Trable jednoho prefekta
Popravdě jsem docela váhala, jaké drabble vlastně považuji za to nejlepší... Nakonec jsem skončila u tohoto, napsané na téma Já nejsem mrtvý!. Bláznivé, hrabací, jiné než ostatní, o kterých jsem uvažovala. Popravdě ta další byla: Čísla, pouhá čísla, Ochlazení a Jedno poledne. Ale tohle je takové skutečně hrabací, hezká vzpomínka na chvíli, kdy vaše mysl plodí jeden nápad za druhým - i když je většinou dost bláznivý. :-)
Nechápavě se díval oknem do Velké síně. Černé vlajky, plačící mrzimoršťí – dobře tohle nic neobvyklého nebylo – a Brumbálův projev, který absolutně nechápal.
Vždyť… není mrtvý!
Sice někde chytil alergii na sluneční světlo, protože se na něm třpytil jako nějaká víla.
Ale to bylo vše.
Tedy kromě toho, že cestou do Bradavic vysál stádo koní.
I s princeznou.
Jenže to stále neznamenalo, že je mrtvý, sakra!
Když zamával na Cho a ona omdlela, vzdal to.
Vykašlal se na zjevně zdrogované čaroděje a odletěl do Ameriky.
Tam se usadil, balil holky, až jednoho dne narazil na Bellu Swanovou. To teprve byla smrt!
