Divné téma, ale když se vezme prostě jakožto "jídlové", vlastně se mi to hodí i do pokračování pohádky.
Navazuje na Vzhůru k severu, aneb co se stalo, když se Menico nechal odnést do Benátek.
Bylo chladno, hustě pršelo. Obloha, voda a země se slévaly v šedou mlhu.
Stáli u rozbouřeného moře na pustém ostrůvku.
„Kde to, k čertu, jsme?“
„V Benátkách,“ odsekl džin. „Přání jsem splnil, takže…“
„Tady zůstaneš!“ Menico rychle uvažoval, kam jít. Do tepla, nejlépe do hospody.
Ale někam, kde ho neznají. Jak by vysvětlil tak náhlý návrat?
Zvolil tedy okrajovou čtvrť Canareggio. Zapadl do jedné obstojné krčmy.
Vařili tam dobře, takže zůstal na večeři. Konečně zase známé jídlo. Dušené mušle, ryba, bílé víno. Ať si Arabové pozvou třeba ty Janovany.
Vtom ho někdo plácl po zádech.
„Těbůh, Menico, už jsi zpátky?“
Teda, tak jsem tu víkendovou nepřítomnost zvládla překlenout. Díky drahé netrapné příbuzné - přítelkyni na telefonu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Povedené!
Peggy
Povedené!
Díky!
Esclarte
Díky!
Líbí! Ten džín by si
Rya
Líbí! Ten džín by si zasloužil víc prostoru. Nebude z toho povídka? ;)
Docela ráda bych to nějak
Esclarte
Docela ráda bych to nějak rozepsala, stoslovky jsou přece jen svazující. Právě tu úvodní scénu bych si dost vychutnala.
Menico bude mať čo
galahad
Menico bude mať čo vysvetlovať :)
Jo. Dojde na otravné příbuzné
Esclarte
Jo. Dojde na otravné příbuzné.