Smrtící výcvik

Z pohledu jedné nevinné bílé krvinky jsem zde popsala vývoj T-lymfocytů.
Jejich prekurzory vznikají v kostní dřeni a pak migrují do brzlíku (thymu), kde jsou naprosto izolovány od periferní krve (aby se nesetkaly s nevhodnými antigeny) a kde v této pomyslné karanténě dokončují svůj vývoj.
Nejprve projdou pozitivní selekcí - jedním ze dvou svých receptorů se navážou na vzorový antigen (např. bakteriální, virový, prostě vnějšího původu). Záleží na tom, na jakou buňku nesoucí tento antigen narazí, podle toho se jedním receptorem navážou a ten druhý zaniká. Tím vznikají Th (helper) a Tc (cytotoxic) lymfocyty. Lymfocyty, které nemají štěstí a mají nevhodný receptor a tedy se nemohou dost silné nebo vůbec navázat, okamžitě umírají.
Zbylé čeká ještě negativní selekce. Určité buňky v brzlíku na sobě mají molekuly lidského organismu. Pokud se některý T-lymfocyt na molekulu naváže, je okamžitě usmrcen (aby se zabránilo autoimunitní reakci). Teprve pak mohou být T-lymfocyty vypuštěny do krevního oběhu a začít chránit lidské tělo.
Tímhle vším ale projde jen málo z nich, okolo 95 % nezralých T-lymfocytů je v brzlíku usmrceno.
To naše tělo ale funguje chytře, že?
(Uf, tohle téma mi dalo zabrat, nemohla jsem dlouho na nic přijít. Ještě že máme své studium.)