U psychologa

Nervózně poposedla, jako by si nebyla jistá tím, co dělá.
"Víte, myslím, že nás sledují..."
"V pořádku. Pokračujte."
"Nejdříve to začalo, když dcera koupila jednu. Takovou žlutou, gumovou. Říkala jsem si, dobrá... trocha sentimentu neuškodí..." odmlčela se.
"Jenže potom... několik jich dcera ještě přikoupila. A ony začaly přibývat. Úplně samy!"
"Kdykoliv procházím bytem, na kterémkoliv místě, ony mě sledují. Jsou na místech, u kterých bych byla přísahala, že tam ještě před chvílí nebyly. Přemisťují se. Ty jejich lesklé oči... A ten výraz..." roztřásla se.
Psycholog nenápadně odsunul svou kachnu a rozepsané drabble z dohledu pacientky. "S tím vám asi nepomůžu."