slash

Tolik jsem se snažila. Jenže slash není můj žánr, gleti. Jako poezie – umím napsat veršovánku, která bude mít rytmus a bude jazykově poměrně vyleštěná, ale dobrá poezie to nebude. No a stejně tak byť jsem četla a viděla mnoho zásadních a stěžejních slashových počinů, pravověrný slasher se ve mně nikde neskrývá. Slash, stejně jako lásku, nevyhrozíš ani nevyprosíš! A tak jsem aspoň hledala, kde najít bod setkání – to už je snazší. Myslím, že je místo a čas, kde a kdy láska nezná mužů a žen, starých a mladých, přátel a nepřátel - je prostě jen láska, ať už ji chceš nebo nechceš.

Něco se mu zdálo. A chtěl si to pamatovat. Pištivý zvuk budíku však vyplašil poslední zbytky snu. Padl zpátky do polštáře ve snaze se probudit. Zamrkal. V pokoji byla černočerná tma. Napotřetí nahmatal lampičku. Mžoural do záře, která jindy sloužila jen k letmé orientaci. Budík na nočním stolku ukazoval 4:02 – nic – 4:02 – nic – 4:02 – nic – 4:03 – nic… Vypotácel se z postele a došoural se do druhé poloviny místnosti. Zatímco se v konvici vařila voda, přešlapoval bosýma nohama po chladných kachlíkách, které lemovaly kuchyňský kout. Zápasil s neotevřenou kávou. Nesmí ji vysypat.

Sedm roků, sedm kroků
1971