Co se skrývá ve stínech

Teď v zimě se stmívá brzo, sotva se rozední, už je zase tma.
A když chodím na dvůr pro vodu, drkotají mi zuby a stíny se všelijak natahují a kroutí a posměšně šeptají: Počkej, ty kluku, my to na tebe povíme, že jsi zase nakukoval, jak si Kristýna u sebe v komůrce převléká blůzku.
Já se děsně zašklebím: Tůdle nůdle, jelikož to není Kristýna, ale Rampepurda rampepurďácká.
Pročež ze stínů vystoupí Honza Pivoda s bedničkou sodovek a já se tak leknu, že mu půlku kýble vyleju na nohy.
On nadává velice hlasitě a Rampepurda se nám oběma směje jako blázen.
***