Jen klid, do soumraku jsem pryč

Ulicí k severovýchodní bráně Rinde kráčel kůň. Šel pomalu, na zádech jezdec s mečem připnutým na zádech, na bocích naplněné brašny. Podél cesty stáli zamračení členové lotrovské bandy, která nedávno ztratila vůdce.

Jezdci v ústrety vyšla žena: "Zase na útěku, Zaklínači?" S mnohoslibným úsměvem dodala: "Přijde ti jako dobrý nápad mě opustit zrovna o Beltainu?"  

Zaklínač se ohlédl na postávající raubíře, kteří výhrůžně postoupili vpřed. Pak pohlédl zpět na stále se usmívající černovlásku a v kočičích očích se mu zablýsklo. V následující vteřině vyrazil ulicí kůň bez jezdce, který už byl vidět jen jako černo-stříbrná šmouha letící k hloučku rabiátů.