Císařská nevěsta

Příběh korunní princezny Štěpánky Belgické, dcery krále Leopolda II., provdané za rakouského korunního prince Rudolfa. Ve skutečnosti by tam těch traumat bylo víc, už výchova byla zřejmě docela hrozná (otec byl onen král, za jehož vlády se prováděla zvěrstva v Kongu, a doma byl také tyranem). Princezna se vdávala mladičká a svatební noc popsala jako naprosto otřesný zážitek. Jak známo, její manželství s Rudolfem nestálo za nic už pro zcela rozdílné povahy a záliby, manžel vyhledával jinačí uspokojení, uhnal si nepříjemnou chorobu a svou ženu nakazil také. Jeho žena si nicméně jako asi jediný člověk všímala jeho zhoršujících se depresí, které skončily sebevraždou v Mayerlingu. 

Korunní princeznu čekala léta osamělého, byť zajištěného vdovství (nějaký čas zpestřeného mileneckým vztahem). Po letech se nakonec vdala za maďarského hraběte, což byl svazek společensky nepřijatelný a otec ji za to zavrhl; tchán František Josef měl větší porozumění. Na zámku na Slovensku, v Rusovcích, žila s manželem, časem povýšeným alespoň na knížete, velice šťastně, ovšem svou jedinou dceru nesměla vzít s sebou a dalším řízením osudu (to by vydalo na další stovky slov) se jejich vztahy nenávratně pokazily. 

První světovou válku nějak přečkala, ale druhá světová válka pro ni skončila katastrofálně, její zámek obsadili sovětští vojáci a ona na konci sil našla poslední útočiště v Pannonhalmském klášteře.

Na tohle všechno těžko mohla někoho připravit klasická průprava dívky z nejlepší rodiny pro manželství...

Štěpánka Belgická napsala paměti nazvané Měla jsem být císařovnou, ale tohleto je jen moje podání.