Šťastných deset

Každý den si k němu chodili lidé vsadit. Ušmudlaní dělníci vyhrabávali z kapes zašlé drobné vybrané z parkovacích automatů, vzorně upravení kravaťáci otevírali svoje fajnový kožený peněženky, maminy od dětí chovaly uřvané tříleté caparty a hekticky hledaly v kabelkách rozházené bankovky.
Poposedl si za svou skleněnou přepážkou, postrčil si brýle na nose a usmál se na nekonečnou řadu tváří, z nichž se některé opakovaly každý den po dlouhá léta. Všichni bláhově chovali naději, že to zrovna oni vyhrají nad štěstím a za pár korun si jej koupí. Ale to jedině brýlaté usmívající se štěstí samo tušilo, jakou má vlastně cenu.