dmd-2012

„Božínku, holky, vidíte ho?! Ten je sexy! No naprostá dokonalost. Ty havraní vlasy, hákovitý nos, rozevlátý plášť a ten pohled! Já ho prostě žeru!“
„Zato on by tebe nežral,“ uchychtly se dvojsmyslně dlaždičky na nádvoří.
„Tss,“ urazila se. Žrát mě nemusí. Splynu s ním v jedno tělo. Vytvoříme nerozlučný pár.“
„S ním? Rozhodně se nebude zahazovat s takovou vypráskanou…“
„Vsadíme se? Přilepím se na něj a ještě uvidíte.“
Byl večer a Snape znechuceně čistil svoje boty. „Nechápu, proč studenti odhazují ty rozžvýkané žvýkačky na zem. Zítra za to strhnu Nebelvírským deset bodů.“
„A taková to byla láska, povzdechly si dlaždičky.“

Kdepak je kocourek Hrdina? V kuchyni není, v jídelně není a ve spíži taktéž. Dokonce se ani nevyhřívá na zahrádce či nespí ve svém pelíšku. K nalezení není ani ve zbylých pokojích. Kdepak asi může být?
„Tady jsi, Hldino! Ty stlašpytle jeden!“ Zvolá malé děvčátko, když konečně najde svého milovaného kocourka. Vezme jej do náruče a odnáší pryč z úkrytu za sedačkou. Míří s ním do koupelny, kde již čeká maminka s napuštěnou vanou, připravenou pro kocourka bojícího se vody.
„Vidíš to, kdyby ses nezašpinil při rvačce se psem, nemusel bys do vany.“ Prohlásí nekompromisně maminka a už koupe kocourka.

Z Lotovy ženy se časem stala pěkná megera. Zamlada mužíčkovi dělala, co mu na očích viděla, k stáru ho jenom peskovala a prováděla naschvály. Ten den, kdy byla zničena Sodoma, ji ke změně návyků nepřiměl. Šla vedle zpoceného a schváceného Lota a čile držkovala.
„Každýho okřídlenýho pošuka vezmeš do domu, a on nám pak zapálí město nad hlavou. A já se ani nesmím ohlídnout? Natruc to udělám!“
„Ale neblbni, ženská...“
Zbytek příběhu znáte. Lot zaregistroval ticho, které mu zavládlo za zády, ale co se vlastně stalo, se nikdy nedozvěděl, protože se poslušně neohlédl. A taková to kdysi byla velká láska.

„Ale otče, je to správné? Copak to také nejsou boží děti?“
„Ale jistě bratře, jistě že jsou, ale je to naše matka, pokud nezasáhneme, tak jí dříve či později zabijí. To oni způsobují tu nemoc, kterou trpí, moc dobře to víš.“
„Ano, ale přeci, stvořil je Bůh, musel mít s nimi tedy nějaký záměr.“
„Jsou zkouškou, bratře, sám Bůh se je pokusil kdysi vyhladit.“
„Nepovedlo se mu to?“
„Jsou odolnější, než se zdá.“
„Dobrá otče.“
„Bůh ti žehnej.“
Boží voják, hlavní generál spojených vojsk, částice viru H1N1 vyšel z kostela a zamířil ke svým. Nákaza se dala znovu do pohybu.

Fiona se ve věži nudila. Ani drak se dneska nenamáhal řvát a chrlit plameny, i jeho to po těch letech nejspíš tolik nebavilo. Princezna občas uvažovala o útěku, ale i kdyby jí v cestě nestála nestvůra, tak by jako dáma v nesnázích měla být zachráněna, a to nejlépe spanilým princem. Koneckonců, šlo i o tu kletbu. Zasnila se. Kde je teď asi její rytíř? Jaké nebezpečenství pro ni překonává?
Daleko, předaleko odsud se uvnitř privátních komnat magické továrny zhlížel v zrcadle pohledný mladík.
„No vidíš, srdíčko, říkala jsem, že ti ten zlatý korzet bude slušet,“ spokojeně se usmála Dobrá víla.

1. den – koukal se dolů – studoval nový mobil.
2. den – koukal se dolů – smskoval.
3. den – koukal se dolů – chytal wi-fi signál.
4. den - koukal se dolů - serfoval na internetu.
5. den – koukal se dolů – pařil Angry Birds.
6. den – koukal se dolů – registroval se na Facebooku.
7. den – koukal se dolů – kreativně aktualizoval svoji zeď na Facebooku.
8. den – koukal se dolu – následoval Twitter.
8. den – koukal se nahoru – zahlédl hezkou holku.
8. den – koukal se nahoru – dával facebook hezké holce.
8. den – koukal se dozadu na hezkou holku – narazil do značky.
8. den – koukal se dolů – hledal mobil.

Varování:15+/homosexuální vztah
Kde je můj hrdina nočního dobrodružství? Kde je ten, který si s radostí a s obdivem prohlížel mé panické hubené porcelánově bílé tělo? Kde je ten, který mě naučil rozkoši, jakou jsem nikdy nepoznal? Kde je ten, jehož jsem v noci vášnivě líbal a vzýval jeho jméno jako Boha?
Kde je ten, který ve mně zažehl plamen vášně, a který ji dnes ráno znovu rozdmýchal a pak jedním rychlým sfouknutím nechal zhasnout?
„Můžeš mě vidět ve svých snech!“ řekl a byl pryč.
Opravdu to pro něj byl jen sex?
Pro mě tedy ne! Ještě jsme spolu neskončili. To se spolehni!

Tak to byl boj. Už jsem myslela, že to vzdám...
----
„Přece ho nemůžou popravit.“
Frances málem zapomněla s kým mluví. Kapitán Harris zlověstně poklepával prsty o naleštěnou desku stolu.
„Obávám se, že můžou, slečno Doyleová.“
Ten jeho ledový klid byl děsivý.
„Ale, pane. Vždyť neudělal nic špatnýho. Zabít tu svi...“
Byla rozhodnutá hájit přítele za každou cenu. Harris jí však vzal vítr z plachet dřív, než mohla začít argumentovat.
„Slečno Doyleová, dávejte si pozor na jazyk. Rob Ryan udělal, co považoval za správné. Stejně jako vy. A stejně jako vy za to ponese následky.“
Vrhla na něj poslední zoufalý pohled. Zavrtěl hlavou.
„Nemůžu pro něj udělat nic. Už kvůli vám.“

Mladík se zády opíral o studenou kamennou zeď Gil‘eadu. Neskutečná bolest mu pulzovala v hlavě. Přerývavě dýchal. Jeho oči se vpíjeli do stína stojícího nad ním. Ten se pobaveně ušklíbal a pohodil svými kaštanovými vlasy, které dokonale kontrastovaly s jeho křídovou pokožkou.
„Kam se poděl ten hrdina, který tu stál před chvílí?“ zasmál se a pozvedl levou dlaň. Kopí, ležící nedaleko, se zvedlo a namířilo na Eragonovu hruď. Dřív než zaútočilo, strop místnosti praskl a dovnitř skočila Safira. Při přistání přišpendlila svými pařáty Durzu k podlaze. Eragon se usmál.
„Už jsem tu, náfuko.“ zavýskl Murthag ze sedla na rozzuřeného stína.

Rychlé šípy neměly náladu dávat se do řeči s chlapci a děvčaty okolo. Mířily do Stínadel.
„Máš špendlíky?“
„Mám,“ pohladil si Mirek kapsu, „ale je tu nějak moc lidu. Rozdělíme se a přejdeme každý sám. Za Rozdělovací třídou se sejdeme.“
Mirkovi se podařilo najít liduprázdný přechod, jen starý prodavač zde sklízel bedny se zeleninou. Mirek zastavil.
„Chcete pomoci?“
Čtveřice hochů postávala v průjezdu.
„Už čekáme půl hodiny, nemohlo se mu něco stát?“ staral se Červenáček.
Než stačil někdo odpovědět, vešel do průjezdu chlapec. „Co jste zač?“ spustil. Upřel oči na klopy jejich kabátů a překvapeně se nadechl. „Sojko, Myšáku! Cizinci!“