. 4. 2014.

Když jsem byla malá a v noci mrzla, přišla a přinesla mi deku. Přikryla mě a objala.
Když jsem potkala svou nejlepší kamarádku "spřízněnou duši", postávala opodál a usmívala se.
Když mi moje první láska, moje "spřízněná duše" zarazila dýku do srdce, přes slzy a bolest jsem neviděla. Ucítila jsem teplo známého těla, které se o všechnu tíhu se mnou podělilo.
Objevila se a beze slova mě objala. Neřekla ani slovo, jen tu byla.
Když jsem potřebovala, neřekla jsem nic. Přišla a pohladila mě.
Když odešla, teprve pak jsem pochopila pravý význam slova "Spřízněná duše" a opravdovou bolest zdrceného srdce.

Fred zamíchal bublající směs a znovu se usadil vedle svého dvojčete.
"Jestli to vyjde..."
"...bude to trhák," doplnil ho George.
"Náš malý asistent je poblíž?"
George se natáhl po brašně a vytáhl z ní mohutného hlodavce.
"Ty budeš jednou slavný, kamaráde," podrbal ho za ušima.
"Už vidím ty titulky..."
"Přivodí infarkt komukoli...
"...kdykoli. Počkej a co když má někdo punk rád?"
"Ty výjimky, co snesou punk, nesnesou nutrie."
Lektvar i zaklínadlo zafungovaly přesně tak, jak dvojčata očekávala. Povedlo se.
"A teď ho jenom otestovat."
"Měl bych poměrně přesnou představu," ušklíbl se.
Ten den čekalo Umbridgeovou v ložnici velice nepříjemné překvapení.

Nepřijde.
Uvědomuje si, že zemřít kvůli takové hlouposti, je ubohé. Ta chvíle spřízněnosti a vášně byla vyvolána shodou okolností. Potřebou lásky, které se jim nedostávalo.
I kdyby přišel, nepomůže jí. Nejspíš by sám skončil s hlavou na špalku.
Jediný muž, který ji může doopravdy zachránit, na ni už zapomněl. I když vládne veškerou magickou mocí, jakou si smrtelník může přát, nepomůže jí.
To zabolelo, ostře a krutě. Připomnělo jí to všechny sny a naděje, štěstí a smích, které cítila před deseti lety. Myslela si, že je její spřízněnou duší. Muž, který ji okouzlil jen proto, aby ji předal svému králi.

„S těmahle zubama? Nikdy nebudeš slavná herečka, navíc vypadáš jako kluk,“ řekla matka malé Hilary.
„Danieli, zapomeň na velké role. Máš příliš ostrý obličej, navíc jsi prcek,“ nechal se slyšet vedoucí dramatického kroužku v Guildhall.
„Kam si myslíš, že to dotáhneš, holčičko?“ řval otec na Jennifer před tím, než práskla dveřmi.
„Halle, a co bys chtěla za svůj obličej, Oscara?“ smála se jedna blonďatá nána z Living Dolls.
„Co budeš hrát? Se svou výškou leda tak holku.“ A Gael kývl, že klidně i holku.
Malí, oškliví, černí nebo zelení, hlavně když se jmenují Swank, Craig, Lopez, Berry a García Bernal

"Pepíku? Pepíku, prosím, nech už toho kutění. Připrav se. Umyj si uši. Sestřenka Maruška tu bude co nevidět." Anča si nervózně přihlazovala růžové šaty a už poněkolikáté zametala zápraží.
Pepík jen cosi zavrčel. Po chvíli se vynořil z dílničky, usedl na zídku a rozkopl pár kamínků.
"Je to strašně vzdálená příbuzná. Sestřenka to není ani náhodou."
"Možná ne, ale určitě je to spořádané děvče. I když je nutrie."
Pepík vyvalil oči.
"Nutrie? Báječné. Jakmile se jí nebude něco líbit, cvakne zubama a...,"
Jeho slova zanikla v těžko identifikovatelných melodiích linoucích se z fialového favoritu.
"Ančo! Pepo! Zdár! Punk neni mrkef!"

"Tohle je ta nutrie?"
Přikývnutí.
Bylo to divné. Takové velké, divné zvíře. Něco to jedlo. Ale to většinou zvířata v Zoo dělají, buď jí, nebo spí.
"A jak jako může být punková?" zeptala jsem se nechápavě.
"Asi normálně."
"To je jako říct, že ti mývalové na tom stromě jsou metalisti."
"Počkej, oni jsou na stromě?!"
A byli tam. První záhada - kde jsou pokaždé mývalové - rozřešena.
Teď zbývala nutrie.
Vlastně jsem neznala žádného punkera.
Jediné, co jsem slyšela, bylo, že punk není mrtvý.
A ta nutrie mrtvá nebyla, pěkně si tam papala.
A začalo to dávat smysl.
Není mrtvá, je punková!

"Tohleto je naprosto boží" kvičí potěšeně Sven.
"Říkal jsem ti, že to bude absolutní pecka!" usmívám se spokojeně.
Jsme malí a oškliví. Na sobě máme dvoudílné kombinézy. Horní díl má vpředu spirálovité logo firmy "Časová díra". Automaticky si chci zkontrolovat biofunkce, ale náramek nemám na zápěstí. Zapomněl jsem.
"Vidíš tohle! Prej jídlo!" strká prstem Sven do válečkovité uzeniny na mastném talířku, "Podle manuálu se tomu říkalo párek."
"U nás to zakázali už po roce 2050," tvářím se všeznale, ale říkal to posledně Kurt, dealer "zájezdů". Drsňák, za pašování civilistů do roku 2014 si koleduje o anihilaci. Ale sype mu to.

Hledání práce, znáte to. Dělal jsem věšák v metru, ale někdo na mě neustále lepil žvejkačky. Tak jsem jednou odpověděl na inzerát o hlídání dětí.
Byly to zelený, svraštělý stvořeníčka, jejichž rodiče mi neukázali, za což jsem upřímně vděčnej. Ale stejně jsem je měl rád: pořád nesrozumitelně žvatlaly, a to tomu nejstaršímu bylo určitě aspoň čtrnáct.
Jednou přišli z agentury s nějakou rybou, co mi strčili do ucha.
Potom si pamatuju jenom pohled na tu nejmladší, tříletou, a hlas, co mi zaduněl v hlavě:
"Ó fretná chrochobuznosti..."
Omdlel jsem.
Agentura pak usoudila, že na tohle nemám, a přemístila mě sem.

Sestra je sice moták, ale vždycky jsem ji měl rád. Proto s velkým potěšením přijímám pozvání na její zápas. Přilétám na mudlovský stadion. Vidím, že v hledišti není žádný další kouzelník - jsem snad jinde?
Nevypadá to. Dva týmy o sedmi lidech s košťaty. Camrál a potloukové uprostřed hřiště, které má tři kruhy na každé straně.
Zápas začíná a já nevěřím svým očím. Hráči s košťaty nelétají, potlouky také ne. Po hřišti a kolem pobíhá chlápek s… tenisákem v ponožce zastrčeným za kalhotama jako ocas?!?
Pomalu mi to dochází. To má být zlatonka. Zdá se, že sestra do mudlovského světa zapadne.

Nemáš ráda, když ti říkám, aby ses uklidila, ale to bys teda měla. Zase něco vykládáš o tom, že už toho máš po krk, jenže já za to nemůžu, že se tady nudím u televize, zatímco ty chystáš večeři a myješ pak nádobí a dost ti to trvá. Mám chuť na pivo a s Lojzou je větší zábava, takže prostě jdu, ne? Jsem vždycky tam, kde je zábava, to jsem ti říkal, ještě než jsme spolu začali chodit. A proč jsem měl vynechat skvělou pařbu, jen protože ty jsi nemocná?
Jak vrátit klíče od tvýho bytu? Co tím jako myslíš?