Nevinná květinka

Našla ho v truhle, kam ho matka schovala před všemi, kdo ještě věřili na nevinná kouzla. Vypadal křehce, skoro směšně: bledý stonek, na něm zavřené květy, jako by se bál rozvinout. Stačilo šeptnout správné slovo a rozkvetl. Ne do krásy. Do moci.

Každý květ otevřel jinou touhu. Jeden přivolal závist, druhý strach, třetí tak sladkou lítost nad sebou samým, až člověk zapomněl, koho má nenávidět. Položila korál na parapet a pobaveně se dívala, jak se pod okny zastavují lidé. Jak měknou, jak touží, jak se lámou.

Arabela chtěla štěstí. Pošetilé, hloupé, naivní. 

Xénie věděla, že důležitá je schopnost ovládat ostatní.