dmd-2012

„Byla jsem dítě, tetičko. Odpusťte mi.“
„Nemohu,“ zasípala na smrt nemocná žena, „neodpustím. Stále tě nenávidím. Byla jsi tak příšerná...,“ rozkašlala se.
„Vodu, sklenici vody!“
Dívka v šedém odlila z karafy a přidržela umírající sklenku u úst.
Klidně ji teď mohla zabít, utopit, za všechno, co jí prováděla.
On sám, už dávno jen duch Gatesheadu, by to snadno omluvil. Křik, týrání, strach a pak ten strašný ústav. Všechno sledoval a nemohl zasáhnout, vynutit na své ženě dodržení posledního slibu. Přesto Jane dospěla v silnou mladou ženu, slušnou, hrdou i pokornou.
A právě proto ji teď ani nenapadlo tetičku Reedovou zabít.

Omamovala ho jako droga, přiháněla ho až k šílenství, odlišovala se od vše ostatních vůní, a přece jaksi patřila ke špinavému pachu města. Ve všech odstínech se k němu kradla a přitahovala ho jako magnet. Šťavnavé stopy ovoce na špičkách prstů, ještě čerstvé, nezkažené dalšími doteky. Teplý a těžký závan vůně zpod vlasů, který se ještě rozvířil, když pohodila hlavou. Směs ženství a potu linoucí se z mezery mezi ňadry. Všechny póry její kůže ho volaly k sobě tak naléhavě, tak lákavě, že nemohl odolat. Toužil zaplnit celou svou mysl, celou svou existenci tou vůní. Jen kdyby se tak nebránila...

„Gotham už se ocitl nesčetněkrát na pokraji zkázy. Bylo tu tolik monster, která město vehnala do náruče smrti a utrpení. Přežili jsme psychopaty, jako je Hádankář, ubránili jsme se nástrahám Poison Ivy, nesvedla nás Catwoman, dokonce i Joker na nás byl krátký. Ale teď?
Lidstvo se stalo samo sobě nepřítelem. Robin, ten Jeho oblíbenec, ta náhražka, ten leží někde svázaný a nejspíš i mrtvý. Rebelové se chystají zničit poslední odpor a já se ptám: Kde je náš hrdina? Kde je Batman?“
„Miláčku, jak to vypadá?“ otázal se temný rytíř svého společníka, sleduje dramatický projev v televizi. „Dnes na to serem.“

Jdeš po střepech a zůstává za tebou krvavá cestička. Jdeš na sever a země pod tvými prsty je čím dál promrzlejší.
Jdeš a při chůzi je spousta času na přemýšlení.
krok
Takovouhle cestu by vlastně měl podnikat nějaký hrdina, ne holka jako ty, urousaná, unavená.
krok
Ty přece žádný hrdina nejsi.
krok
Ty jsi jenom obyčejná dívka.
krok
Co nehodlá nechat nějakou jinou, aby jí odvedla jejího kluka.
krok
I když je ta jiná náhodou Sněhová královna.
krok
Rozhodně ne, dokud si s ním všechno pěkně nevyříkáš.
krok
Ach bože, Káji, počkej, až tě najdu. Já ti dám Sněhovou královnu.

Doktor přijížděl na plavém koni k dračí sluji. Všechno bylo správně: mnohohlavá saň a přivázaná, vyděšená princezna, jež dobře ví, že bude vysvobozena.
Klidně se díval příšeře do čtyřiceti šesti očí a pověděl jí cosi v dračí řeči, načež roztáhla křídla a odletěla. Sonickým šroubovákem zbavil princeznu pout a vytáhl ji za sedlo.
Princezna přišla o představy hrdinů v lesknoucí se zbroji na bílých koních, kteří za doprovodu cákání krve vysvobozují spanilé panny.
Trochu nakvašeně, pro nedodržení scénáře, se zeptala: „O ruku mne nepožádáš?“
„Ne, ale společnice by se mi hodila. Máš ráda hvězdy? Jsem Doktor z TARDIS.“ představil se.

Nenávistně zírám na list papíru! Ty jeden mrňavý, slizký, přemoudřelý... Tu máš, vidličkou, tu máš – pích, pích, pích! Taková odporná kreatura si nezaslouží žít v jakékoliv podobě! Grrr!
Kdybych to bývala věděla, tak se na to ani nekoukám! Ale ty jsi... Bum! Papírová tvář v mé mysli vybuchne. Propíchám ti oči - jak se ti to líbí, h? A ještě vidličkou, tu máš přece rád, co? Já ti dám stavět se do cesty mému hrdinovi! A buď rád, že je to jenom vidlička!
Tu máš, Moriarty, tu máš, pích, pích, pích! Vražda na tyranu není zločinem – I believe in Sherlock Holmes!

„Kdykoliv tě, Kriste, vidím, musím se ptát,
proč se ti vše vymklo z ruky?
Řekl bych snad, že bylo chybou strategie,
v dobrém i zlém že jsi zvolil špatnou dobu a zaostalou zem,
bez rádia, bez novin a televize,
dá se lidem těžko prodat sebelepší vize!
Ber to jak ber, ber to jak ber…“
„Chceš do žeber?!“
„Já se tě ptám, já se tě ptám…“
„Co dělat mám, co dělat mám?“
„Jesus Christ, Jesus Christ
Tvá hvězda, tvá oběť sláva jí…“
„Říkám ti, kvílí to, vypni ji!“
„Jesus Christ, Superstar
Vážně jsi tím, koho vzývají?“
„Dnes naposled ti to zpívají!“

I zatřásly se nebesa i zem a vzduch byl prosycen vůní krve. Křik bohů snášel se k uším všech, křik bohů z úst jedné ženy.
Islandská valkýra, překrásná Brunhilda, tasila svůj meč. V myšlenkách naposledy vzpomněla na Siegfrieda, statného a smělého, co silou i krásou vynikal. Od chvíle, kdy poprvé zkřížili meče, milovala ho vášní hodnou valkýr. Nyní však balvan převeliký, mohutnosti i váhy takové, že čtyři rekové ho nésti museli, kryl hrob ctihodného prince.
Nebeský kov chrlil jiskry spolu s vichrem, ostří vnořilo se jí do hrudi, dřík roztrhal bolavé srdce. Na Sigfriedově hrobě zemřela Brunhilda.
Severští bohové plakali.

Upozoronění: homosexualita
Na McKinleyově střední byla zrovna pouť organizovaná posledními ročníky, když Blainea napadl úžasný narozeninový dárek pro Kurta.
Tedy... úžasný...
„NEJDU TAM! DNES UŽ JSEM ŠPINAVÝ DOST!“ házel sebou Kurt, když ho Blaine usazoval do vozíčku na návštěvu strašidelného hradu, přičemž ukazoval na oranžovou skvrnu. „Bez tebe nepojedu...“ dodal tiše.
„Ale já taky dělám strašidlo...“
Kurt se usmál, že nevadí, a přitáhl si svého přítele blíž..
V hradu vřeštěl strachem, a utěšilo ho jen Blaineovo pevné obětí. Když ale vyjeli ven...
„Stejně jsem to jen dělal, abys byl se mnou..“
„Já ti věřím, hrdino...“ zasmál se Blaine a letmo ho políbil.

„Mistře Qui-Gone, tvým zjevem já potěšen jsem!“ radostně vítal Mistr Yoda namodralý přízrak dávno mrtvého přítele.
„Obi-wan však častěji chodí,“ přidal výčitku.
„A pomáhá s výcvikem Luka Skywalkera, aby …“
Qui-Gon větu záměrně nedokončil.
„… aby otci svému smrt přivodil,“ zachmuřeně připustil Yoda.
„Vzpomínáš?“ pohlédl Qui-Gon do stínů. „To já jsem Anakina objevil.“
„A pohromu na nás přivedl,“ nakrčil Yoda zelenou hubinku.
„Nedovolím, abys chlapce cvičil k vraždě vlastního otce!“
„Vader pokřivenec jest. Víc stroj, než člověk,“ odsekl Yoda.
„Křivdíš mu. Pořád je v něm dobro,“ naléhal Qui-Gon. „Je schopen soucitu.“
„Soucitu?“ zavířil Yoda tříprstou ručkou. „Bezpochyby stejného, co řádně poštelovaná cirkulárka!“