Travičské nápady, kaziče nálady

Lámala jsem si hlavu, jak jednoduše Jonášovi vysvětlit, že přiznáním udělal největší chybu, jakou mohl. Nějak jsem pochybovala, že by moje řešení někoho těšilo. Zcela jistě by nevyhovovalo místní obsluze, protože jsem měla největší chuť ho utratit jak psa. Pak si to přihasil, rozevlátý a nedbale elegantní jako vždy a mě popadl amok.
„Nechechtej se tady, jako by ti to tu patřilo, ty ignorante!“ vyjela jsem na něj a doslova jsem si užívala, jak ztuhnul uprostřed kroku.
„Ten tvůj poslední nápad byl vážně za milion! Ty letos končíš, umíš v tom chodit, ale Kristý je druhák, chytráku. Sežerou ho zaživa!“